Mnoho lidí poukazuje na to, že před válkou naše školství také bylo konzervativní a ve své podstatě Rakousko-Uherské a přesto je považováno za kvalitní. To je pravda, jenže je prostě fakt, že dnes nejsou třicátá léta. Nikdo soudný by neříkal „Naše strojírenství dělalo před válkou to a to, chceme-li být dobří, musíme to tak dělat taky.“ Dělí nás 70 let od první republiky, tři čtvrtě století, za které se svět naprosto změnil a již nikdy nebude takový, jako byl dříve.
Pokud vytyčujeme nové směry v ekonomice, průmyslu nebo vědeckém bádání, nelze uvažovat tak, že co bylo dobré před padesáti lety, je dobré i dnes. Naopak, často dnes nestačí to, co bylo dobré před necelým rokem. Přitom považme, že naše školství bylo zaostávající za realitou praxe již v oněch vysněných třicátých letech. Připomeňme si, že pokusy o globální nápravu školství započaly ve světě již na přelomu století a přestože mnohé z nich nebyly bez výhrad úspěšné, posunuly poznání v oblasti výchovy a vzdělání do jiné kvality.
Chceme-li být „dobří“ ve vzdělávání a výchově, bude nám jistě nesmírně prospěšné, poučíme-li se od našich předchůdců, ale ten základní pohled musí být zaměřen do budoucnosti. Naše školství musí být takové, aby jeho absolventi obstáli, až odrostou školním lavicím, bez ohledu na to, obstáli-li by ve školních lavicích před padesáti či bůhví kolika lety.
Ukazuje se, že přelom tisíciletí, který klepe na dveře, se spojuje s naprostými změnami ve všech sférách. Bortí se hodnoty, rituály a mechanismy, které platily za neměnné řadu staletí a vytvářejí se hodnoty, vztahy a mechanismy jiné. Natolik jiné, že je můžeme předem velmi těžko definovat a vypočítat, aniž bychom se fatálně spletli. Bude lépe, smíříme-li se se skutečností, že obrysy nového světa se vytvoří bez našeho vědomého zasahování, právě tak, jako se lidé bez vědomého zasahování učí chodit, pít…
Často je možné slyšet nářky nad tím, že si lidé neváží vzdělání a nechtějí chápat, že vzdělání je investicí. Jenže je vzdělání, které dětem dnes dáváme skutečně takovým přínosem a investicí? Nepodléháme jedné z mnoha iluzí, že je možné nalinkovat nějak zvenčí, co bude výhodnou investicí pro život? Pro podnikatele by bylo nepochopitelné, kdyby mu stát nařizoval či doporučoval, kam má investovat, že je to dobré; podnikatel si výhodnost svých investic dokáže propočíst a sám svobodně uvážit a rozhodnout. Věřím tomu, že ačkoli vzdělání a podnikání k sobě mají daleko, že jak rodiče dětí, tak děti samy dokáží vypozorovat ze životní reality, co pro ně bude přínosem a co nikoli. Myslím, že jedním z tragických omylů těch, kdo rozhodují z pozic státních úředníků – je jedno na jaké úrovni – naříkají a nechápou, čím to jen je, je fakt, že dnešní škola nedává dětem to, co by je skutečně připravovalo na život a co by jim bylo ku prospěchu. Svět se za posledních sto let změnil k nepoznání, náhledy mnoha „odborníků“ na metody, obsahy a cíle vzdělání zamrzly.
Naši naříkající pedagogové, kteří nechápou, proč školství není uctíváno, jak se domnívají, že by mělo být, jsou podobni obchodníkům, kteří prodávají omšelé přístroje z vetešníkova krámu a nemohou pochopit, že nejdou na odbyt nikoli proto, že jsou lidé hloupí a neuznalí, ale prostě proto, že ony přístroje byly vývojem dávno překonány.
Z knížky Škola pro třetí tisíciletí (1995)
Přidejte odpověď