Psychostimulace – hry a aktivity pro dramatickou výchovu

kreativita

Každý z nás působí víc svým životem, než svou filosofií.

T. G. Masaryk

V prvním vydání této knížky jsem tuto kapitolu nazval dramatickou výchovou. To však bylo velmi zavádějící, řada čtenářů si ji spojovala spíše s tvořivou dramatikou; to už snad bylo o něco blíže, stále však nešlo o totéž, co jsem měl na mysli já. Označení psychostimulace jsem zvolil proto, že ve své podstatě mi tu jde o cosi jako preventivní psychoterapii, stimulaci dětí v tom smyslu, aby dokázaly rozvíjet, co v sobě mají, a dokázaly odolávat negativním vlivům přicházejícím zvenčí.

Herbert Read říkal, že mu nestačí přidat více hodin pro výtvarnou výchovu, protože chce všechny hodiny. Stejně to pocičuji při psychostimulaci. Název dramatická výchova sváděl k tomu zavést na školách hodinu dramatické výchovy týdně. Se zavedením tohoto předmětu počítá i návrh Obecné školy. Nepovažuji to za právě ščastné, ani tvořivá dramatika, ani psychostimulace nejsou výcvikem k dramatickému umění, hodina týdně není dokladem plného pochopení významu a obsahu věci. Psychostimulace by měla prostupovat celou školou, zasahovat a kladně ovlivňovat nejvnitřnější části lidské duše.

Prvním úkolem psychostimulace je aktivizace, kladná stimulace tvůrčích schopností. Rozvíjení tvůrčí schopnosti ve všech oblastech – tedy i v mezilidských vztazích.

Druhým úkolem je naučit se citlivosti. Umět prožít příjemné pocity, umět se uvolnit, dokázat vychutnat krásu okamžiku. Nežít tím, co bylo nebo bude, ale tím, co je; co je právě teď, co na nás působí a co nám může přinášet krásné prožitky. Křeček nebo veverka či kočka domácí dokáží vychutnat tyto krásy okamžiku mnohem hlouběji než průměrný člověk. Průměrný člověk se žene za svojí touhou a není schopen se přitom zabývat hlubokými prožitky.

Třetím úkolem je rozvíjení sociálních vztahů a postojů, naučit se komunikovat, soucítit s druhými, rozumět druhým, spolupracovat v týmu. Naučit se žít s lidmi okolo.

Čtvrtý úkol je terapeutický, vytvořit citovou jistotu u dětí, naučit se vytvářet a udržovat vztahy mezi lidmi. Lásce a přátelství se lze naučit jen v láskyplném a vlídném, přátelském prostředí.

Pátý úkol, nejbližší obvykle chápané dramatické výchově, je nonverbální rozvoj komunikačních schopností, získání určitých dovedností, kontroly nad svým jednáním a schopností sebereflexe.

Psychostimulace tak, jak ji zde uvádím, tedy zahrnuje kreativizační úlohy, stejně jako relaxaci, sociodrama i psychoterapii. Nemá za cíl naučit nějaké konkrétní dovednosti a vědomosti, ale stimulovat schopnosti komunikace, soucítění a spoluexistence mezi lidmi a se sebou samým. Můžeme použít i takovouto metaforu: Psychostimulací se snažíme probouzet v dětech schopnost prožít svůj vlastní život. Psychostimulace by měla prolínat celou školou bez rozdílu předmětu či věku, ve své podstatě by to měl být jeden z nosných motivů celé školy.

Přesto se dá očekávat, že většina pedagogů bude mít snahu přejít úlohy a cvičení uvedené v této kapitole, protože nesouvisí přímo s »jejich« předmětem a «nemají na ně čas«. Jsem přesvědčen o tom, že úlohy a hry zde uváděné mohou učitelé začlenit do různých předmětů i při klasickém vyučovacím systému.

Jednou ze základních dovedností pro člověka žijícího v naší civilizaci se stává schopnost účinné relaxace. Nerad bych bagatelizoval naukovou složku vzdělání, ale schopnost koncentrace a uvolnění je tisíckrát důležitější než obsah všech zeměpisných, fyzikálních a gramatických učebnic dohromady. Cituji zde proto proto plné zadání uvolňovacího cvičení uvedeného v »Dětské psychoterapii«, viz dále.

Autogenní trénink

K uvolňovacímu cvičení je vhodná tichá místnost s příjemnou teplotou. Na počátku je nutno děti dobře seznámit s polohou, v níž budou cvičit; vsedě na židli či v křesle, anebo vleže na zádech. S návodem ke cvičení postupujeme pozvolna: V prvých dnech cvičíme jen uvolněnou tíhu v rukou a v nohou, pak postupně přidáváme následující části s líčením představ a pocitů pro další cviky, až zahrneme ve svých pokynech všech šest. Jak přibývá dalších cviků, zkracujeme líčení věnované počáteční tíze a teplu.

Každé dítě si z nabídnutých představ postupně vybírá a vytváří si vlastní obraznou představu »relaxující hračky«, takže předčítané nabízení fantazijních situací lze po několika cvičeních už vynechávat a ponechat jen připomenutí žádoucích pocitů.

Pro dobré závěrečné »probuzení« z relaxačního polospánku je důležité důkladné rozcvičení: protažení, hluboké nadechnutí a vydechnutí, otevření očí s pocitem odpočatosti a svěžesti.

Následují“ pokyny k nácviku uvolnění“ (… v textu značí – podle volby vedoucího nácviku – buď opakování některé části pokynů, nebo přestávku v proudu řeči):

1. »Prosím, pohodlně se posaďte (popř. položte) s nohama vedle sebe, s opřenými zády a s rukama volně položenýma na stehnech (popř. vedle sebe). Zavřete oči a dávejte pozor, co vám říkám.

Jednu ruku trochu nadzvedněte a pak ji zase nechte volně spadnout, jako byste nechali spadnout hračku, měkkou a poddajnou – třeba měkkého látkového králíčka nebo starou, pilinami naplněnou panenku nebo měkký polštářek… A zase ji zvedněte a nechte spadnout: bums!… Představte si, že tak necháváte spadnout takovou látkovou hračku nebo polštářek. Ruku trochu zvednout a bums!… A pak necháte ruku odpočívat…

A teď zase pomyslete na tu ruku, ale už ji nezvedejte doopravdy. Jenom si představte, jako byste ji zvedli. Představte si, jako byste tu ruku zvedli, a pak si zase představte, že ji necháváte spadnout, vždy, když vydechujete: ffft!… Vydechnout a nechat ruku spadnout jako měkkou, poddajnou hračku…

A teď druhou ruku. Trochu ji nadzvedněte – napřed třeba doopravdy, nebo třeba si to už jen v duchu představte. To je jedno, jak se vám bude chtít. Ale ne moc vysoko – jen tak, abyste cítili, jak je těžká. A pak zase: bums! – mírně a uvolněně, právě, když vydechujete: bums!, úplně klidně a volně.

A teď už jenom v představách, obě ruce najednou. Představte si, že máte obě ruce trochu zvednuté, a pak si při vydechování představte, že je necháváte obě spadnout: bums! – měkce, úplně volně, jako by to byla nějaká stará, měkká látková hračka.

A teď si vyberte jednu nohu. Zvedněte ji, ale maličko – spíš jen v představách než ve skutečnosti, zvedněte jednu nohu – jen tak, abyste cítili, jak je těžká, a pak bums!, měkce a volně, až budete vydechovat… A znovu si představte, jak ji zvedáte, a pak bums! – uvolněnou, měkkou a příjemně těžkou… A pak nechte nohu odpočívat.

A zas druhou nohu: Napřed trochu zvednout – buď ve skutečnosti, nebo jenom v představě, jak se vám bude chtít, a až budete vydechovat: bums! – jako nějaký šátek nebo hadřík, měkkou jako polštář nebo látková, vycpaná hračka…

A jestli se vám sedí (popř. leží) nějak nepohodlně, tak se při vydechování přesuňte do pohodlnější polohy a pak si zase představte, že máte nohu zvednutou, a bums!

A teď obě nohy, představte si, jak je zvedáte, a pak jak vydechujete, tak obě dvě: bums! úplně volně, měkce a příjemně…

A teď si představte obě ruce a obě nohy dohromady. Představte si, jako byste je všechny nadzvedli, a jak budete vydechovat, tak všechny: bums! – úplně volné, úplně měkké… A pak už jen odpočíváte, jako vycpané látkové zvířátko nebo jako panenka, když odpočívá v rohu na gauči, nebo jako když sami ležíte v houpací síti…«

2. »A teď si představte, že naše hračka leží venku na sluníčku. Slunce ji hřeje. Můžete cítit, jak vám slunce svítí na jednu ruku. Ta ruka je ohřátá, úplně volná, úplně měkká, úplně teplá…

A teď je na slunci i ta druhá ruka, je úplně měkká, úplně uvolněná… A naše panenka nebo zvířátko leží na slunci tak, že má hlavičku ve stínu. Hlava zůstává příjemně chladná, ale obě ruce jsou úplně ohřáté, úplně uvolněné, úplně teplé…

A teď je na slunci i jedna noha, cítíte ji zvlášč, když vydechujete, je také úplně ohřátá sluncem, odpočívá si jako v houpací síti – úplně uvolněná, úplně měkká, úplně teplá…

A teď také ta druhá noha – je úplně uvolněná, úplně klidná, úplně teplá. Ale hlava zůstává chladná… Obě nohy a obě ruce jsou úplně měkké a teplé a uvolněné, jako byste leželi v houpací síti někde v létě o prázdninách.«

3. »A teď je naše hračka hezky klidná a uvolněná, a tak si můžeme poslechnout také sami sebe. Každý totiž máme uvnitř v sobě něco jako takový motorek, ten pořád běží a běží, a to je naše srdce. Ten motorek v nás stále běží, i když spíme, i když jsme vzhůru, ač si ho všímáme, nebo si ho nevšímáme… A jako my sami někdy běžíme rychle a někdy zase pomalu, a někdy jsme hlučnější a někdy spíš potichu, a někdy si skáčeme, zrovna tak to dělá i naše srdce. Někdy běží rychleji a někdy pomaleji, někdy v nás jakoby skáče a zase někdy o něm ani nevíme. A teď chceme zkusit, jestli dokážeme v sobě ten motor vůbec vycítit, jestli v sobě dokážeme cítit, jak naše srdce čuká… Nezáleží na tom, jestli teď své srdce cítíme nebo ne, ale chceme teď na své srdce myslet a poděkovat mu. Poděkovat mu, že pro nás běží ve dne i v noci, že pro nás tak dobře pracuje…«

4. »A teď si na chvilku všimněme, jak dýcháme… Dýchání, stejně jako srdce, jde někdy rychleji a někdy pomaleji. Chceme svému dýchání dovolit, aby šlo právě tak, jak se mu zrovna chce, – tak pomalu nebo tak rychle, tak zhluboka nebo tak mělce, se vzdechnutím nebo se zívnutím, někdy i s hlubokým nadechnutím a vydechnutím… Necháme prostě svůj dech, ač si dělá, co chce… Prostě si jen všímáme, skoro jako ze spaní, co naše dýchání vlastně samo od sebe dělá…

A teď si na chvilku něco představíme. Mysleme si, že vzduch, který dýcháme, při nadechnutí proudí zvenku do špiček našich prstů u rukou a pak pažemi vzhůru až do ramen. Při vydechování zase dolů hrudníkem do břicha a do nohou a prsty u nohou zase ven z těla… A pak při nadechnutí zase prsty u rukou dovnitř a znovu dokola – rukama nahoru do ramen a zas při vydechování hrudníkem dolů do břicha, do nohou a prsty u nohou ven… To dlouhé nadechnutí a vydechnutí prochází úplně celým tělem…

A teď si představíme, že ležíme na nafukovací matraci na vodě a necháváme se nést vlnami. Ty vlny nás pomalu a mírně kolébají zrovna tak, jak dýcháme… Velké, klidné vlny nás vynášejí nahoru a zase dolů, zrovna tak, jak dýcháme. Kolébají nás jako v kolébce, mírně a klidně…«

5. »A teď pomalu zvedněte jednu ruku a dejte si ji před pusu a dýchejte na ni… Dýcháte na ni a cítíte na té ruce příjemné teplo z vašeho dýchání. Takové příjemné, vlhké teplo je pořád v nás…

A teď nechte ruku zase klesnout zpátky a v duchu si představte, že si při vydechování takové příjemné, vlhké teplo dýcháte dovnitř do sebe – do krku, do hrudníku… do zad a okolo žaludku… hodně daleko, hodně teplé uvnitř úplně volně…

Nebo si můžete při vydechování vždycky představit, že jste vypili nějaké teplé pití a to že vás teď zevnitř zahřívá… nebo také, že se ve vás koulí takový kulatý, měkký teplý balónek… Můžete si představit všechno, co vám připomíná příjemný pocit tepla uvnitř v břiše…«

6. »A teď zase zvedněte ruku k puse a lehce si olízněte dva prsty. Těmi prsty si pohlaďte čelo a všimněte si pak toho chladného, osvěžujícího pocitu…

Ještě jednou si takhle navlhčete prsty a pohlaďte si jimi čelo. Cítíte tam pak příjemný chládek.

A teď už nechte ruku ležet a jen zkuste vždycky při nadechování cítit, jak vám chladnější vzduch v místnosti ofukuje holé čelo…

Také můžete cítit, jak vám při dýchání chladný vzduch proudí nosními dírkami vzhůru, a můžete si představit, jak stoupá pořád dál nahoru a ochlazuje vám čelo zevnitř…

A pak si při nadechování zase představte svou hračku – zvířátko nebo panenku – jak leží s hlavou v chladném stínu. A při vydechování si představujte, jak se uvolněné tělo zahřívá sluncem…

A teď tak chvíli zůstaňte, při nadechování pocičujte chladný stín na čele a na hlavě a při vydechování uvolněné teplé tělo na slunci…

A pak ještě jednou mírné kolébání prouděním dechu, nahoru a dolů, úplně volně…«

„Pokyny k odvolání relaxace:“

»A teď je čas se probudit. Proto cítíte při nadechování víc a víc příjemný chládek na čele a ten vás probouzí. Teď se hodně zhluboka nadechněte, to vás osvěží. Vydechněte a znovu se osvěžíte hlubokým nadechnutím. Hodně napněte obě ruce a nohy! Natáhněte ruce a nohy, trochu si s nimi zacvičte! Otevřete oči a úplně se probuďte! Už jste úplně probuzeni, jako když jste se hezky vyspali a odpočinuli si.

Kdyby vám zůstalo ještě trochu ospalosti, ještě se několikrát zhluboka nadechněte, pořádně si zacvičte rukama a podívejte se na svět kolem sebe, než se zase pustíte do dalších věcí.«

„Doporučená literatura:“

„Kratochvíl, S.: Psychoterapie. Praha, Avicenum 1987.“

„Langmeier, J. – Balcar, K. – Špitz, J.: Dětská psychoterapie. Praha, Avicenum 1989.

Míček, L.: Sebevýchova a duševní zdraví. Praha, SPN 1988.

Vojáček, K.: Autogenní tréning. Praha, Avicenum 1988.

Tepperwein, K.: Vyšší škola hypnózy. Praha, Knižní klub 1994.

 

Aktivity a cvičení

1. Sousoší – některé z dětí nebo třeba dvojice či trojice dětí vytvoří »sousoší« – postaví se do zajímavého postoje a zůstane nehybná. Ostatní děti se snaží »sousoší« co nejvěrněji napodobit.

2. Máš v ruce květinu, která krásně voní. Přičichni k ní. Cítíš tu vůni? Jak voní tvoje květina? (Toto cvičení je vynikajícím cvičením dechovým.)

3. Hra na štěně (medvídě, malé ptáče atd.). Relaxační cvičení. Učitel vede děti tímto způsobem: Teď zavřeme oči a budeme si hrát na malá štěňátka. Takové štěňátko si pěkně celý den hraje a pak je velmi unavené. Stulí se k mámě do pelíšku, zavře oči a zhluboka dýchá. Krásně pohodlně si lehne, všechny tlapky má moc uběhané a těžké. U maminky je mu teploučko a měkce. Cítí její teplý a hebký kožíšek a krásně se mu odpočívá. Má zavřené oči, zdají se mu krásné psí sny a poslouchá, jak mamince bije srdíčko. V takovém štěněcím pelíšku je moc útulno a mile. Štěňátko spí, je mu teploučko a tlapky mu leží celé uběhané. A když si krásně odpočine, vyskočí a je odpočaté a svěží. To se to krásně odpočívalo!

4. Děti velmi rády komunikují s maňásky, loutkami a to ještě nejlépe tehdy, jedná-li se o zvířátka nebo pohádkové postavy. Vytvořme si pro děti jednu »nosnou« postavu – král, medvídek atd., jejímž prostřednictvím budeme moci s dětmi komunikovat, zadávat nejrůznější úkoly atd. Škola se tak pro děti změní opravdu v tvůrčí hru.

5. HRA NA ŘEMESLA: Jeden z žáků předvádí pantomimou různá povolání. Je zakázáno mluvit nebo používat jakékoli předměty. Ostatní se vždy snaží uhodnout, o jaké řemeslo jde.

6. Poznáš, kdo to je? Hra na rozvoj mimozrakových vjemů.

Jeden z žáků má zavázané oči a snaží se rozpoznat své spolužáky

hmatem, případně ostatními zbývajícími smysly. Poznávaní spolužáci

sedí v řadě na židlích v pořadí, které »pátrač« nezná. Hru začínáme

v lehčí verzi – na židlích je asi pět dětí a pátrač ví, které děti

to jsou, má za úkol jen určit, kdo sedí na jaké židli. Nejsložitější

verze hry je taková, kdy na židlích, kterých je až dvanáct, může sedět

kdokoli ze třídy. Je pochopitelné, že je zakázáno pátrači napovídat.

7. Zkus pohyby nebo nějakým tancem vyjádřit náladu (smutnou, radostnou, hněvivou, skotačivou, ustrašenou, takovou, jakou právě máš).

8. Na slavného televizního zpěváka. Jeden z žáků představuje »televizní hvězdu«. Vezme si něco, co představuje mikrofon, a předvádí zpěváka. K tomu mu pustíme playback z magnetofonu.

9. Jak se lidé zdraví. Dobří přátelé se zdraví jinak než neznámí lidé. Unavený nebo nazlobený člověk také zdraví jinak než člověk s dobrou náladou. Víte, že nálada se přenáší? Že když se budeme tvářit jako kakabus, můžeme druhým lidem zkazit náladu na celý den? Vyzkoušejte si mnoho různých variant pozdravu. Děti chodí volně po třídě a potkávají se a přitom se zdraví. Předvádějí přitom různé lidi. Po skončení si vyprávějte o tom, jak na vás kdo působil, kdo zdravil jako jarní sluníčko a kdo jako protiva a nemluva. Byl to jeho »herecký záměr«? Co vám bylo nejpříjemnější?

10. Hra na nemocného. »Nemocný« vyplázne jazyk a zavře oči. Jeho soused, »doktor« se dotýká jazyku různými (čistými!) předměty (lžička, kapesník atd.). Nemocný hádá, čím ho »doktor« právě léčí.

11. Lesní bál. Zvířátka v lese mají bál. Pustí si z magnetofonu svoje oblíbené písničky a tancují. Ale ne jen tak – medvěd musí tancovat tak, aby bylo vidět, že je medvěd, také zajíček musí tančit tak, aby si ho nespletli s liškou nebo vránou.

12. Pohádkový bál. Zvířátka si v lese udělala bál, ale přišel tam kouzelník a zvířátka očaroval. Zvířátka tančí, ovšem když kouzelník tleskne a vykřikne »vrabci«, všechna zvířátka se změní ve vrabce; když kouzelník tleskne a řekne »kapři«, všichni se změní v kapry atd.

13. Akvárium. Relaxační cvičení. Děti se na chvilku změní v rybky. Všechny rybky plavou ve velikém akváriu (moři) – ve třídě. Volně si proplouvají mezi řasami a skalkami. Občas sebou mrsknou, poskočí si, protáhnou se a pak se zase vrátí na své místo.

TŘETÍ TŘÍDA

14. HRA NA HLUCHONëMÉHO: Asi 2-3 žáci ve třídě představují celý den hluchoněmé. To znamená, že nejen nesmějí mluvit, ale snaží se nereagovat ani na zvuky.

15. Plavba na voru: Skupina dětí (4-8) představuje trosečníky, kteří se plaví na voru. Vor představuje několik lavic sražených k sobě. Při tomto cvičení je úkolem trosečníků nejen seznámit se s dosud zcela neznámými lidmi, ale také domluvit se na společném plánu, co si počnou a co budou dělat, až je někdo zachrání.

16. Úkol na doma: Sedíš uprostřed pokoje na zemi, představ si, že všechen nábytek okolo jsou nějaká zvířata, celý pokoj se změnil v džungli plnou zajímavých a divokých tvorů. Vymysli, který kus nábytku představuje jaké zvíře, koho představuje lustr. Kdo představuje motýly, jaké barvy mají tropické květy okolo?

17. Zkus tancem vyjádřit náladu této hudby (v zásobě máme řadu stylově a náladově různých ukázek).

18. Jsi tygr, který se plíží houštím a pak skočí na volně se pasoucího buvola. Předveďte v různých provedeních.

19. ŽOUŽELENÍ. Hra má jednoduchá pravidla: jedno z dětí si vymyslí nějakou činnost (např. hrát fotbal, mýt nádobí, psát diktát atd.), kterou ostatním neprozradí. Ostatní se ho ptají na vlastnosti této činnosti, např. Je k tomu potřebí nějaké nářadí? Dá se to dělat venku? Dá se při tom zpívat? Musí se při tom užívat ruce? atd. »Žouželící« dítě odpovídá podle skutečnosti ano nebo ne. Kdo první uhodne, o jakou činnost jde, vyhrává a může v další hře vymýšlet žouželení.

20. Pantomimicky zkus znázornit přísloví.

21. HRA NA FAKÍRY: Fakíři umějí dokonale ovládat své tělo, kdykoliv chtějí, umějí zvýšit svou tělesnou teplotu. Někteří tibetští mniši se dokáží koncentrovat tak, že na svém těle v mrazu vysoušejí mokrá prostěradla. To zkoušet nebudeme, ale něco se od nich naučit můžeme – kdykoliv zvýšit svou teplotu, zrychlit tep a zahřát se, aniž bychom se při tom museli zvednout ze židle: Sedíme na židlích a zhluboka se nadechneme. Tak, abychom cítili, že plíce jsou úplně plné, zvedá se nám hrudník a bříško se tlačí ven. Zadržíme v tomto stavu co nejdéle dech. Když už to nejde vydržet, vydechneme a znovu se nadechneme. Toto cvičení opakujeme asi desetkrát. Každým zastavením dechu cítím, jak je mi tepleji, tváře červenají, ruce i nohy jsou teplé a prokrvené. Po deseti zadržení dechu jsme celí rozehřátí a tu najednou cítíme zvláštní věc – v našem břiše vyskočila jiskřička a rozhořel se malý ohníček. Přestaneme zadržovat dech, zavřeme oči a soustředíme se na to, co se děje. Ohníček hoří a hoří, celé nás zevnitř rozehřívá jako malá kamínka. Jsme celí najednou strašně těžcí, ruce nám bezvládně leží v klíně a vidíme přes zavřené oči, jak plameny ohníčku hoří a rozehřívají celé naše tělo, sami se měníme v jeden velký plamen, je nám horko, ruce i čelo máme od ohně úplně rozpálené. Tímto cvičením se můžeme zahřát, jsme-li v chladu a unaveni, a také si opravdu můžeme zvýšit tělesnou teplotu po několika opakováních cviku až o 1 stupeň Celsia.

22. Cvičení hmatu: Hrají dvojice nebo menší skupinky. Jeden z dvojice má zavázané oči, druhý mu do rukou vkládá různé předměty; hádající určuje, o jaké předměty jde a z jakého materiálu jsou zhotoveny.

23. Cvičení hmatu, obtížnější varianta: Hrají opět dvojice, hádající má zavázané oči. Druhý žák mu neznámé předměty dává na hřbet dlaně nebo paži. Nejobtížnější varianta je přikládání neznámého předmětu na záda a pohybování tímto předmětem po zádech hádajícího.

24. Souboj – pantomimická etuda. Dva žáci předvádějí souboj – 2 rytíři v brnění s těžkými meči a štítem. Váha zbroje, štítu a mečů musí být viditelná z jejich pohybů. Dva mušketýři s lehkým kordem nebo fleretem. Dva rytíři s dvacetikilovým obouručním mečem. Dva karatisté. Rytíř bojuje se sedmihlavou saní. Dva kluci bojují sněhovými koulemi.

25. Kuchař – pantomimická etuda pro 1-3 herce. Vytvoříme pantomimu, ze které bude jasné, že jste kuchaři, kteří vaří polévku, omelety, nosí horké kastroly. Zahrajte ji jako komedii.

26. Dveře. Už podle toho, jak člověk vchází do dveří, můžeme leccos poznat z jeho povahy nebo nálady. Vyzkoušejte mnoho variant. Předvádějící jde vždy za dveře a tam si promyslí, jak chce působit. Na to zaklepe a vejde. Ostatní mu řeknou, jak na ně jeho příchod působil, a pak jim teprve může prozradit, jaký byl jeho původní záměr a jak se lišil od provedení. Zkuste vymyslet, proč to tak je.

27. Vyzkoušejte si stupeň sugestivity u dětí, proveďte tento test jako hru. Děti si sednou a učitel je vede: Budeme teď hrát takovou hru, při níž se vaše ruce budou stále pevněji přitahovat. Budu při tom počítat do tří, pak ucítíte, jak se vaše ruce samy od sebe stále více svírají, a až vyslovím číslici 3, už je vůbec nebudete moci od sebe odtrhnout. Musíte zůstat v naprostém tichu, klidu, poslouchejte, co vám říkám a soustřeďte se. Sepněte ruce před sebe. Vaše ruce se k sobě začínají přitahovat. Jedna. Prsty se pevně svírají, ruce do sebe tlačí velikou silou. Dvě. Dlaně jsou pevně přitisknuty k sobě. Jsou sevřeny, jako by byly z magnetu. Veliká síla je svírá a tlačí k sobě! Tři. Ruce jsou nyní tak pevně spojeny, že je vůbec nelze od sebe oddělit, jako by byly slepeny. Neviditelná síla je tiskne k sobě. Nejde je od sebe odtrhnout. Pokuste se o to.

28. Kdo vydrží déle. Sousedi v lavici si sednou proti sobě a na znamení se začnou dívat navzájem do očí. Snaží se co nejvíce soustředit a neuhnout ani na chviličku. Kdo první uhne zrakem, prohrál. Toto cvičení je současně zkouškou pevné vůle, čím déle vydržíme tento soustředěný pohled, tím pevnější vůli máme.

29. Lidé mají nejrůznější zaměstnání. Zkus se zamyslet nad svými spolužáky, v jakých zaměstnáních by sis je nejsnáze představil, proč? Povídejte si o tom, jaké vlastnosti je třeba v různých zaměstnáních mít.

30. Malíř. Učitel ukáže postupně žákům různé obrazy, nejlépe promítne na diapozitivu. (Různá malířská díla starého i moderního umění.) Děti si je prohlédnou a zkusí vždy napodobit pantomimicky, jak asi vypadal malíř, když obraz maloval. Vyberte ze třídy vždy toho herce, který maluje nejblíže stylu předváděného obrazu. Gotický malíř pracoval asi velmi pečlivě a každý tah pečlivě začiščoval, impresionisté krátkými tahy atd.

31. RÁNO. Relaxační cvičení. – Děti si lehnou na lavici a zavřou oči. Je hluboká noc a všichni spí. Snažte se co nejpohodlněji uvelebit. Snažte se vyvolat nějaký příjemný sen. Krásně se to leží a spí. Najednou učitel zazvoní cr! Je ráno, zvoní budík a musíme vstávat. To se to krásně spalo!

32. Na houbách. Děti chodí po lese (třída, tělocvična, hřiště) a představují houbaře v lese. Mohou se potkávat, konverzovat spolu o houbách, přírodě atd. Domluví se přitom, kde jsou houštiny, kde paseka apod. Snaží se co nejintenzívněji si představit les okolo sebe.

ČTVRTÁ TŘÍDA

33. HRA NA ZVÍŘE: Jeden z žáků pantomimicky předvádí zvíře, ostatní se snaží uhodnout, které to je.

34. HRA NA SLEPÉHO: Tuto hru v průběhu roku hrají všichni žáci ve třídě. Vždy jeden si ráno zaváže oči šátkem a celý den se chová jako slepý. Snaží se vnímat co nejvíce zvuků a vůní a orientovat se podle sluchu. Ostatní děti ve třídě se mu při tom snaží pomáhat, stejně jako by pomáhaly opravdu slepému člověku. Většinou se lidé spoléhají jen na svůj zrak, toto cvičení má za úkol rozvíjet citlivost k ostatním smyslům a především schopnost vcítění se do pocitů slepého člověka.

35. Úkol na doma: Sedíš na židli uprostřed pokoje. Představ si, že jsi horolezec, který právě vyšplhal na vysokou horu, sedí na jejím vrcholu a rozhlíží se. Ostatní nábytek jsou také hory a strmá údolí. Pojmenuj toto pohoří, jednotlivé hory a rokliny a načrtni plánek takových hor.

36. Představ si, že přišel zlý čaroděj a zaklel celou třídu, včetně tebe do podoby nábytku. Rozhodni se, kdo by se změnil v jaký kus nábytku, aby to bylo přiléhavé a vtipné.

37. Poslouchej tuto hudební ukázku ( v zásobě máme stylově i náladově různé a pestré hudební ukázky), zkus ukázat, jak se asi tvářili hudebníci, kteří ji hráli. Zkus je napodobit.

38. BARVA. Děti sedí na židlích, zavřou oči a zcela se uvolní a učitel je vede tímto způsobem: Jste úplně uvolněni, máte zavřené oči. Celý svět kolem vás je teplý a červený. Vše kolem je teplé a červené. Máte zavřené oči, ale přesto vidíte červenou barvu. Je vám příjemně teplo. Červená barva je velmi intenzívní a jasná. Později lze nacvičovat tmavomodrou a spojit ji s pocitem chladu. Postupně lze nacvičovat vizualizaci žluté, bílé, oranžové a růžové. Zpočátku lze konkrétní barvu připomenout i konkrétním předmětem, který tuto barvu má, později si vyvoláváme představu zcela amorfní barvy. Červená a tmavomodrá jsou přitom nejsnáze představitelné, bílá je poměrně obtížná. Jde o intenzívní kreativizační cvičení, rozvoj schopností řízených představ.

39. Záhadné pytlíčky: Hrají dvojice nebo menší skupinky. Jeden z žáků má zavázané oči, ostatní mu do rukou vkládají pytlík, ve kterém jsou různé neznámé předměty; za úkol má poznat je po hmatu přes pytlík. Vyzkoušíme různé druhy pytlíků – mikrotenový, plátěný, papírový.

40. Kudy jdu? Děti se střídají ve hře. Herec se snaží představit si chůzi po různém terénu – chodník, vysoká tráva, měkký asfalt, sníh, led, bláto, voda po pás, kymácející se loď, jedoucí tramvaj, lano, kladina atd. Diváci se snaží uhodnout, o jaký terén jde.

41. KRÁLÚV MONOLOG. Sociodramatická etuda pro jednoho protagonistu. Žák hrající »krále« si sedne na židli (trůn) před tabuli a představí si, že je král a ostatní děti ve třídě jsou jeho poddaní. Král nahlas vyslovuje své skryté myšlenky, uvažuje především o sobě. Jaký je král, mají-li ho lidé rádi, za co ho mohou mít rádi, jaké vlastnosti jim na něm vadí, jaký by chtěl být atd. Cílem úlohy je rozvíjet schopnost sebeanalýzy a kritického přístupu k vlastní osobě, současně jde o určité vypořádání se s vlastními vlastnostmi a vnitřní stabilizaci.

42. Jsi australský domorodý lovec, který se plíží křovinami a vyhlíží kořist. Jiná varianta: Skupina domorodých lovců se plíží houštinami, když tu náhle jeden z nich spatří kořist. Bez jediného slova, aby kořist nevyplašil, ji ukáže ostatním lovcům. Mezi lovci však vznikne spor, mohou-li si na tak velké zvíře troufnout (event. stojí-li jim tak malé zvíře vůbec za to), celý spor se ovšem musí odehrávat pantomimicky, bez jediného hlásku.

43. Barva. Děti si pohodlně sednou, zavřou oči a učitel jim zadá barvu: například temně fialová. Děti mají asi půl minuty na snění a přemýšlení, potom se společně snaží vymyslet co nejvíce věcí, které je napadly jako asociace na tuto barvu.

44. V restauraci. Pantomima pro 3-5 herců. Hosté sedí okolo stolu, obsluhuje je číšník – čtou jídelní lístek, jedí, platí atd. Zkuste vystihnout co nejvěrněji, zahrajte jako komedii.

45. VÚNĚ. Zavřete oči a představte si, jak voní šípek, čaj, růže, fialky, krém na boty, indulona, seno, čisté prádlo, byt tvého kamaráda, mýdlo apod.

46. Jízda autem. Pantomima pro 1-4 herce. Předveďte a vyzkoušejte si ve všech lavicích různé jízdy a různé řidiče.

47. U zubaře. Etuda pro 2 herce. Zkuste zahrát scénu »u zubaře«. Vyzkoušejte ji v různém obsazení. Zkuste si vyměnit role pacienta a zubaře.

48. Průvodčí ve vlaku. Sociodramatická etuda. Děti sedí v lavicích vždy ve čtveřicích, dvě a dvě proti sobě a navodí atmosféru jízdy ve vlaku. Herec hrající průvodčího prochází jednotlivá kupé a při tom vždy s pasažéry prohodí nějaké to slovo atd. Zkuste vytvořit opravdu autentickou atmosféru vlaku. Vystřídejte různé průvodčí a různé atmosféry vlaku (je brzo ráno a lidé jedou do práce, je špička a tlačenice, lidé jedou v létě na dovolenou atd.).

49. Tváře aut. Tuto hru hrajte při cestě městem apod. Sledujte různá auta a dívejte se, jak se tváří. Zkuste odhadnout, jakou mají »povahu«. Která jsou veselá, která vzteklá atd.

50. Celníci a pašeráci. Hra na procvičení citlivosti k neverbálním projevům druhého, jako je různé napětí v hlase, jistota či nejistota ve vystupování, jiná gesta, držení těla, uvolněnost či křečovitost atd. Člověk citlivý k těmto projevům druhého snáze pozná, zda mu může důvěřovat, neděje-li se s druhým člověkem něco ap. Hra je pro 5-10 hráčů. Pašerák vyjde celkem 5x za dveře a pak se vždy vrátí mezi ostatní. Při jedné z těchto cest má kamínek v botě, papírové desky pod trikem nebo podobně; tedy »kontraband«. Celníci se snaží rozpoznat, kdy ho u sebe má: Mohou se ho přímo zeptat, mohou s ním hovořit o různých věcech, mohou ho nechat udělat různé úkony (dřep), nesmějí však udělat přímou osobní prohlídku – tipovat se snaží podle projevů pašeráka. Každý celník tipuje jeden ze vstupů pašeráka, který považuje za nejpravděpodobnější; tipuje-li celník správně, získává bod a pašerák získá trestný bod, tipuje-li špatně, získá bod pašerák. V roli pašeráka se postupně vystřídají všichni hráči, vítězí hráč s nejvyšším počtem dosažených bodů.

PÁTÁ TŘÍDA

51. Hra na převtělování: Představ si, že ses stal živočichem, kterého máš rád. Nemusíš sice nahlas bučet nebo štěkat, ani chodit po čtyřech, ale co nejvíce a nejintenzívněji se cítit oním živočichem. Tuto hru může hrát současně celá třída třeba dva až tři dny. Na závěr si vyprávějte, jaké problémy který živočich má, jak se mu žije a jak se cítí mezi ostatními živočichy.

52. Zlatokopové. Skupina asi pěti dětí představuje zlatokopy, kteří na dalekém severu objevili bohatá naleziště zlata. Nyní však sedí ve srubu, kde je uvěznila sněhová vánice, čekají a přemýšlejí. Kromě dialogů, které spolu vedou, říkají, otočeni k publiku, i své skryté myšlenky, které by svým druhům ve srubu neřekli. Během čekání si potřebují vyjasnit, jak se o zlato rozdělí, co si každý z nich za zlato pořídí atd.

53. Pantomima: Dva-tři žáci předvádějí pantomimický výstup horolezců na velehory, sestup geologů do kráteru sopky.

54. U moře: čtyři žáci předvádějí rodinu (rodiče a dvě děti), která je na dovolené u moře, kde se opalují, jedí, koupou atd. Vyzkoušejte v různém hereckém obsazení a několika různých variantách.

55. Chůze po různém terénu: Žáci chodí po třídě a podle toho, jaký terén jim učitel popíše, změní svou chůzi; jinak se chodí po chodníku, jinak ve vysoké trávě, bos ve štěrku, kde píchají kamínky, ve sněhu, v blátě, po kymácející se lodi.

56. Úloha na doma: Představ si, že jsi obr a nábytek v tvém pokoji jsou ostrovy, pevniny, koberec je jezero nebo moře atd. Nakresli plán bytu, jako by nebyl bytem, ale zeměkoulí, a jednotlivé pevniny, moře a další přírodní útvary pojmenuj. Nakresli, kde jsou na mapě lesy, kde horské prameny, kde bažiny ap. a vysvětli, proč zrovna tam.

57. Pralesní karneval: Z celého širého pralesa se sjeli divoši na velký karneval. Během karnevalu budou tančit, křepčit a zpívat. Problém je, že nemají společnou řeč, a tak se musí domlouvat pouze neartikulovaně. Vyberte hudbu na karneval, vymyslete na ni nějaké hodně divošské tance, příp. divošský zpěv. Vytvořte si masky – smějí se použít jen noviny, časopisy, malé ústřižky látek a spínací špendlíky.

58. Představte si: Je léto, horko, ležíte u vody. Co vše

vás napadá? Zahrajte si na sociodramatickou etudu s tímto námětem.

59. Slepý sochař: hru hrají dvojice žáků. Jeden představuje slepého sochaře (má zavázané oči), druhý mu dělá asistenta. Slepý sochař má za úkol ze sochařské hlíny (není-li k dispozici, použijeme plastelínu) vymodelovat různé věci – začneme kuličkou, pokračujeme – hrníček, váza, talíř; končíme složitějšími úkoly – pes, kůň, kočka. Potom si asistent se sochařem vymění úlohy. V závěru můžeme udělat malou výstavku.

60. Poslechni si tuto hudební ukázku (v zásobě máme široké spektrum stylově různých nahrávek). Jak asi vypadal skladatel? Jak se při psaní asi cítil? Jak se tvářil? Předveď ho.

61. ŽIVÁ PŘEDSTAVA. Děti sedí se zavřenýma očima a učitel je vede k vyvolávání představy určité věci. Postup vypadá zhruba takto: Sedíte se zavřenýma očima a kolem vás je tma, najednou vidíte, že před vámi se rozjasňuje a ve světle se ukazuje vaše plnicí pero. Otáčí se v prostoru ze všech stran. Je lesklé, má přesně stejný tvar, jako to pravé. Cítíte jeho tvar viset před vámi, cítíte, z jakého je materiálu. Před vámi se vznáší vaše plnicí pero. Zpočátku vyvoláváme představy jednoduchých a dobře známých věcí. Během doby se snažíme o vizualizaci složitějších předmětů (mámina žehlička, vodovodní baterie nad vanou, co má na sobě kamarád apod.).

62. Kdo jsem? Děti se střídají v úloze herce. Herec si vybere, kterého spolužáka bude předvádět, potom předvádí jeho gesta, pohyby, chůzi; ostatní se snaží uhodnout, kdo to je.

63. Co držím v ruce? Děti se střídají v roli herce. Herec se snaží co nejvěrněji si představit, jak se drží různé předměty – telefon, boty, hrnek, hadr na podlahu, příp. kočka atd. Ostatní hádají, o jaký předmět se jedná. Mnohé z předmětů lze zkontrolovat.

64. Nadržuje učitel? Sociodramatická etuda pro 3-8 herců. Jednou ve třídě vznikla debata: Jeden z žáků kritizuje učitele za to, že není objektivní a některým žákům nadržuje. Hlavními protagonisty jsou žáci v rolích učitele, rebelanta a »mazánka«, ovšem hry se mohou zúčastnit i další herci. Přehrajte etudu v různém obsazení různým způsobem. Vyzkoušejte zejména několik zcela odlišných typů »učitele«.

65. Obchodní agent. Jeden z žáků představuje obchodního agenta, vymyslíme mu výrobek nebo službu, které má za úkol prodat (pojištění, mražená voda, pokojová palma, skákací budík atd.). Agent chodí po třídě, snaží se vytipovat, komu zboží nejsnáze prodá a vnutí, tomu pak musí vymýšlet a vypočítávat argumenty a přesvědčovat ho ke koupi. »Oběč« agenta se vždy snaží nepodlehnout a vymýšlet protiargumenty.

66. Rozhovor. Pantomimická etuda. Dva žáci předvádějí rozhovor, smějí při tom však použít jen mimiku a pantomimu. Ostatní se snaží uhodnout, o čem si povídají.

67. Kde jsem se to ocitl? Jeden z žáků jde za dveře. Ostatní si domluví prostředí, které budou hrát (třeba obchod se zeleninou, kancelář, čekárna na nádraží, autobus apod.) Pak zavolají žáka z chodby, ten se nesmí ptát, kde se ocitl, a musí zapadnout do děje.

68. Jízda autem. Jízdu předvádí dvojice až čtveřice (nejlépe smíšené). Řidič může jet různým způsobem, může mít různou náladu a také jeho spolujezdci mohou jízdu různě komentovat a nesmějí zapomínat předvádět pohyby těla. V autě může být řidič se stopařem, manželkou, tchyní; taxikář se zákazníkem, početná rodina atd. Přehrajte si několik odlišných situací.

SEDMÁ TŘÍDA

69. Hra na Marčany: Marčané mají zvláštní jazyk, mezi každé dvě slabiky vkládají ještě jednu, podle toho, z jakého kraje na Marsu jsou – třeba řa nebo pi apod. (Pořatořam mluřavířa ařasiřa takřatořa.) Marčané ovšem marčansky nejen mluví a píší, ale musí si vytvořit i marčanské kroje.

70. Předveď, jak rytíř zápasí s drakem (pro dvojici) několika různými způsoby.

71. Hra na představy: Každý si připraví několik předmětů, nejlépe předměty, které ostatní příliš neznají. Potom jim předmět ukáže a ostatní říkají, co je napadlo při pohledu na tento předmět. Ve druhém kole mohou říkat i to, jak si myslí, že se předmět používá, kde je uklizený atd.

72. Tanec – předváděj, jak tančí Arab, Kubánec, Maďar, Čech, Angličan, Ind atd. Ostatní se snaží uhodnout, koho předvádíš.

73. »V restauraci«. Etuda pro dvojici – host a číšník; event. »manželský pár« a číšník. Předveďte, jak může vypadat večeře v nóbl podniku, v nádražní restauraci, v jídelním voze ve vlaku atd. Různí herci předvedou různé typy lidí, aby situace byla legrační, dramatická, nervózní, nudná atd.

74. Sestup do jeskyní. Skupina tří až pěti dětí představuje speleology, kteří zabloudili v podzemním jeskynním labyrintu. Nyní bloudí po třídě (jeskyních) a uvažují nahlas, co si počnou, jak najdou východ a jak by o sobě mohli dát vědět.

75. Soutěž kouzelníků: Týden předem vyhlásíme soutěž kouzelníků. Děti mají za úkol naučit se nějaké kouzelnické číslo, třeba i s vtipnou pointou a umět to předvést. Kouzelníci, kteří právě nesoutěží, sedí v lavicích a tvoří publikum. Součástí soutěže může být i volba zhotovení »kouzelnického kostýmu«, volba hudebního doprovodu, který ke svému výstupu pustí atd.

76. Setkání s mimozemščany: Asi tři děti představují mimozemskou výpravu na Zemi. K tomuto účelu si z novin a spínacích špendlíků zhotoví vhodné mimozemščanské oblečení. Když vejdou do třídy, představují ostatní děti udivené lidi, kteří nevědí, co si o záhadných postavách myslet. Úkolem mimozemščanů je vysvětlit jim bez pomoci artikulované řeči, co jsou zač, odkud přicházejí, jaké mají úmysly atd. Vyzkoušejte několik různých expedic a několik různých variant.

77. Hra na světáky: Třída se rozdělí na skupiny zhruba po šesti až osmi dětech. Všichni jsou účastníky večírku u slavné filmové hvězdy, která se však na chvíli musela vzdálit, a tak se hosté musí zabavit sami. Každý si vymyslí, kým je, nějaké zajímavé příhody a zážitky – prostě hosté si nehorázně vymýšlejí a všichni si hrají na veliké světáky.

78. LEVITACE: Ke cvičení je zapotřebí naprostý klid, nejlépe se cvičí ve skupině do 15 dětí. Děti se pohodlně usadí, opřou se a učitel je vede zhruba tímto způsobem: Jste úplně uklidnění a uvolnění, všichni se dívají dopředu před sebe, do velké dálky, vše se postupně rozmazává a rozostřuje. Vše je úplně rozmazané, jsou jen nezřetelné světlé a tmavé šedé skvrny. I ty postupně splývají. Zavírají se vám oči, všichni už máte zavřené oči. Teď je každý úplně sám na úplně odlehlém místě, z celého světa jste zbyli jenom vy, nikde okolo není nic než tma, nad vámi je tma i pod vámi je tma. Teď cítíte, že jste se malinko zhoupli, jste lehouncí jako pírko a proud vzduchu vás polehoučku zvedá vzhůru. Kolem je jen černá tma, ticho a vás pomalinku nadnáší proud vzduchu vzhůru. Cítíte jen pohyb nahoru, jinak nic. Lehce se vznášíte, cítíte, že pohyb pomalu, nepatrně zrychluje. Pohyb se zrychluje, zrychluje, už letíte vzduchem a cítíte, jak kolem vás proudí, letíte čím dál rychleji. Letíte rychle, velmi rychle, čím dál, tím rychleji. Letíte velikou rychlostí, nevnímáte prostor ani čas, letíte rychlostí blízkou rychlosti světla a prostor i čas tu ztrácejí rozměr. Teď se vám zdá, že se řítíte ohromnou rychlostí, rychleji než čas. Vychutnejte malou chvilku tuto rychlost. Nyní se pohyb přestává zrychlovat a pohyb zcela nepatrně zpomaluje. Rychlost pohybu klesá, už neletíte rychlostí světla a rychlost pomalu a neznatelně stále klesá. Rychlost pomalu klesá, stále klesá, nyní se už jen nehybně vznášíte. Teď už cítíte, jak jste se snesli na zem, sedíte a kolem je stále tma. Otvíráte oči, svět se rozjasňuje a pomalu začínáte rozeznávat všechny věci. Vrátili jste se z letu prostorem, kam ještě nikdo před vámi nevstoupil.

Cvičení potřebuje vyloučení všech rušících vlivů, jediný rušící žák může zničit účinky celého cvičení. Opakováním cvičení ve zhruba týdenním až měsíčním odstupu dosáhneme intenzívnějšího prožitku a schopnosti hlubší relaxace.

79. Balet (bez hudby). Vyjádři pohybem náladu (veselou, skotačivou, rozvážnou, bázlivou, smutnou, hněvivou, svou momentální…).

80. Hra na video. Představ si, že máš v hlavě ukryté maličké video, kde máš nahrané vše, co jsi prožil. Teď sedíš opřen na židli, máš zavřené oči a uvnitř si přehráváš to, co jsi zažil ráno, když jste šli do školy. Začněte tím, jak vycházíte z domu, a nevynechejte jedinou maličkost. Postupně zkoušíme vyvolat z paměti zážitky časově vzdálenější. Snáze se přitom budou vyvolávat zážitky, ke kterým má dítě silnější citový vztah. Při tomto cvičení se snažíme o zpřítomnění, znovuprožití vlastních zážitků.

81. Hra na pravdu. Tuto hru hraje 5 – 12 hráčů, nejlépe v klidu, uvolněné a přátelské atmosféře. Jeden po druhém kladou ostatním otázky, na které ostatní musí pravdivě odpovídat. Jinak by se tato hra mohla jmenovat »odložení masky« nebo »bez přetvářky«. Cílem je nejen utříbení názorů, ale i schopnost empatie a schopnost bezbariérové komunikace.

82. Sociodramatická etuda: Ředitelská porada. Hraje asi 12 herců. Uspořádají si stoly do tvaru písmene T, jak to bývá v zasedacích místnostech. Do čela si sedne »ředitel podniku«, podél stolů »náměstci«, »vedoucí provozů« atd. Před začátkem vlastní hry si herci domluví výchozí situaci, např. podnik na výrobu dřevěných stolů, jsou problémy s odbytem, protože výrobky nejsou příliš kvalitní. Ředitel má v plánu kárat výrobního náměstka, protože je přesvědčen, že je vinen lajdáckou prací dělníků, ten je však přesvědčen o tom, že vinu nese vedoucí zásobování, který není schopen zajistit kvalitní materiál. Někteří z ostatních náměstků se kloní na tu, jiní na druhou stranu, obchodní náměstek by rád nahradil ředitele, a proto svaluje vinu na něj. Po rozdělení rolí a takovéto krátké iniciaci může hra začít.Zkuste si ji přehrát v různém obsazení, alespoň ve dvou, třech různých variantách. Vyměňte v rolích hlavní protagonisty, aby si každý zahrál i roli svého soka.

83. Hádka v dílně. Sociodramatická etuda pro 8-12 herců. Pracovníci v dílně si přečtou listinu, na které je vypsána výše odměn všech pracovníků, a vznikne spor. Většina z nich viní mistra za to, že odměny rozdal nespravedlivě. Ti, kdo dostali méně, se cítí ukřivděni, ti, kdo dostali více, argumentují větším pracovním nasazením a jsou nespokojeni s tím, že dva lenoši, kteří kazí práci dílny, vůbec dostali odměnu. Vypukne spor mezi pracovníky a mistrem i mezi jednotlivými pracovníky vzájemně. Zahrajte si etudu v několika variantách s různým obsazením, aby si, pokud možno, každý mohl zahrát velmi odlišné postavy.

84. Ve stepi. Děti si lehnou na lavici, zavřou oči a představí si, že je léto, veliké vedro. Všichni sedí ve stepi mezi vyschlými trsy trávy a občasnými keři. Nikde ani kapka vody, k cíli cesty, a tím i vodě a osvěžení, ještě aspoň den pěší cesty stepí. Sehrajte si dramatickou etudu »vleže«. To znamená, že děti leží se zavřenýma očima a představují si co nejživěji situaci, jen spolu nahlas komunikují. Jiná verze: Nikdo neví, kde je cíl. Výprava zabloudila, její členové padají vedrem a únavou. Kdo vymyslí nějaké východisko, co si počít? Opět hlasitá komunikace se zavřenýma očima. Zkuste si zahrát i na horkem vyprahlém školním hřišti, které bude představovat široširou step.

85. Společník. Týden předem dáme dětem za úkol vyhledat někde v časopisech nebo na fotografiích portréty různých lidí, nejlépe jiných než známých herců. Když se sejde ve třídě dostatek portrétů, tj. alespoň 20 – 30, rozvěsíme je po tabuli a dáme dětem za úkol vybrat si z těchto lidí společníka, na dlouhou plavbu v jachtě pro dva, na polární expedici, na dovolenou, na lov kožešinové zvěře v tajze, na zoologickou expedici do Afriky atd. Vyprávějte si o tom, proč, jaké vlastnosti asi mají lidé na fotografiích, jak by se v daných situacích mohli chovat, co by se s nimi dalo prožít.

86. HRA NA ŠKOLU. Hrajeme v různých předmětech. Předem určíme 1-2 žáky, kteří budou hrát roli učitele, mohou i oba najednou. Tito dva žáci si doma připraví hodinu daného předmětu – tedy včetně zkoušení, výkladu nové látky, obrazového materiálu atd. Spolu pak určenou hodinu pod nevtíravým dohledem učitele »odučí«. Hra této role vyžaduje pečlivou domácí přípravu a hluboký zájem o předmět.

87. Výprava na Měsíci. Dlouhodobá hra. Představte si, že vaše třída je výpravou kosmonautů, kteří jsou na zkušební měsíční základně. Tady jsou na sobě navzájem závislí a musí spolupracovat jako dobrý tým. V týmu má každý své úkoly, které musí bezvadně plnit, aby expedice – třída mohla vůbec existovat. Rozdejte si tyto speciální úkoly. Během roku také mohou jednotliví specialisté uspořádat »přednášku« či »seminář« zaměřený na svůj obor. (Astronomie, technika, biologie člověka, biologie živočichů, rostlin, poznatky o počasí, zeměpisu atd.)

88. Povolání. Přemýšlej o svých spolužácích – v jakém povolání by sis každého z nich nejsnáze představil a proč? Srovnej si své postřehy s ostatními.

89. Předváděj, jak bereš do ruky hadr na podlahu, koště, jak se pije z hrníčku, lahve, jak se zalévají květiny, bere kbelík, kapou kapky do očí atd. Ostatní musí podle tvé pantomimy uhodnout, co máš v ruce a co s tím děláš.

90. Dívej se z větší dálky na lidi a zkus si z jejich gestikulace domyslet, o čem si povídají.

91. Pro dvojici chlapec a dívka: Předveďte ostatním, jak vypadá manželská hádka. Zkuste stejnou situaci a stejný problém přehrát několika různými způsoby – jednou jako vzteklá a temperamentní dvojice, potom jako dvojice spíše chladnokrevná, až lhostejná apod.

92. LIDSKÉ OSUDY „- při cestě v tramvaji, autobusu nebo vlaku potkáváš velké množství úplně neznámých lidí. Zkus podle jejich vzhledu tipovat, jaké asi mají povolání, kde a jak bydlí, jestli je jejich zaměstnání baví atd. Zkus si představit, jak by ses cítil, kdybys byl tím člověkem.

93. Skupina dětí předvádí sociodramatickou etudu »Spor o dědictví«. Obsazení: 2-5 dědiců a soudce. Námět: Dědici se dohadují o majetek po bohatém strýčkovi z Ameriky. Různí herci předvedou různým způsobem – drama , hádka, nuda, fraška, komedie, hysterická rodina, boj rodiny s byrokracií úřadů atd.

94. Výprava na Sahaře. Výpravu tvoří několik cestovatelů, kteří se snaží co nejlépe si představit horko a žízeň, chodí po třídě (pouští) a diskutují o tom, co by se dělo, kdyby zabloudili.

95. V galerii: Po třídě rozvěsíme vlastní výtvarné práce dětí, jeden z žáků představuje kustoda (průvodce) a asi osm dalších výpravu cizinců. Úkolem průvodce je provést cizince galerií a ke každému dílu podat nějaký smyšlený, zajímavý výklad. Úkolem cizinců je vymýšlet zajímavé a neobvyklé dotazy cizinců pro průvodce.

96. Parodie na balet. Žáci dostanou zadáno týden předem. Zvolí si hudbu a do ní vymyslí krátkou a vtipnou choreografii myšlenou jako parodii na balet. Porota asi 5ti žáků může přidělovat body.

97. V cirkusu. Scéna krotitele tygrů. Jeden žák představuje krotitele, asi tři další tygry. Mají za úkol předvést, jak vypadá drezúra tygrů, příp. jejich představení.

98. NA TELEPATII“: Na hru vytvoří děti dvojice, nejlépe kamarádi v jedné dvojici. Pak si sednou na židle proti sobě. Jeden hraje jasnovidce, který se snaží uhodnout myšlenky druhého. Učitel vždy zadá stimul; např. barva, oblečení, spolužák, herec, auto, rostlina, pták, socha, bankovka, mince atd. Jasnovidec se snaží uhodnout, jakou barvu, který kus oblečení, kterého spolužáka atd. si myslel jeho kamarád. Během »jasnovideckého« výkonu se ve dvojici vystřídají v úlohách.

99. GALERIE“. Děti sedí se zavřenýma očima a učitel je vede asi takto: Pohodlně sedíte, jste uvolněni, máte zavřené oči a před vámi je jen tmavomodrá mlha. Z této mlhy k vám postupně vystupuje tvář vašeho souseda, otáčí se před vámi, vidíte ho ze všech stran. Tvář je velmi jasná, vidíte ji do nejmenších detailů, má stejnou mimiku jako váš soused, možná, že slyšíte i jeho hlas. Před vámi je váš soused, jste schopni si ho uvědomit, cítíte jeho dech; teplo jeho těla, uvědomujete si svůj vztah k němu. Zkuste si na chvíli představit, na co asi myslí. Zkuste se chvíli cítit jím.

100. NA PROUTKAŘE“. Při této hře nebudeme používat proutek, ale malé kovové kyvadélko. Může to být třeba větší matička na tenkém provázku nebo niti dlouhé asi 30 cm. Kyvadélko vezmeme do ruky, uklidníme se, zcela se uvolníme, dýcháme klidně a zhluboka. Kyvadlo by mělo bez pohybu viset. Nyní se kyvadla zeptáme na různé věci, aby mohlo odpovídat buď ano, nebo ne. Rozkýve-li se ze strany na stranu, znamená to ne. Toto cvičení má skutečně mnohé společné s proutkařením a pro děti je velmi atraktivní. Jeho podstatou však nejsou žádná kouzla a magické síly, ale podvědomé pohyby rukou. Odpověď tedy nepochází »od kyvadla«, ale z podvědomí dítěte. Cílem tedy nejsou žádné »čáry«, ale naučit se korespondovat se svým podvědomím. Pro malé děti nebo zvířátka je tento druh korespondence zcela běžný.

101. Druhá, těžší fáze tohoto cvičení spočívá v tom, že »senzibil« se musí obejít bez kyvadla nebo jiného náčiní. Odpověď na položenou otázku přijde sama odkudsi, jako blesknutí v bouři, jen tak, okamžitě, bez jakýchkoli úvah. Toto cvičení se snaží rozvíjet schopnost nazvanou někdy »šestý smysl«. Intuitivní mimovědomou odpověď nebo asociaci na určitou situaci. Nejdříve zkoušíme různé otázky, které lze ověřit, později zkusíme otázky, jako »Čím je tento člověk? Jaký je tento člověk?« apod.

102. SOCIODRAMA“. Vyprovokujme občas u dětí, aby samy stanovily námět a obsah sociodramatických etud. Můžeme je vyzvat třeba takto: »Zažil někdo z vás nějakou konfliktní situaci, kdy si nevěděl rady? Zkuste vymyslet situaci, která by vás vyvedla z míry, že byste si nevěděli rady. Vymyslete si nějakou situaci, konflikt mezi lidmi, v němž byste se těžko orientovali nebo který byste nechtěli zažít, a některý z vašich kamarádů ji prožil.«Děti navrhnou po krátkém mlčení a přemýšlení několik situací, z nichž vybereme nějakou, která se nám bude zdát nejpodnětnější. Vybíráme situace reálné a raději takové, v nichž se řeší krizové situace, protože řešení krizových momentů je příležitostí k růstu.

103. LESNÍ STUDÁNKA – RELAXAČNÍ CVIČENÍ“. Učitel vede děti takto: Zavřete oči. Jste v lese v horách. Nad vámi jsou vysoké borovice, které voní jarem a jehličím. Mají sytě zelenou a jasnou barvu a vrhají osvěžující stín. Jdete bosýma nohama po hebkém a vlahém mechu. Kousek od vás ze země zurčí studánka. Dojděte až k ní. Mech studí do nohou, voda je průzračná, ledová a třpytí se jak křiščál. Zkuste ji ochutnat, omyjte si s ní čelo. Krásně chladí. Vyzkoušejte to znovu. Vaše čelo je teď svěží a odpočaté, cítíte na něm ledovou vodu.

104. Zkoušení u tabule. Sociodramatická etuda. Jeden z žáků hraje učitele, druhý zkoušeného žáka. Také může hrát celá třída sebe sama, jen učitelem bude jejich spolužák. Vytvořte si několik zcela odlišných učitelů (učitelek) – přísný, veselý, ironický, suchopárný, roztržitý atd. a zahrajte si scénu mnoha různými způsoby. Vedeme přitom žáky k tomu, aby text dialogů byl věcně správný – předvádějí-li zkoušení třeba z fyziky, měly by jejich dialogy obsahovat reálné, správné a pravdivé údaje z fyziky, v roli je jen »učitel«.

105. NÁLADY“. Sociodramatická hra pro celou třídu. Vytvoříme ve třídě situaci, náladu atd. podle zadání, střihem. »Dirigent« má za úkol vymýšlet zajímavé náměty. Např. tleskne a řekne: »Přeplněný autobus v létě.« Na tento povel všichni hrají situaci v přeplněném autobuse za horka a dusna. Po několika minutách »dirigent« opět tleskne a řekne třeba: »fronta před samoobsluhou« a třída na povel vytvoří atmosféru a situaci dlouhé fronty před samoobsluhou. Lze vymýšlet nejrůznější změny – kancelář, hala letiště, ples, soudní síň, soustružnická dílna, na poli atd. Nejde jen o pantomimu, ale i o dialogy a především o vcítění se do situace.

106. Pohled jako souboj. Hrají sousedi v lavici – sednou si proti sobě a dívají se vzájemně do očí. Kdo dřív uhne zrakem nebo sklopí oči, prohrál. Je to zkouška soustředění a pevné vůle.

107. ŠKOLA NA RUBY“. Žáci zkoušejí učitele. Hru lze aplikovat ve všech vyučovacích předmětech. Žáci mají za úkol klást z hlavy učiteli otázky, na které on musí odpovídat. Otázky se musí vztahovat k danému předmětu a hlavním cílem vymýšlení žáků je položit učiteli takovou otázku z oboru, kterou on nebude umět zodpovědět, zatímco oni ano. Od žáků vyžaduje přípravu na tuto hru, ponoření se do předmětu, vyhledávání sporných otázek a značné zapojení tvůrčích schopností.

108. REPUBLIKA“. Dlouhodobá hra. Vytvořte si ze třídy vlastní stát – republiku. Nejdřív musíte vymyslet ústavu, vezměte si na pomoc některou z opravdových ústav (začněte novou českou ústavou!), namísto parlamentu může fungovat celá třída, zvolte si vládu, prezidenta, jaké budou mít pravomoci a co budou mít za úkol. Zkuste ve třídě napodobit práci vlády a parlamentu, to ovšem také znamená, že ve vládě musí být odborníci na svůj resort. Jakou úlohu má v demokratické zemi opozice a tisk?

109. Jaký jsi. Při této hře se hráči budou snažit poznat své vlastnosti. Učitel dá žákům otázku »Jaký jsi?«. Každý se snaží jedním slovem nebo kratičkým obratem vyjádřit, jaký si myslí, že je. Tuto otázku opakuje učitel několikrát (6-9x) a děti se vždy snaží vymyslet jinou, ale také pravdivou a přiléhavou charakteristiku. Odpovědi mohou postihovat nejrůznější věci, podle individuálního uvážení dětí tak, aby je co nejvíce vystihovaly. Poté mají děti určitý čas – asi 5 min na to, aby si své odpovědi seřadily podle důležitosti. Té nejvýznamnější a nejvnitřnější dají číslo jedna, té nejméně důležité šest až devět. Odpovědi by měly být naprosto upřímné a pravdivě vyjadřovat, za jakého se každý považuje, protože třetího kola hry se nemusí zúčastnit, kdo nechce. Ve třetím kole děti přečtou své odpovědi postupně nahlas. Ostatní jim vždy řeknou své názory a připomínky – ne každý se považuje za takového, jaký skutečně je, a ne každý je také takový, jak se jeví ostatním. Odvážní, kteří se nebudou bát »jít na trh s vlastní kůží«, se budou moci něco o sobě dovědět od ostatních. Ale pozor! Toto třetí kolo je skutečně prubířským kamenem povahy. Jen statečný člověk umí říci kamarádovi do očí kritiku a ještě více statečnosti je zapotřebí k tomu kritiku přijmout. Jen opravdová osobnost to dokáže. Proto při hře platí zákaz komentování názorů ostatních a hádat se. Kdo nesnese pohled do tohoto zrcadla, ač třetí kolo raději vůbec nehraje.

110. Kdybyste si mohli vybrat, kolik let by vám bylo? Proč?

OSMÁ TŘÍDA“

111. Předveď chůzi některého ze svých spolužáků – ostatní se snaží uhodnout, koho napodobuješ.

112. Pro dvojici: Předveďte ostatním krátkou scénku, jak se hraje tenis.

113. Štafetový příběh – hráči sedí v kruhu a vymýšlejí si příběh. Střídají se jeden po druhém tak, že každý k příběhu přidá tři věty. Tak vzniká velmi spletitý příběh, který je společným dílem.

114. Hra na zrcadlo – dvojice sedí proti sobě na židlích nebo stojí. Mezi sebou mají nakreslenou čáru nebo natažený provázek, který představuje plochu zrcadla. Jeden z dvojice se různě pohybuje, druhý se snaží jeho pohyby co nejvěrněji napodobit. Hra vyžaduje nejen postřeh, ale i určité vcítění se do toho, jaké pohyby člověk před zrcadlem udělá. Lze předvést etudy »fintivá dáma se maluje«, pro čtveřici např. »u kadeřníka« atd.

115. Sociodramatická etuda – revizor v tramvaji. Několik dětí sedí na židlích nebo stojí a hrají cestující, přičemž se domluví, že jeden z nich bude hrát černého pasažéra. Herec hrající revizora neví předem, kdo je černý pasažér. Vyzkoušejte si několik různých možností, vystřídejte několik revizorů a několik černých pasažérů. Černý pasažér může mít různé důvody, proč jede na černo, i revizor může mít k věci různý přístup a také cestující okolo se mohou zachovat různě. Snažte se pochopit různé postoje a různé názory na věc.

116. Ve vlaku. Sociodramatická etuda – 8 žáků si sedne tak, jak se sedí ve vlaku. Každý si vymyslí, čím je a kam jede tímto dálkovým rychlíkem. Vyzkoušejte si komunikaci mezi doposud úplně cizími lidmi. Přehrajte si různé varianty situace.

117. Interview. Předvádí vždy dvojice – reportér, »slavná osoba«. Vyzkoušejte řadu různých verzí (slavný fotbalista, vědec, dirigent symfonického orchestru, rockový zpěvák, manekýnka, malíř, nositel Nobelovy ceny za transplantaci hlavy apod.). Herec představující slavnou osobnost se musí snažit co nejvíce vcítit do myšlení této osobnosti, aby ji hrál dostatečně věrně a přesvědčivě, reportér se snaží klást zajímavé a neotřelé otázky, aby se diváci dověděli co nejvíce zajímavých věcí o životě dotazovaného.

118. Tlupa pralidí: Skupina zhruba čtyř chlapců a čtyř dívek představuje tlupu pralidí, která po dlouhém hladovění ulovila mamuta. Nyní sedí v jeskyni kolem ohně a vesele hodují. Snaží se co nejvíce se vcítit do problémů, tužeb a pocitů pralidí.

119. V cizí zemi: Představte si, že jste se záhadným způsobem dostali do neznámé, úplně cizí země, jejíž jazyk neznáte. Musíte si ale umět říci o jídlo, pití, nocleh, radu, jak se dostat domů. Jeden ze žáků představuje takto bloudícího a ostatní žáci ve třídě mají za úkol odpovídat pouze zcela nesrozumitelná slova a nereagovat na češtinu.

120. Stresová situace „- nácvik a sociodramatická etuda. Cvičení začneme tím, že si s žáky vyprávíme, co je to stres: Nejdříve jim zadáme úkol vymyslet nějakou situaci, kterou považují za stresovou, či vzpomenout si na ni. Tyto situace si vypíšeme na tabuli a vybereme si z nich jednu, která se v námětech opakovala, či se dohodneme, že je v životě obvyklá. (Klasickou stresovou situací ve škole může být třeba hrozba propadnutí.) V druhém kole dáme každému k úvaze sestavit k této situaci několik po sobě jdoucích bodů: 1. Jak situace vznikla? V okamžiku, kdy nastala, je důležité, kdo ji zavinil? Jak se dá vyřešit? Je víc možností řešení? (Vyjmenuj je od nejpříjemnějších k těm nepříjemným.) 2. Co se může stát nejhoršího? Kdyby se to nejhorší skutečně stalo, bylo by to tragické, spadl by svět, nebo stalo by se něco strašlivého? 3. Co vše se dá udělat, aby se situace nějak vyřešila? Vol ty kroky, které bezpečně zvládneš. Napiš si harmonogram těchto kroků.

Velice je důležité naučit se vnímat stresovou situaci nikoli jako bezvýchodný bod vytržený ze souvislostí, ale jako dejme tomu zúžené místo koryta potoka, ze kterého „vžd“y vede cesta ven; nesoustředit se na okamžik, ale na způsob zlepšení.

121. NA TELEPATII“: Učitel zadává stimuly – například suma peněz, barva, den v týdnu atd. Děti ve třídě se snaží uhodnout, jakou odpověď asi napíše většina dětí, a takovou odpověď napíší. Úkolem je trefit odpověď, kterou bude mít co největší počet dětí, ideální by bylo, kdyby celá třída napsala tutéž. Pochopitelně, že během cvičení je zakázáno mluvit anebo gestikulovat, odpověď musí děti uhádnout pouze vcítěním se do toho, na co asi myslí většina ostatních dětí ve třídě. Po pěti až deseti úlohách prověřte, jaké odpovědi kdo tipoval. Pokud žák napíše odpověď, kterou už nikdo druhý nemá, získá nula bodů, pokud se shoduje s jedním spolužákem, má jediný bod, se dvěma dva body atd. Nejvíce bodů má ten, jehož odpověď je nejrozšířenější.

122. Děti si sednou do dvojic, nejlépe proti sobě. Snaží se uhodnout a vymyslet a hlavně říci druhému něco, co by ho potěšilo. Vyzkoušejte různé dvojice.

123. Děti sedí v kruhu a jeden po druhém se snaží uhodnout a říci nahlas, co si myslí, že na něm ostatním vadí, a za co si myslí, že si ho ti druzí váží. Ostatní vždy buď souhlasí, nebo nesouhlasí. Tato hra se lépe hraje ve skupinách asi 12 dětí.

124. Zrcadlo. Etuda pro jednoho protagonistu. Protagonista si vybere někoho, koho zrcadlí, a předvádí ho ostatním. Ti se snaží uhodnout, koho zrcadlí, a po uhodnutí se snaží analyzovat, v čem se zrcadlo shodovalo s předlohou a v čem se lišilo.

125. Rodiče a děti. Sociodramatická etuda pro 3-8 herců. Výchozí situace: Jeden z žáků představuje syna (dceru), který se snaží přemluvit rodiče, aby mu dovolili jet s partou kamarádů o prázdninách na čtrnáct dní na »čundr« nebo na vodu. Rodiče mu to nechtějí dovolit z mnoha důvodů – bojí se o jeho život, zdraví a také si nejsou jisti výběrem kamarádů. Obě strany se snaží vymyslet rozumné argumenty, jak prosadit svůj názor na věc. Obtížnější varianta etudy vypadá tak, že u každého z herců sedí jeho »vnitřní hlas«, tedy kamarád, který se snaží uhodnout nevyslovené myšlenky herce a vysloví je nahlas. »Vnitřní hlas« je velmi obtížnou rolí, protože vyžaduje velký stupeň empatie, vcítění se do »svého« protagonisty. Etudu si zahraje v řadě velmi odlišných variant, s různým obsazením a různými závěry. Vyzkoušejte povahově různé rodiče i děti a zkuste vystřídat herce tak, aby si mohli vyzkoušet jak postavu dítěte, tak některého z rodičů.

126. Na vnitřní hlas. Sociodramatická etuda pro 2 herce zaměřená na rozvoj empatie. Protagonista sedí na židli u tabule čelem ke třídě. Za ním nebo vedle něho sedí jeho »vnitřní hlas«. Diváci ve hře dávají protagonistovi nejrůznější otázky, na které jim odpovídá. Vnitřní hlas se snaží uhodnout, jaké nevyslovené myšlenky mu přitom blesknou hlavou a vysloví je nahlas. Oba herci mohou také nahlas konfrontovat, do jaké míry se vnitřní hlas přiblížil skutečným myšlenkám protagonisty. Zkuste dvojice prostřídat, aby si každý alespoň jednou vyzkoušel obě úlohy.

127. Probuzení na pláži. Zkuste si zahrát v přírodě na trávě nebo v tělocvičně na žíněnkách. Děti leží, mají zavřené oči a probouzejí se. Vychází sluníčko, písek vlhký od moře studí. Otvíráte oči a probouzíte se. Kolem dokola nikde nikdo, jen racci loví ve vlnách a létají ve vzduchu, jejich křik a šplouchání vln jsou jediné zvuky, které je možné slyšet. Protíráte si oči a rozhlížíte se. Po ránu je chladno, i když je celé dny vedro. Písek je vlhký a chladí. Za chvíli vyjde slunce. Je krásné ráno a vy jste s racky sami na pláži.

128. ÚKOL PRO ŽÁKY“. Zjistěte a vyzkoušejte, jak na to, abyste od jednotlivých učitelů vyzvěděli utajované, abyste je vyvedli z míry, odvedli od tématu, zkoušení, abyste je potěšili apod.

129. Zkuste se zamyslet, které hodiny a který předmět si myslíte, že nejvíce rozněcuje vaši fantazii a proč?

130. Vymysli alespoň 5 povolání. Zkus domyslet, jaké jsou u každého z nich výhody. Jaké se nejvíc zamlouvá tobě?

131. Co je důležité? Učitel napíše na tabuli tyto pojmy: svoboda, vzrušující život, bohatství, láska, mír, moudrost, chytrost, kamarádství, pohodlný život, bezpečí, radost, prospěšný život, rovnost mezi lidmi, úcta k sobě, společenské uznání, krása, štěstí, hmotný dostatek, spravedlnost. Děti mají za úkol seřadit je podle toho, jak které životní hodnoty pokládají za důležité. Každý tedy bude mít nejspíš zcela odlišný žebříček hodnot. Uspořádejte diskusi o tom, proč každý preferuje jiné hodnoty a představuje si život jinak.

132. Jaký bych chtěl být? Učitel napíše na tabuli tyto vlastnosti: ctižádostivý, nezávislý, veselý, velkorysý, zdvořilý, ohleduplný, odvážný, poslušný, odpovědný, pracovitý, shovívavý, schopný sebeovládání, tvůrčí, rozumový – logický, čistotný, elegantní, prospěšný druhým, citlivý, inteligentní, čestný, schopný – výkonný, smělý, krásný. Děti mají za úkol sestavit z těchto vlastností svůj vlastní žebříček vlastností podle toho, které pokládají za dobré a které by chtěly mít. Zkuste srovnat své žebříčky a diskutovat o nich.

133. Kdo jsi? Hra, při níž děti zkusí odhalit, co jsou zač. Učitel jim položí otázku »Kdo jsi?«. Každý napíše svou první okamžitou asociaci. To se opakuje celkem desetkrát. Každý tak během krátké doby zkusí vyjádřit deset různých pocitů, čím se cítí. Snažte se, aby odpovědi byly co nejbezprostřednější a nejupřímnější, kdo je bude chtít uchovat v tajnosti, nemusí je nikomu ukázat. Ve druhém kole se každý snaží seřadit své odpovědi podle důležitosti, to, co cítí za nejpodstatnější a nejvnitřnější, dá na první místo atd. Je to příležitost zamyslet se nad sebou a svým místem ve světě. Třetí kolo (jen pro odvážné), pro ty, kteří se nebojí přečíst své odpovědi nahlas. Odvážní postupně přečtou své odpovědi. Ostatní jim po přečtení mohou říci své připomínky a názory, souhlas nebo nesouhlas. Člověk se totiž může považovat za jiného, než skutečně je, a na druhou stranu mnozí lidé jsou v podstatě jiní, než jak je vidí ostatní. Při této hře se každý může dovědět, jestli ho ostatní vidí stejně jako on sám sebe. Toto poznání však snese jen silná osobnost, kdo se urazí nad tím, když ho ostatní hodnotí jinak, měl by se především zamyslet sám nad sebou.

134. Znáte dobře své spolužáky? Při této hře píší všichni na kartičky odpovědi na otázky učitele. Nahoru se podepíší. Potom se kartičky vyberou a zamíchají. Učitel je postupně vytahuje, přečte pouze odpovědi a úkolem dětí je poznat autora. Učitel snadno provádí kontrolu. Autor se přitom vždy snaží zůstat nepoznán, a proto ostatním nepomáhá. Otázky mohou být napsány na tabuli, vymyslíme jich asi pět, snažíme se vymýšlet je takové, aby se v nich daly rozpoznat vlastnosti jednotlivých dětí, např. »Čím bys chtěl být? Jaká činnost tě nejvíce baví? Co bys nejraději zažil? Co se nedá koupit za žádné peníze? Tvoje oblíbená kniha? Které 3 otázky bys položil dědovi Vševědovi? Která přání bys chtěl splnit od kouzelného dědečka? Co bys dělal s výhrou 1 milión? Co je na světě nejlepší a nejhorší? Jaký věk je nejlepší?« atd.

135. Čmáranice. Když se lidé nudí, často dělají na papír nejroztodivnější čmáranice, my si v této úloze zkusíme takovou »rychlou« čmáranici. Hráči mají papír A5 a během 20 s na něm musí udělat čmáranici. Kromě ní na okraj každý napíše nějakou svou značku. Čmáranice potom sebereme a anonymně je pošleme po třídě. Každý má za úkol si každou čmáranici prohlédnout ze všech stran a vybrat si, co lze v čmáranici vidět. To pak napíše na rub. Papír poté pošle dál. Nesnažte se dívat se předem na odpovědi těch před vámi a snažte se k obrázku domyslet sami jeho význam, obsah. Nakonec je možné postupně je ukázat třídě, přečíst nejrůznější odpovědi na jednotlivé obrázky a konfrontovat je s autory.

136. Lidé, se kterými si rozumím. Na počátku této hry napíšeme na tabuli deset otázek, nebo spíše námětů k přemýšlení. (Třeba: 1. Peníze jsou pro život velmi důležité. 2. Člověk je odpovědný za osud této planety, není možné poškozovat její prostředí. 3. Je výhodné mít dobrý automobil. 4. Lidé by neměli mít velký majetek a měli by raději hodně cestovat a poznávat svět. 5. Vzdělání není pro život příliš důležité. 6. Nejlepší je bydlet ve velkém městě. 7. Lidé by měli mít hodně dětí. 8. Člověk by se měl obětovat pro dobro druhých lidí. 9. Jít na koncert je mnohem zajímavější než koukat doma na video. 10. Lidé by si měli pomáhat, i když si tím někdy mohou komplikovat vlastní život.) Pochopitelně na těchto 10 otázek každý odpoví jinak, navíc ovšem mají žáci za úkol sestavit si tyto odpovědi do jakéhosi žebříčku, které z nich považují za nejdůležitější a které víceméně za podružné. Druhé kolo hry spočívá v tom, že každý má za úkol najít ve třídě alespoň jednoho spolužáka, který má odpovědi na všech deset otázek stejně, protože to je velmi nepravděpodobné, musí najít někoho, kdo má odpovědi alespoň podobné a s kým se bude moci domluvit na určitém kompromisu v jednotlivých otázkách. Zkrátka na konci této hry musí existovat alespoÎ dvojice, které se shodnou na odpovědích na deset původních otázek. Postupně lze vytvářet větší »molekuly«.

137. Horké křeslo. Protagonista sedí vpředu na židli a hraje politika. Ostatní na něj »pálí« ožehavé otázky, on se snaží co nejlépe se obhájit.

979 Celkem přečteno 1 Dnes přečteno