Přísně tajné maturity

testy

Minulý týden jsme se z tisku dozvěděli, že testové otázky státních maturit jsou přísně tajné. CERMAT utajení vysvětlil tím, že baterie testů není nekonečná a není možné testové otázky prozradit, protože by se je maturanti mohli naučit. Čímž ctihodný CERMAT naplno přiznal, že netuší, o čem maturitní zkouška vůbec má být a co mají testové otázky splňovat.

Abych ozřejmil míru onoho nepochopení, trošku zjednoduším: Máme dva zásadní druhy zkoušek, testů. První má zjistit, ověřit, co testovaný reálně umí, druhý má skupinu testovaných rozřadit, ideálně rovnoměrně od „nejlepších“ po „nejslabší“.

Zjišťovací nebo ověřovací test používá třeba učitel, když sestavuje pololetní písemky. Výsledky mohou být velmi různé, nicméně, kdyby měl třídu pracovitých studentů a správně je látce vyučoval, měl by získat převážně správné odpovědi. Kdybychom úspěšnost měřili třeba v procentech, měl by se průměr optimálně pohybovat kolem 80-100%. V reálu je to jinak. Za prvné proto, že zdaleka ne každý učitel látku probere opravdu tak, že jí všichni studenti porozumí, a současně zdaleka ne všichni studenti se na test odpovědně připraví. Ale snem každého učitele je, aby výsledky takového testu aproximovaly 100%.

Úlohy takového testu mají odpovídat tomu, co se studenti naučili. Neboli jsou předvídatelné a správné vyřešení testu dokládá, že student porozuměl látce.

Rozřazovací test je svým charakterem zcela jiný. Používá se třeba při přijímacích řízeních a jeho smyslem není zjistit, jestli studenti zvládli předcházející látku, ale rozřadit je od nuly do 100%. Obsahuje tedy mix otázek, z nichž některé jsou snadné, další méně snadné, a některé jsou „špeky“, které zvládnou jen opravdoví zájemci o obor. „Správným“ výsledkem tohoto testu je skupina, kterou je snadné seřadit podle úspěšnosti, vytvořit pořadí.

Začínáme asi tušit, že vytvořit test, který bude splňovat obojí, je jaksi nesmyslné. Kvadratura kruhu. Maturitní test by měl jasně patřit do první kategorie, přijímačkový do druhé. Jakou úlohu mají ve skutečnosti hrát státní maturity? Opravdu jsou certifikací zvládnutí látky střední školy? Současná podoba testů toto zadání hrubě nesplňuje a bohužel to vypadá, že CERMAT ani netuší, co vlastně jeho produkt splňovat má.

Správně postavený maturitní test by totiž byl v konečném důsledku předvídatelný. Neměl by studenta překvapit, měl by zjistit, zda-li umí to, co bylo dohodnuto, že umět má. Otázky takového testu by ale samozřejmě musely mířit k jádru problematiky a ne se chaoticky potácet v margináliích, zhusta navíc špatně vyhodnocených (například tvrzení autorů testu, že papež je hlavou všech křesťanů). Viz test z dějepisu. A zde jsme možná pravdě blíž, než nás na počátku napadlo: Tajit zadání je nutné nejen proto, že test je principiálně špatně postavený, ale také (nebo především?) proto, že CERMAT nechce dovolit, aby veřejnost mohla ověřit, že test je strašlivě nekvalitní.

Nechci být skeptik, ale pokud několik let příprav a vyhozených 680 milionů korunovaly testy podobné tomu uvedenému, nikdo mě nepřiměje uvěřit tomu, že za pár měsíců CERMAT vše napravil a ty nyní používané testy jsou kvalitní. Jsem přesvědčený, že to neudělal.

Ovšem jsme asi naivní. Státní maturity jsou ovbrovský byznys, kterým ročně proteče centrálním dodavatelům  přes sto milionů. Takže ať se stane cokoli, ať výsledná kvalita testů bude jakákoli a výsledky maturit budou jakékoli, CERMAT a posléze i MŠMT prohlásí státní maturity za úspěšně zvládnuté. A bude to moci udělat mimo jiné proto, že nikdy nikdo nenastavit jakékoli standardy, kterými by úspěšnost těchto maturit bylo možné hodnotit. V tisku se za toto měřítko bude uvádět procento studentů, kteří státní maturitu úspěšně zvládli. Ale přátelé, to je známka schopnosti studentů vykonat danou zkoušku, ani omylem nejde o měřítko kvality zkoušky. Měřítkem kvality zkoušky může být jedině porovnání nakolik splnila svůj cíl. Ale toto konstatování je velmi kruté, ještě brutálnější než debata o zoufalém šlendriánu při přípravě testů. Toto konstatování totiž predikuje otázku Jaký cíl realizace státních maturit má? Proč se do nich vůbec pouštíme? Přiznám, že jsem zatím neslyšel hodnověrnou, racionální a obhajitelnou odpověď.

V poslední době z úst politiků občas slyšíme, že „když už to stálo tolik peněz, tak to nevzdáme, protože ty peníze přece nevyhodíme do vzduchu“. Pravda je ale jiná: My už jsme ty peníze dávno vyhodili. Vyplýtvali a prošustrovali a výsledkem nám jsou testy s nulovou výpovědní hodnotou, u nichž si jejich autoři vůbec nestačili uvědomit, k čemu mají vlastně sloužit. A naše rozhodování do budoucna je o tom, jestli v tomto vyhazování peněz budeme pokračovat i nadále, nebo ho stopneme a zkusíme celou myšlenku certifikovaných maturit vrátit na začátek a uvědomit si co chceme, proč to chceme a jak se co nejlépe a nejsnáze dostaneme k cíli.

5795 Celkem přečteno 9 Dnes přečteno