Poslech hudby – inspiromat nejen pro HV

hudební výchova

Poslech hudby, ostatně stejně jako výběr mnoha jiných materiálů v hudební výchově, je tak trochu prubířským kamenem empatie učitele. Je sice velmi pěkné sestavit seznam hudby podle „odborníků“, skladatelů a hudebních teoretiků. Problém je v tom, že tito odborníci tvoří poněkud jinou generaci než žáci základních škol. Je pravda, že nemusím s láskou poslouchat Eminema nebo plejádu dalších zpěváků a kapel, ovšem  musím vědět, že je poslouchají žáci a musím vědět, o jakou hudbu jde. – Byť se mi vůbec nemusí líbit. Musím to vědět proto, abych věděl, od čeho mohu vycházet, co žáci bezpečně znají a čím je zaujmu, chci-li s nimi diskutovat o hudbě, musíme najít nějaký společný základ – hudbu, kterou známe bezpečně oba, potom lze navazovat něčím dalším, třeba zajímavějším a náročnějším.

A nakonec musím říci, že populární hudba je v hodinách hudební výchovy také přínosem – jde-li o hudbu, kterou děti poslouchají s oblibou, proč jim hudební nauku neukázat právě na této hudbě – když se na ní nauka navíc velmi snadno ukazuje, neb jde o hudbu formálně a harmonicky většinou prostinkou. Třetí nezanedbatelný efekt je v tom, že jsou-li mnohé hvězdy pop-music pro žáky idoly, nemusí být tak těžké zapálit pro hudbu zdánlivě k hudební výchově apatické žáky tím, že jim umožníme podobat se svým idolům: založit ve třídě nebo ve škole žákovskou kapelu, která bude hrát (možná, že naprosto nedokonale…což však nevadí) písničky pop-music oposlouchané z kazety.

Pozorujete-li, co kdo poslouchá, dojdete k zákonitému závěru, že náročnost poslouchané hudby pro různé lidi se ubírá po úplně jiných kolejích, než byste logicky předpokládali. Neplatí linearita věku, žánru, místa atd., platí závislost jiná: Každý z nás máme (nejen v hudbě) oblast průhledného, důvěrně známého, poznaného a pozvolnou hranici do nepoznaného (ale pochopitelného) až k nepochopitelnému. Přitom každý z nás má vrozenou tendenci vrhat se přes tuto hranici a poznávat nové; pokud to děláme, tak svou hranici neustále posouváme. Hranice nás dráždí a přitahuje. Čím více posouváme svou hranici poznání, tím stoupá náš hlad po novém poznání, a naopak naučíme-li se z pohodlnosti pohybovat výhradně v důvěrně známém prostředí, touhu po poznání v sobě otupíme. Čím dále je pro nás něco za hranicí poznaného, tím větší nechuť k tomu v nás setrvačnost a duševní pohodlnost probouzí, umíme srdečně nenávidět něco, čemu nerozumíme, za to, že si to dovolilo uniknout našemu omezenému poznání.

Jak se to projevuje v poslouchané hudbě? Smíříme-li se s tím, že hudbu budeme poslouchat jen z rádia (a to dělá většina lidí), odsoudíme se do role člověka pohybujícího se jen v důvěrně známém: s výjimkou Vltavy, rádia Classic a Collegia hraje snad ze všech stanic to samé, totiž stupidní hity stupidních hitparád. Že se lidem líbí? Protože tito lidé nikdy neměli šanci poznat něco jiného, překročit hranici nepoznaného. Kdyby je někdo přiměl k tomu, aby občas poslouchali hudbu složitější (zpočátku jen o málo), začali by svou hranici poznání posouvat, takže by pro ně postupně čím dál tím náročnější hudba přestávala být nesrozumitelnou a současně by začali pociťovat potřebu hudby náročnější.

Jenže si musíme uvědomit, že posun od Whitney Houston nevede k Janáčkovi přímo. Mezi nimi musí být mnoho další muziky: posouvat se musíme po malých krůčcích, jinak snadno hudbu vybíranou k poslechu „ustřelíme“ z mezí pochopitelnosti žákům a ztratíme kontinuitu. V podstatě všichni autoři učebnic, které jsem měl možnost srovnávat, tuto chybu učinili a díky ní samozřejmě vážnou hudbu velmi nešťastně odtrhli žákům od hudby populární. Ač nevědomky a jistě nechtěně vychovali v žácích pocit, že je dvojí hudba – poslouchatelná – rozuměj stupidní pop music a hudba „školní“, přežitá a neposlouchatelná – rozuměj tu ostatní. Ti, kteří se časem pokoušeli o hudbu v různých rockových kapelách (a takových lidí je menšina), většinou teprve vlastní mimoškolní aktivitou přišli na to, že to tak není úplně, že noty jsou občas docela dobrá věc a nauka není směs nepraktických blábolů, ale docela potřebná informace pro toho, kdo chce pro kapelu písničky aranžovat.

Učitel ve škole tedy musí začínat u známého a postupovat směrem k neznámému, jaké k tomu má nástroje a možnosti? Poslechu kvalitní hudby by si děti ve škole měly v různých předmětech zažít poměrně hodně. Učitel hudební výchovy by měl hodně spolupracovat s vý- tvarníky, tělocvikáři i učiteli literární výchovy. Podle různých šetření poslouchá totiž asi 65 % lidí hudbu pouze z rádia, a to takřka výlučně hudbu populární. Zbývajících 35 % je na tom s poměrem poslechu komerční hudby a hudby vážněji míněné podobně. Vyplníme-li přitom hodiny HV poslechem hudby z praskajícího gramofonu či zahuhlané kazety, nemůžeme počítat s tím, že děti pro hudbu nadchneme.

Komplety desek a magnetofonových nahrávek, které jsou školám dodávány, jsou pro děti opět velmi nestravitelné a navíc těžkopádné. O kvalitě gramofonů, které ve školách bývají, by se také daly psát hrůzyplné příběhy. Každopádně, pokud ve škole gramofon, tak co nejkvalitnější. Učitel by měl mít ve škole nejlépe CD přehrávač a a dnes je už nadmíru praktickou a dosztupnou pomůckou mp3 přehravač se zesilovačem a reprobednami o výkonu asi 50 W na průměrně velkou třídu. CD disky jsou nejkvalitnější a nejsnáze se s nimi dá ve škole operovat – zcela snadno můžeme vybírat jednotlivé skladby (i dálkovým ovladačem), vytvářet různé sekvence ve skladbách podle okamžité potřeby, vracet opakovaně vybranou část skladby apod.

Jedním z vytrvalých omylů mnoha hudebních pedagogů je přesvědčení, že děti rády poslouchají písničky o dětech a zpívané dětmi. Nejlépe dětským sborem. Takový sbor zpívá intonačně čistě, má vypracovanou techniku konsonovaných vokálů a všichni se ve studiu postarali o to, aby nahrávka byla dokonalá. Neznám nic, co bych jako dítě nenáviděl více než podobné hudební ukázky (snad ještě s výjimkou dechovky a vojenské kapely) a jak sleduji své žáky, myslím, že mohu hovořit i za ně. Stejně jako v mnoha jiných případech dopouštějí se tu dospělí té pošetilosti, že zapomínají na vlastní dětství a myslí si, že vědí, jak myslí děti. Pedagog, který chce dětem opravdu zprotivit lidové písničky, měl by jim pravidelně pár podobných nahrávek pustit

Integrace poslechu s jinými předměty
Poslech by měl být integrován s jinými hodinami. Během hodin výtvarné výchovy lze dětem pouštět hudbu, dramatická výchova si mnohdy přímo žádá hudební impresi a tichý poslech hudby můžeme použít i při psaní dlouhých písemek. Nepříliš hlasitá hudba pouštěná při soustředěné písemné práci není přitom z nouze ctnost. Jedná se o vynikající prostředek k uvolnění atmosféry a eliminaci stresu. V podstatě ze stejných důvodů si občas pouštíme hudbu i při běžné práci v jiných hodinách. Při těchto příležitostech volíme nejraději instrumentální, optimisticky laděnou, snadno přístupnou hudbu (M. Oldfield, Vangelis, Dead Can Dance, Mozart, Vivaldi apod.).

Hudbu pro výtvarnou výchovu vybíráme v souvislosti s tématem výtvarné práce, protože modulační vliv hudby na dosažené výtvarné výsledky je velmi silný. Lze při tom pouštět i hudbu náročnější (Martinů, Janáček, Debussy, Stravinskij…), kterou děti v kombinaci s vlastní tvůrčí prací bez problémů přijímají už od časných let. Pozitivně odzkoušené dvojice téma a technika výtvarné práce a hudba uvádím v knížce Škola je hra v kapitole Výtvarná výchova. Těmito metodami lze v dětech také vypěstovat lásku k hudbě jako takové, jejíž samozřejmou součástí je hudba vážná – pro většinu současné populace tomu tak zatím není.

Je přitom zajímavé, že přestože v různých lidech stejná hudba může navozovat naprosto odlišné pocity, některé asociace se často opakují. Durová tónina bývá pociťována světle a teple, mollová temně a chladně, eventuálně i vlhce, harmonie asociuje jemnější tóny, disharmonie ostřejší barevné tóny, horko apod.

Hudba velmi dobře evokuje i představy při slohu.

Zdánlivě mimovolný poslech má vynikající výsledky v tom, jakým způsobem se děti naučí hudbu intuitivně a synteticky vnímat.

Aktivní poslech
Poslech hudby integrovaný s výtvarnou výchovou je výborný způsob, jak děti naučit „pustit si hudbu k sobě“, není pochopitelně možné počítat s tím, že tím poslech hudby končí – naopak to je svým způsobem začátek. Děti se naučí, že hudba nejrůznějších stylů a stáří může být stejně příjemná; ztratí před hudbou ostych a vážná hudba ztratí punc posvátné krávy. Svým způsobem druhým stupněm je naučit děti poslouchat hudbu aktivně.

Nejprve musím říci, že fakt, že aktivní poslech označuji za druhý stupeň, neznamená, že bychom měli nejdřív jen poslouchat mimovolně a poté zase jen aktivně. Mimovolní poslech integrovaný s vlastní tvůrčí prací dětí by měl zůstat trvalým bohatstvím dětí a po celou dobu školní docházky bychom ho měli maximálně rozvíjet. A také to pochopitelně neznamená, že s aktivním poslechem bychom měli nějak otálet.

Posloupnost můžeme vidět spíše v tom, že jestliže se děti naučily mimovolně poslouchat Dvořákovy symfonie, bude jim aktivní poslech symfonického díla připadat naprosto samozřejmý. Postupně je skrze mimovolní poslech můžeme naladit na úroveň, kdy budou ochotny poslouchat i hudbu, která je jim jinak zcela nepochopitelná a vzdálená (třeba opera).

Realizovat aktivní poslech ve třídě není právě jednoduché, protože prostředí třídy je k tomu vyloženě nevhodné. Sám takový poslech realizuji tak, že si děti lehnou na žíněnky, zavřou oči a v této poloze poslouchají. Jsou tu důležité dva faktory – poloha vleže na žíněnkách je velmi pohodlná, relaxační (vyzkoušíte-li ji, zjistíte, že i velmi extrovertní děti mají menší sklon k tomu rušit ostatní). Děti se v takové pohodlné pozici mnohem snáze soustředí na poslech. Zavřené oči jsou také dobrou technikou, jak abstrahovat od prostředí a moci si poslouchanou hudbu opravdu prožít.

Před poslechem hudby si povídáme něco o autorech (případně interpretech), zkoušíme si je zařadit do období, povídáme si něco o hudebním stylu nebo slohu, který daná ukázka reprezentuje, a rekapitulujeme si různé poznatky, které jsme o něm načerpali dříve. Hlavně se ovšem soustředíme na obsah skladby a myšlenky, které autoři chtěli vyjádřit. Poslech hudby je především prožitek na hranici vědomí a nevědomí. Prožívání si vlastního světa pocházejícího ze znějící hudby a nalézání zcela nových světů. To je také na hudbě to zázračné a fantastické, že jejím prostřednictvím opravdu můžeme objevovat nové světy a dosud nepoznané pocity. Jistěže to souvisí s naší schopností přijímat neznámou a nepoznanou hudbu.

Po skončení poslechu si sdělujeme své pocity a co v nás hudba probudila.

Poslech a relaxace
Mnoho hudebních děl má výrazné účinky relaxační: Za všechny budu jmenovat třeba desky Vangelise, Laurie Andersonové či Dead Can Dance. Dokonce dnes označujeme celý hudební styl za ambientní hudbu. Samozřejmě, že tyto nahrávky lze využívat i všemi ostatními způsoby, ovšem k účinné relaxaci se přímo vybízejí.

Poslechu hudby s relaxačními cíli předchází dlouhodobější nácvik autogenního tréninku, sám poslech je pak vlastně doplňkovou terapeutickou záležitostí – po počátečním zadání relaxačních sugescí a formulek následuje tichý poslech hudby, která vjem a účinky cvičení zesiluje. Samozřejmě – pro hudební výchovu je to relativně okrajová záležitost a nemusí nám v hodinách hudební výchovy zabrat mnoho času; budeme se jí věnovat třeba jen dvakrát – třikrát, a to ještě až po dobrém zvládnutí šesti cviků základního stupně AT. Pro děti ovšem takový prožitek patrně bude mít celoživotní blahodárné účinky, protože nastartuje „proces“. Najdou další cestu k hudbě a najdou i další cestu k sobě samým.

Poslech hudby a školní kapela
Hra ve školní kapele může být velmi silným motivačním prvkem. Aby se skupina naučila aranžovat a nějak rozumně koordinovat hru svých členů, může začít tím, že si k písničkám svých oblíbených skupin píše české texty. A hudbu? Tu si musí jednotliví hráči oposlouchat z kazety, případně sepsat do not a naučit se hrát. Notové zápisy skladeb některých skupin se dají koupit jako samostatné sborníky týkající se jedné desky, jedné skupiny apod., bývají však dost drahé. „Stahování“ instrumentací z kazety má několik velmi dobrých důsledků: jednak si žáci cvičí svůj sluch, jednak se učí vnímat kvalitativně jiným způsobem hudbu, kterou doposud pasivně poslouchali a jednak je to trošku nutí k tomu získávat někde alespoň základní teoretické poznatky. Pokud zdánlivě neužitečnou motivací dovedeme své žáky k provozování školní kapely, docílíme toho, že při oposlouchávání aranžmá písničky dobrovolně a s velkým zaujetím absolvují v podstatě melodický diktát.

Seznam poslechových skladeb (pořizoval jsem ho v roce 1993 zcela cíleně pro poslech v hodinách VV, běh času ho asamozřejmě poznamenává a vemte si ho jako inspiraci, nikoli návod)

  • All about Eva – All About Eva, Scarlet and the other stories. Směs rocku, popu a keltské melodiky. Dobře přístupná a přitom nepodbízivá hudba.
  • Antonio Vivaldi – Čtvero ročních dob
  • Igor Stravinskij – Svěcení jara, Petruška
  • Bohuslav Martinů – Rapsodie pro violu a orchestr, Sinfonieta
  • Antonín Dvořák – Symfonie č.7, 8, 9, Stabat Mater, Humoresky, Slovanské tance, Koncert pro violoncello a orchestr h-moll
  • Ludwig van Beethoven – Symfonie č.3 Eroika, 5. Osudová, 9. s Ódou na radost, Klavírní sonáty
  • J.S.Bach – koncert pro housle, hoboj a smyčc. orch d moll, Toccata a fuga d-moll,
  • B.Smetana – Má vlast
  • Claude Debussy – Faunovo odpoledne, Odrazy ve vodě
  • Benjamin Britten – Sinfonieta, Simple Symfony
  • Ravi Shankar
  • J.Hromek – Keltská kytara
  • L.Janáček – Glagolská mše, Lašské tance
  • W.A.Mozart – Rekviem, Don Giovanni, Malá noční hudba
  • Kronos Quartet: Black Angels
  • Yehudi Menuhin & Ravi Shankar
  • Kurt Weil: Žebrácká opera, Zkáza města Montgomery
  • Hernando Rodrigo: Concertino di Aranjuez
  • Jacques Rodrigo
  • N.A.Rimskij-Korsakov – Šeherezáda
  • N.Paganini – Capriccies
  • C.Saint-Sans – Houslový koncert a moll – opus 28, Slon
  • Yes – Tormato, Relear, Yesalbum, Yessongs, 90125, Union. Zpravidla velmi komplikovaná a náročná, trochu nervózní hudba. Na deskách lze najít i meditativní nádherné pasáže plné varhan, kytar a citlivého zpěvu.
  • Queen – I., II., Sheer Heart Attack, News from the world, Day at the races, Night In The Opera, Jazz, Flash Gordon, The Game, Hot Space,
  • Genesis – Foxtrot, Abacab, Genesis (1983)
  • Inxs – Kick, X, Listen Like Thives
  • Billy Idol – Idol, Rebel Yel, Whiplash Smile
  • Toto – Pamela, Isolation, Toto IV., Fahrenheit, Hydra, Turu Back
  • Suzanne Vega – Solitude Standing
  • Deep Purple – In Rock, Strombridger, Tastament
  • King Crimson – In the court of Crimson King, Red, Lizard
  • Led Zeppelin – I., II., III., IV., The Songs Remains The Some (Live), Coda
  • Patti Smith – Horses, Radio Ethiopie
  • Carlos Santana – Abraxas, Caravanserai, Welcome, Barboletta
  • Ten Thousand Maniak
  • Tom Waits – Sword Fish Trombones, Rain Dogs, Asylum years, Sixteen Shels, Franks Wild Years
  • Guns’n Roses
  • Jimi Hendrix – Red House, Smash Hits, Band of Gypsys
  • Rory Gelegher – Trish Tour Live (2LP)
  • Eddy Grandt – File Under Rock
  • Foreigner – I., II., III., IV., Agent Provocateur, Inside Information
  • Mike Oldfield – Tubular Bells, Amarok, Islands, Heaven open, The Crisis, Platinum, Discovery, Five Miles Out
  • Depeche Mode – Music for the masses
    Black Celebration, Violator, Songs of Faith and Devotion
  • Dire Straits – Love Over The Gold, Making Movies, Alchemy, Money for Nothing, Brother in Arms – Uklidňující hudba plná citlivé a poetické kytarové hry. Pusťte si skladbu Private Investigations v leže na žíněnkách se zavřenýma očiama a vychutnejte si ji naplno.
  • Joe Satriani – Jde o moderního rockového kytaristu, jeho kytarové skladby jsou technicky náročné a nápadité. Pro žáky, kteří se učí na kytaru, je to dobrá motivace.
  • Laurie Anderson – Big Science, Mr. Heartbreak, Home of The Brave, You Are The Guy, Strange Angels
  • Sting – Nothing like the Sun, Dream of the Blue Turttless
  • Police – Synchronicity, Ghost in The Machine
  • Jethro Tull – Broadswoard and The Beast, Rock Island, Crest of The knawe, Aqualung, 20 years of The Jethro Tull, Heavy Horses, War Child, Benefit, Stand Up, Songs From The Wood, Too Old to Rock’n Roll, Too young to Die a další desky. Chytrý rock hodně ovlivněný skotskou melodikou, středověkem, někdy i jazzem a vážnou hudbou. Kytaristé i flétnisté tu najdou plno inspirujícího materiálu.
  • The Mission – Gods Own Medicine, The First Chapter, Children, Carved In Song, Grains Of Sang. Čítanková ukázka stylu zvaného gotický rock – temná valící se hudba těžící z rocku, nové vlny a někdy i punku. Většinou chytře vymyšlená aranžmá – nepřekombinovaná a snadno přístupná, ale rozhodně ne hloupá.
  • The Cure – Kiss me, kiss me, Pornagraphy
  • David Bowie – Heroes, Let s Dance, Idiot, China Girl, Low
  • Pink Floyd – Wish your were here, A Momentary Laps of reason, Ummagumma,
  • J.M.Jarre
  • Dead Can Dance – Power of Sound, Avion, Serpent’s Egg
  • Peter Gabriel – II., III., IV., So
  • Art of Noise
  • Bob Marley
  • Blue Oyster Cult – In Concert
  • Joe Cocker – Stingray, Shefield steel
  • Duran Duran – Seven And The Ragged Tiger, Notorious, Rio, Arena, Big Thing
  • Siouxsie and the Banshees -Juju, Tinderbox, Through The Looking Glass, Nocturne, Once Upon A Time, Peepshow, City in the Dust, a další. Velmi sugestivní většinou temná hudba, která hodně ovlivnila punk a novou vlnu. Zejména celá deska Juju či písnička Rapsody z desky Peepshow je strhující při poslechu potmě (zavřené oči) a vklidu. Pro pokoušení se o rock výborná učebnice – co vše je možné vymyslet a zahrát v nejprostším nástrojovém složení.
  • U2 – The War, The Joshua Tree, Boy, October. Osobně preferuji desku The War pro její silný sugestivní náboj, chytré texty a – stejně jako u Siouxsie – maximum vytěžené z minimálního složení kapely.
  • Rolling Stones
  • Midnight Oil – Earth and Sun and Moon, Blue Sky Mining
  • Frank Zappa
  • Janis Joplin – In Concert
  • Tanita Tikaram
  • Beatles
  • Elvis Presley
  • Alan Stivell – Journé a la Maison, Celtic Rock, Celtique Symphonie, Tro Ar Bed, Legend, Herpes Ju…, A L’Olympia
  • Malicorne – Almanach, Eupublic, La Bestiare, Les Cathédrals de l’Industrie
  • Steeleye Span – Now We Are Six, Rocket Cottage, Below The Salt, Storm Forve Ten
  • Tri-Yan – La dé Couverte ou L’Ignorance
  • Safardské písně
  • Hudba za vlády českých králů (Rožmberská kapela)
  • Koledy staré Evropy (Pražští madrigalisté)
  • Dáša Voňková-Andrtová
  • Spiritual kvintet – Písničky z roku raz dva, spirituály a balady

Co by měl mít naposloucháno učitel
Každopádně vše, co nabízí svým žákům. Měl by dobře znát všechna důležitá díla vážné hudby a – má-li být dobrým učitelem, musí dobře znát i jazz, rock, folk a pop, který poslouchají jeho žáci. Učitel by neměl být tím, kdo tuto moderní hudbu ignoruje či o ní něco tuší, učitel totiž musí umět svým žákům poradit a orientovat je i v této oblasti.

Čerpat tyto podněty nové hudby je věc, kterou se učitel musí učit minimálně stejně intenzívně a pokorně jako jeho žáci. Rozhlas je dobrý zdroj nové hudby, pokud nalezneme stanici, která vysílá hudbu dostatečně inspirativní. Celoplošně vysílá Vltava, mohu-li mluvit za Prahu a okolí, je tu ještě Collegium 103.7 FM, Kobra – Classic 98.7 FM a Rádio 1 na frekvenci 91.9 FM (nepleťte si ho se stanicí Frekvence 1). První tři stanice jsou pozoruhodné tím, že vysílají především vážnou hudbu, Rádio 1 je pozoruhodné tím, že vysílá hudbu, kterou bychom snad mohli označit zastřešujícím pojmem „rock“, který ovšem nemá nic společného s tím, co vysílají komerční stanice (ačkoli v televizi i na těchto komerčních rádiích moderátoři rádi slovo rock používají, protože jím hudebnímu balastu, který uvádějí, dávají zdání přinejhorším avantgardy, kterou rozhodně není).

Další zdroj informací o současné hudbě je časopis Rock&Pop. Budeme-li studijně poslouchat Rádio 1 (připomínám, že jako učitelé hudby prostě nemůžeme poslech takové hudby odmítnout), čas od času narazíme na hudbu, kterou bychom chtěli lépe poznat (třeba si ji současně i nahrajeme), informace o ní se potom budeme snažit nalézt v Rock&Popu. Tyto informace nás později mohou dovést ke koupi CD desek, které už budeme vybírat najisto

Kde brát nahrávky hudby k poslechu
Žákům bychom měli pouštět nahrávky maximálně kvalitní i po technické stránce, to již ostatně bylo řečeno, z toho důvodu bychom se měli výběrem poslechové hudby velmi seriózně zabývat. Pokud jde o hudbu, kterou sami dobře známe, měli bychom se ji vždy snažit pořídit do školní fonotéky na kompaktním disku. Tam je kvalita nejvyšší, odolnost vůči poškození nahrávky nejmenší, opotřebování nahrávky používáním nulové a snadnost použití nejvyšší. Cena CD nosičů je prakticky nejvyšší, ale pokud víme, co chceme a proč to chceme, nesmíme dělat kompromisy s cenou. Pokud jde o vážnou hudbu, myslím, že už vůbec nelze diskutovat, rozdíl je tak markantní, že diskusi nepřipouští. Dnes máme řadu možností, jak koupit hudební nahrávky na internetu online ve formátu mp3. Jde o ideální cestu – jak cenově, tak časově. Možností je řada, uvádím několik adres pro inspiraci: www.mp3.comwww.i-legalne.czwww.vltava.czwww.amazon.comwww.itunes.com, www.choral.cz a desítky dalších.

Další možností je využít služeb půjčoven CD a opět po inspiraci poslechem rádia, či četbou recenze v časopise si disky půjčíme a pro potřeby vyučování si z nich nahrajeme sestřih těch skladeb či pasáží, které budeme chtít žákům pouštět. Nahrávku poté již budujeme promyšleně a vytváříme logické sekvence skladeb tak, jak je budeme v hodině potřebovat za sebou. Tímto způsobem si vlastně můžeme připravit sadu skladeb k poslechu ušitou na míru sobě a svým žákům.

V souvislosti s internetem a půjčovnami nelze nezmínit problematiku autorských práv. Zkuste se domluvit s kolegou, který učí občanskou výchovu či společenské vědy, aby toto téma diskutovali.  Mělo by být samozřejmé, že své žáky vedete k respektování
duševního vlastnictví a tedy k respektování autorských práv. Samozřejmé
by mělo být, že nebudou nahrávky stahovat v pirátksých kopiích z peer to peer
sítí (nebo jiných zdrojů) a nebudou je pirátsky kopírovat přepalování z originálních CD.

16057 Celkem přečteno 3 Dnes přečteno