Po létech, kdy byla víceletá gymnázia obecně vítána jako projev vrácené demokracie, přicházejí zdá se doby, kdy bude módní tvrdit, že diferenciace je škodlivá a všechny děti mají mít stejné příležitosti. To většina lidí překládá tak, že se máme vrátit k jednotné škole pro všechny děti, zavést standardizované testy a zrušit víceletá gymnázia. Jaké jsou ale skutečné racionální argumenty, pomineme-li módní vlny?
Za rok objedu hezkých pár našich škol (a za posledních 15 let jsem jich zažil opravdu dost), a tak můžu sdělovat exaktně získané zkušenosti: Úroveň žáků ZŠ a víceletých gymnázií se liší. Liší se řádově. Ať beru v potaz schopnosti, osobnostní postoje, vnitřní motivaci ke studiu, vždy je zde rozdíl. Konečně i samotné ZŠ jsou si toho vědomy, naprostá většina opravdu schopných dětí po páté třídě odchází. Víceletá gymnázia jsou pro ZŠ takřka třídním nepřítelem.
Jsou tedy všechna víceletá gymnázia kvalitní? Ani omylem! Jde-li o kvalitu práce školy, najdeme mezi nimi samozřejmě celé spektrum, na druhou stranu stejně jako mezi základními školami. A je také pravda, že na víceletých gymnáziích to po stránce metod a pedagogických předpokladů učitelů není obecně o moc lepší než na základních školách. Neboli hloupá frontální výuka zaměřená na kvantitativně měřitelné faktografické znalosti je typická pro oba tyto typy škol, jen na gymnáziích ji zpravidla realizují odborně zdatnější učitelé. Ano odborně – nikoli pedagogicky. Je také pravda, že učitelé z obou těchto typů škol si v naprosté většině nejsou schopni kvalifikovaně poradit s vnitřní diferenciací a individualizací – tedy se situací, kdy mají vyučovat výkonově pestrou třídu – a protože taková je v určité míře každá třída, dochází ke konfliktům.
Ale existují určitá ale: Právě tou primitivní selekcí podle výkonu je rozptyl žáků ve víceletých gymnáziích menší. Také je pravda, že ačkoli učitelé z víceletých gymnázií nepracují kvalitněji, mohou si díky (byť jakkoli nekvalitnímu) výběru dětí dovolit mít vyšší nároky (ano, i když stále jde většinou o tu primitivní faktografii), které jsou pro jejich skupinu žáků přiměřenější než nižší úroveň obtížnosti, kterou při stejném stylu práce musí volit učitelé základních škol.
A další důvod kupodivu nesouvisí přímo s výukou, ale je ryze sociální – jakkoli se to rovnostářům francouzského střihu zdá proti mysli, student osmiletého gymnázia má se svými spolužáky mnohem víc společného, než kdyby se vrátil na základku. Kdekdo zdůrazňuje negativní rysy „elitářství“ spojené s existencí víceletých gymnázií, o sklenících atd. Ale ještě jsem nečetl, že by existenci víceletých gymnázií kritizovali sami jejich studenti a stýskali si při tom, že jsou vytrženi z přirozeného kolektivu. Mnoho studentů víceletých gymnázií je totiž na ZŠ bílou vránou (či spíš černou ovcí) kolektivu, právě tyto školsky schopné děti jsou často terčem šikany atd. Často teprve na gymnáziu přijdou mezi své. Říkáte si, že to je ale možné jen na špatné ZŠ, že se všechny ty argumenty dají řešit i v rámci ZŠ a víceletá gymnázia by mohla být zbytečná? Jenže se neřeší, špatná je v tomto pohledu naprostá většina našich ZŠ a dokonce je většinou odmítána i samotná existence potřeby tyto jevy řešit.
Chápu, že základním školám vadí, když jim schopné děti odcházejí na víceletá gymnázia, protože s nimi odcházejí jak finance, tak žáci, o které by školy zpravidla stály. Oleje do ohně přitom přilévá morálně těžko odůvodnitelný různý normativ pro stejně staré děti. Je tedy jednoduché začít volat po rovnostářství a zbytečnosti víceletých gymnázií (případně asociálnosti takové ošklivé selekce), zvlášť když tomu volání přikyvují moudří strýcové z Bruselu.
Bylo by hezké, kdyby učitelé na našich základkách uměli ve třídě integrovat děti ve velkém rozptylu schopností a výkonu, a kdyby všem dokázali poskytnout přiměřeně podnětné prostředí – tedy rozuměj, pro každé dítě jinou kvalitu i míru nároků, protože každé dítě jiné je. Kdyby uměli… Jenže to oni drtivé většině neumějí, a co je horší, zpravidla si ani nejsou ochotni uvědomit, že by to umět měli. Konečně ani pedagogické fakulty je nic podobného neučí. Jenže snad nikdo nechce tvrdit, že až jako první krok odstraníme víceletá gymnázia, učitelé základních škol nadšeně začnou pracovat o sto procent lépe a rychle a ochotně změní svůj styl práce.
Ona chuť ke změně musí vyjít ze základních škol. Zavádění školních vzdělávacích programů musí být chápáno jako příležitost, kdy dojde k faktické změně pojetí cílů vzdělání a k zkoušení a implementaci metod, které k oněm cílům povedou. Míč je tedy na straně ZŠ – a samozřejmě pedagogických fakult, jejichž vzdělávací programy potřebují provětrat snad ještě víc než osnovy ZŠ.
Víceletá gymnázia můžeme vnímat jako fungující bič, který je ke zkvalitnění vlastní práce povede. Existence víceletých gymnázií je pro naše školství výzva. Říkají: Učiňte nás nadbytečnými. Buďte lepší než my. A učitelé základních škol mají dvě férové možnosti – buď změnit metody, změnit styl práce, přehodnotit obsah i formy vzdělávání a opravdu to víceletým gymnáziím „nandat“ – anebo prostě ostrouhat a přiznat, že víceletá gymnázia, ačkoli nejsou nic skvělého, vyplňují mezeru, kterou základky vyplnit (zatím) neumí. A ono zatím je v měřítcích vzdělávacího systému ČR realisticky viděno pracovním programem na příštích 10-20 let.
Článek je převzat z časopisu Rodina a škola – měsíčníku pro školní a mimoškolní vzdělávání dětí a mládeže, vydávaného nakladatelstvím Portál.
Přidejte odpověď