Paměť

škola hrou

Tajemství dobré paměti je v tom, kolik asociací dokážeme vytvořit k jednomu obrazu.

Princip fungování paměti je tak těsně spjat s celou problematikou myšlení, že by vlastně tato kapitola ani nemusela existovat. V této kapitole však nejsou obsaženy teoretické poznatky o paměti, ale závěry, které z psychologie myšlení vyplývají pro školu a učení:

1. Kritická doba zapomínání je prvních 20 minut. Při studiu nebo tvůrčí práci je nutné si důležité myšlenky poznamenat, abychom je nezapomněli právě během této doby.

2. Důležitá je možnost zasíťování dat do operačního systému, proto má efekt jen takové tempo studia, takový jeho obsah, jenž umožní data do systému vložit a navázat: viz Komenského zásadu přiměřenosti a posloupnosti. Vztahy mezi několika jevy si pamatujeme vždy lépe než absolutní hodnoty. Snáze si zapamatujeme, že Václav IV. byl synem Karla IV. stejně jako Zikmund, než bychom si měli zapamatovat data narození těchto tří králů.

3. Z téhož důvodu: čím více doprovodných asociací vkládanému učivu vytvoříme, tím lépe. Nuťme žáky uvažovat v mnoha různých souvislostech, učivo přeskupovat, strukturovat atd. Jinými slovy: podporujme vznik a vývoj výkonného operačního systému. Chceme-li si něco zapamatovat, vytvořme si záměrně několik asociací: asociaci na dobu, místo a podmínky, kdy tuto informaci získáváme, a asociaci funkční (na věci podobné nebo naopak zcela odlišné); děláme si tím spoje pro příští vzpomínání. Zkusme si k jevu vymyslet kratičký příběh, analyzovat jej na prvky atd.

4. Doprovodné asociace učiva by měly respektovat poměr jednotlivých senzorických kanálů: 85 % pro zrak, 12 % pro sluch, 3 % pro ostatní smysly. (Nemáme jich pět, jak se traduje, ale asi dvacet, přestože informace pocházející z většiny těch „ostatních“ si většinou neuvědomujeme – např. polohu těla apod.) Současná škola preferuje sluchem přijímané signály a navíc nepřispívá vzniku kombinovaných scén; člověk přece myslí a vnímá a pamatuje multisenzorálně. Často je vynikající si nahlas nebo alespoň v duchu říci, co vlastně vidíme, zkusme k tomu přidat zážitek hmatový, čichový a v neposlední řadě citový. Piaget připomíná, že u dětí až do 10-12 let je základem pochopení a zapamatování manipulace. Požadavek, aby metody na prvním stupni ZŠ vycházely z aktivity žáků, manipulací s věcmi, interakce mezi žáky, pohybu je proto zcela přirozený a racionální.

5. Výrazně nepříznivě může jak paměťové, tak ostatní myšlenkové schopnosti ovlivnit stres a jím způsobené vyplavování adrenalinu. Dochází k němu zejména při úleku, hluku, přelidnění v současných „velkoškolách“, strachu, úzkosti, smogu, extrémně silných podnětech, např. ostrém světle, nedostatku kyslíku a také při sledování dramatických scén ve filmu nebo televizi. Chceme-li příznivě ovlivnit duševní rozvoj dětí, odstraňme tyto vlivy, které jsou mu brzdou.

6. Snáze si pamatujeme to, co v nás vyvolalo emocionální reakci. Snažme se k věci zaujmout stanovisko, vytvořit asociaci k něčemu, k čemu toto citové stanovisko už máme.

Z knížky Škola hrou (1991)

10150 Celkem přečteno 6 Dnes přečteno