Psaní

škola hrou

Intenzívní nástup rozvoje písařských dovedností na počátku školní docházky je naším Pyrrhovým vítězstvím. Pyrrhovým proto, že poněkud mylně spojujeme rozvoj dovedností čtenářských a písařských. Ty písařské jsou totiž spojeny s několika komplikacemi: fyziologové vám potvrdí, že ve věku zhruba do 10 – 11 let není ukončena osifikace kůstek na ruce a je velmi problematické nadměrné zatížení, které na ně při intenzívním tlaku psaní klademe. Druhé, nepřehlédnutelné hledisko je psychologické: ve věku okolo 6-7 let by bylo lepší uvolnit síly pro psychologický a tělesný rozvoj na jiných místech, jemná motorika spojená s abstraktní symbolikou není podle mnoha psychologů v tomto rozsahu přiměřená; každopádně děti by neměly souvisle psát déle než 10 min.

Děti v tomto věku vynakládají na zvládnutí písařských dovedností neúměrně větší námahu, než by potřebovaly vyvinout, kdyby se psaní mohly začít věnovat později, a tedy jim nezbývají síly na rozvoj v jiných oblastech. Jinými slovy, zdá se, že těžiště rozvoje písařských dovedností bychom měli alespoň o rok posunout. Tato prodleva by se příznivě projevila na celkovém rozvoji dítěte a relativní zpoždění by děti dohonily rychlejším postupem.

„Jiná otázka je samozřejmě nácvik čtení, který lze u nadaných dětí začít vhodnými metodami (např. Foucambertova metoda) již kolem čtyř let.“

Přesto jsou dvě věci, kterými můžeme dětem počáteční stadia nácviku psaní velmi zpříjemnit a přiblížit jejich potřebám. Tou první je postupné zmenšování pracovní plochy a postupný přechod z vertikální roviny do roviny horizontální. Znamená to, že v počátku by děti měly mít možnost psát křídou na šikmou tabuli či na plochu na šikmém psacím stole“. Starodávné školní lavice se mnohem více blížily této potřebě: jejich plocha byla šikmá a pro děti pohodlnější. Křída lépe odpovídá svými rozměry nedostatečně vyvinuté dětské motorice – řádek pro prvňáky by měl být alespoň 20 cm vysoký. Tento materiál zatím není nahraditelný fixy ani ničím podobným.

Druhou podmínkou k úspěšné cestě za psaním je důsledný postup od kreslení k psaní. Během kreslení se postupně zaměřujeme na potřebné tvary tahů, např. kreslíme obrázek s okurkami, na obrázku na tabulkách se objevuje spousta oválných „barevných“ okurek. Nejpříhodnější z nich obtáhneme a vyvodíme z nich tvar písmene o“. Postupně kreslíme okurky stále schematičtější, až přejdeme zcela na písmeno o. Přitom stále ještě používáme tabulky, křídy a široké řádky. Na malou plochu papíru a sešitu bych doporučoval přejít až ke konci první třídy, kdy základní písařské dovednosti budou již zvládnuté ve velkém měřítku.

Hodiny psaní ve druhé a třetí třídě jsou většinou předmětem, který je pro děti nudný a nezajímavý. Bezduché opisování předlohy a snaha přiblížit se vzoru může snad nepatrně přispět k rozvoji písařských dovedností, tím však veškeré pozitivní účinky této činnosti končí. Hodnocení je také poměrně subjektivní a navíc děti s poruchami čtení a psaní jsou při tomto předmětu handicapovány, stresovány vlastním neúspěchem a mnohdy i kritikou učitele a spolužáků.

Dokud však psaní existuje v této podobě, je třeba se snažit pozměnit je tak, aby při něm k podobným jevům nedocházelo. Je proto nutné integrovat do hodin psaní vhodnou, pro děti přitažlivou myšlenkovou tvůrčí činnost.

Mezi takové činnosti patří: vytváření asociačních spojů mezi tvarem písmen a reálnými věcmi, vymýšlení slov, veršů a kaligramů, poslech hudby.

DRUHÁ TŘÍDA

ASOCIAČNÍ SPOJE“ mezi písmenem a reálnámi předměty. Vyvoďte tvar písmene z nějakého předmětu nebo zvířátka, které tímto písmenem začíná, či ještě lépe dejte vytvoření takového spoje za úkol dětem. Budou si jej pamatovat možná na celý život.

Např. psací j můžeme spojit s jehlou, t znamená trn, o hlavu ovečky (dokreslíme), c cibuli, m most (s arkádami) atd.

TŘETÍ TŘÍDA

Nejdříve napiš správně a pečlivě řádek procvičovaného písmena, vazby písmen. Potom VYMYSLI SLOVA“, kde se toto písmeno vyskytuje; slova, která tímto písmenem začínají (vyjmenované slovo, podstatné jméno, sloveso atd.); slova, kde se toto písmeno vyskytuje více než jednou. Vymyšlená slova musí být alespoň tři. Napiš je každé krásně přes celý řádek. (Každý žák tedy bude mít svá vlastní slova.) Vymysli kratičký verš, básničku, větu“, souvětí, krátké vyprávění, říkanku atd“., ve které použiješ všechna uvedená slova (event. můžeš použít i slova, která nebudou obsahovat procvičované písmeno, když ti básnička jinak nepůjde sestavit). Nezapomeň ale, že záleží nejen na tom, jak ji vymyslíš, ale také na tom, jak ji napíšeš.

Každý žák tedy píše své vlastní věty, svá slova, dokonce můžeme jako součást podmínek dát: … a snaž se přitom, aby stejná slova nikdo druhý neměl…

Střídáme a měníme vymezení okruhu slov, z nichž lze vybírat, stejně jako finální slohový útvar.

ŠKRTNUTÉ Z.“ V písemném projevu dochází k časté záměně písmen malé r, z“ a někdy i s“. Přestože metodiky většinou nedoporučují přeškrtávání psmen z „a t“, má tato vodorovná čárka u písmene z“ odůvodnění; z“ s čárkou, tedy »přeškrtnuté«, je nezaměnitelné s malým r“.

Z knížky Škola hrou (1991)

11036 Celkem přečteno 3 Dnes přečteno