Několik námětů pro menší projekty dějepis-zeměpis

Počítačové hry

Kolonie

Pro kvartu

Na cca čtyři dvouhodiny.

Toto téma bude mít za cíl pochopit nejen země třetího světa, ale i počínání hlav států patřících mezi evropské mocnosti a konečně také zkusit dopátrat se k tomu, co je vítěznou strategií v makropolitickém měřítku.

Téma začneme hrou diplomacie (pravidla jsou uvedena na s.378) na dvou hracích plánech – Evropy a Afriky. Vytvoříme asi 8 mocností, žáky do tohoto počtu skupinek musíme seskupit, ve velké třídě se vyplatí třídu rozpůlit a dva žáky vyčlenit ze hry a pověřit je moderováním hry v jednotlivých polovinách. Evropské mocnosti rozlosujeme nebo podle volného výběru necháme hráče vybrat.

Během prvních deseti kol nebudeme hrát o Evropu, ale o Afriku. (Mapu Afriky se zakreslením současných států mají hráči ve fóliích.) V prvním kole se kolonisté mocností mohou vylodit bez omezení na jakémkoli místě Afriky. V dalších kolech se postupuje standardním způsobem. Cílem je v této době samozřejmě ovládnout co největší území v Africe a vybírat o nejvíce daní.

Od jedenáctého kola mohou vzájemné válčení hráči přenést i do Evropy. Země, která přijde o svou mateřskou Evropskou základnu, vypadává ze hry. Hráč, který první vypadne ze hry, bude nadále představovat národně osvobozenecké hnutí. To mu dává možnost ve kterékoli africké zemi ve kterémkoli kole zorganizovat »revoluci«, což znamená, že může vytvořit místní armádu v síle čtyř jednotek a není-li tato kolonie chráněna armádou, snadno o ni může mocnost přijít.

Do úplného vyčerpání hry stačíme zahrát asi dvacet tahů, které nám zaberou při středně rychlém postupu tři dvouhodiny. Tuto fázi hry je možné také rozčlenit do deseti týdnů – každou hodinu provedeme jeden tah a přípravu na něj a diplomatické pikle kují žáci doma, o přestávkách apod. Hra ztratí na rychlosti, ale získá na zajímavosti, protože různé koalice a smlouvy se mohou během této doby uzavírat opravdu tajně a »neviditelně«.

Hru můžeme ukončit bez ohledu na to, že ještě nedošlo k plné saturaci sil a vyrovnání mocenských poměrů do rovnovážného stavu. Po ukončení hry můžeme s žáky diskutovat a pokusit se odpovědět na tyto otázky:

– Jaká je vítězná strategie pro koloniální mocnost?

– K čemu nutně vede spor o kolonie?

– Jaký je efekt vlastnění kolonie pro evropskou mocnost?

Krom toho se nám nabízí možnost debaty a částečného výkladu na témata:

– Co to vlastně znamená kolonie? (zeměpis, dějepis, biologie…)

– Kdo začal s budováním kolonií, kdo v novověku, jak to vypadalo s koloniemi v Africe?

– Jaké důsledky měly kolonie pro Evropy a jaké pro Afriku?

– Co dobrého a co špatného přinesli Evropané do kolonií? (samozřejmě jde nejen o věci materiální, ale i duchovní)

– Co dobrého a co špatného si Evropané přinesli z kolonií?

– Co dobrého mohou Evropané pro země třetího světa udělat nyní?

– Co dobrého naopak mohou země třetího světa dnes udělat pro nás?

– Jak si země třetího světa mohou samy pomoci ze svých problémů?

Konečně debata může vrcholit otázkami, je-li možné přenést evropskou kulturu jinam a jak jsou cizí kultury odlišné od naší.

Mimo tato témata se nabízí ještě otázka, jak je to s tou vítěznou strategií do hloubky. Které státy tuto strategii uplatňují. Jak se liší přístup vlád Izraele, Německa, Velké Británie, Spojených států a Turecka v klíčových otázkách – výše daní, podpora školství, podpora vědy, stupeň zasahování státu do průmyslu a obchodu, stupeň zasahování do vědy… Pomůžeme si otázkami: Kolik je na světě pracovišť, kde jsou vyvíjeny mikroprocesory a kde leží (ten počet je asi 3 – 4!)? Kde leží nejvýznamější světové univerzity? Kde leží nejvýznamější pracoviště v biochemii a genetice? Pokud nevíte, studenti mohu zkusit zjistit doma. Odpovědi jsou zajímavé a signifikantní.

Nemoc moci – Napoleon

Pro kvartu

Toto téma nám zabere asi 6 – 8 hodin práce.

Postupně se více zaměříme na Napoleona, ve své podstatě je cílem tématu něco jiného, dalo by se to nazvat »Nemoc moci«. V dějinách je mnoho diktátorů, kteří zneužili situaci, uzurpovali moc, vytvořili nedemokratickou vládu, s armádou napadaly sousední státy a po jejich smrti se jejich impérium rozpadlo. Jde nám o to pochopit:

– jaká situace ve státě a společnosti »vyrábí« diktátora

– odkud se bere diktátor a jaké má obecné rysy

– jaký je typický průběh diktatury

– jaký je diktátor a jaký je asi jeho pohled na svět.

Začneme samostatnou prací, která zabere 2 – 3 hodiny práce s literaturou. Ve třídě vytvoříme několik pracovních týmů a rozdělíme jim tyto osobnosti: Napoleon, Stalin, Hitler, Sulla, Caesar, Cromwel. Týmy mají za úkol sepsat povídání o této osobnosti, době, kdy žila a způsobu, jak se vypořádala s mocí. Povídání by mělo být asi na 1 stranu A4; tak, aby ho poté mohli přečíst ostatním. K dispozici musí být knihovna s encyklopediemi, monografiemi a různou pestrou literaturou.

Po dokončení práce zástupci týmů čtou ostatním svá dílka a není-li to součástí jejich textu, zkusíme po každém týmu chtít odpověď na čtyři otázky uvedené výše odrážkou.

Probereme-li takto všechny osobnosti (to nám zabere asi 1 – 2 hodiny práce), můžeme zkusit generalizovat a odpovídat společně na otázky u odrážek: jsme schopni hledat zákonitost. Budeme moci říci, co je nejlepší půdou pro vznik diktatury, jak poznáme adepta na diktátora a dokonce jsme schopni říci i kterým současným zemím hrozí zvrat v diktaturu. Víme, jaký průběh diktatura má a možná, že budeme schopni i dedukovat proč to můžeme považovat za zákonitost.

Náboženství

Pro kvartu

Toto téma zabere přibližně dvě až tři dvouhodiny, předcházet by mu mělo zadání a vypracování seminární práce »Vymysli vlastní náboženství«.

První dvouhodinu budeme pracovat na samostatném problémovém úkolu:

Třídu (podle její velikosti) rozdělíme na 12 pracovních jednotek po jednom až třech žácích. Každému takovému minitýmu, bude-li to jen trošku možné, podle jeho vlastního výběru přidělíme jedno z následujících náboženství:

Náboženství starých Slovanů, řecko-římské náboženství, staroegyptské náboženství, buddhismus, hinduismus, judaismus, křesčanství (můžeme vzít v potaz jeho různé odnože), zoroastrismus, islám, tantrismus, lamaismus, konfuciánství.

Jako druhé náboženství pro toto srovnání si všichni také mohou vzít to, které vymysleli ve své seminární práci.

Pak si zvolíme několik znaků, po nichž u jednotlivých náboženství

budeme pátrat:

– jak vysvětluje svět, pokud ho nějak vůbec vysvětluje

– jaké je místo člověka na světě, jak přišel člověk na svět

– jak vznikl svět, co bylo dřív: svět, nebo bůh (bohové)

– kolik je bohů, pokud nějací jsou, kolik je andělů, svatých…

– má svaté knihy, kolik, co je v nich psáno

– co věřícím slibuje (posmrtný život, dobrou úrodu…)

– co od věřících požaduje, co musí obětovat, vykonat…

– má-li církve, jakou roli hraje církev, vztah církve a věřících

– kdy vzniklo, kolik má věřících, esence historie

– kde je v rozporu s vědou, je-li možné je vědou přímo vyvrátit

Zhruba dvouhodinu poté necháme žákům k samostatné práci, hledání v literatuře (té musí být ve třídě dostatek!), vypracovávání výpisků, srovnávání.

„S jistým uznáním jsem při této práci sledoval jednu kvartu, která si naprosto profesionálně uměla poradit s problémem, kdy několik žáků potřebovalo v časové tísni studovat z různých stran poměrně odborné knížky, která byla ve třídě pouze v jednom exempláři: každý si »svou« stránku zkopíroval v kopírce a půjčil knížku dalšímu. Bez tohoto nápadu by potřebné informace nedokázali získat.“

Druhou dvouhodinu budou žáci povídat, co vyčetli o jednotlivých náboženstvích, počítejme také s tím, že bude hodně dotazů a připomínek a diskuse bude vyžadovat nejen znalosti učitele, ale i časté dohledávání detailů ve slovnících a encyklopediích.

Závěrečných asi 20 minut si necháme na zobecnění: budeme se snažit přijít na to, co činí náboženství »úspěšným« a jaké rysy musí mít áboženství, které má mít naději na úspěch v současné době. Současně si také můžeme zhodnotit, do jaké míry se to žákům podařilo vystihnout v domácí práci. Nechci být zaujatý a předesílat, k jakým závěrům jsme došli my, ale bez ohledu na to považuji za nejpodstatnější cíl samotnou diskusi o podobných problémech.

Astrologie a dějiny

Pro kvartu

Práce na tři až čtyři dvouhodiny. Prvotní zadání zní takto: V českých dějinách se nápadně často objevují letopočty s číslem 8 na konci. Být astrologem, či spíše numerologem, jistě bych uměl najít nějakou zajímavou souvislost a vysvětlení. Být skalním realistou, považuji to za náhodu anebo vůbec nepřipustím, že to s těmi osmičkami je tak vážné. Podle vlastního přesvědčení se nyní zkusíme rozdělit na několik skupinek podle toho, který názor se nám zdá nejbližší:

– letopočet s osmičkou je opravdu podezřele častý v našich dějinách

– je to zdání, důležité události našich dějin stejně pravidelně končí jinými letopočty, všechna čísla jsou zastoupena rovnoměrně

– zdání klame mnohem častěji v našich dějinách hrály roli události s letopočtem končícím na ……..

– letopočet s osmičkou je častý i v jiných dějinách než v českých

Zhruba na 45 minut se nyní pustíme do samostatné práce, kdy budeme z literatury a vlastních poznámek sbírat důkazy pro své tvrzení.

Po skončení této samostatné práce si uspořádáme malou konferenci na dané téma: nábytek si přizpůsobíme dané potřebě (stoly do kruhu) a začneme. Moderovat konferenci může zpočátku učitel, později se nechá vystřídat některým ze studentů. Argumenty pro jednotlivá tvrzení zapisujeme průběžně do sloupců na tabuli. Samozřejmě platí vše, co bylo na jiném místě řečeno o metodě »vědecká konference«. Cíl samozřejmě není vítězství jedněch nad druhými, ale právě znalostmi a argumenty podložená diskuse.

Konference a její poznatky pomohou učiteli nastolit jedno velice konkrétní téma, a to rok 1848 a uspořádání Evropy po Vídeňském kongresu. Podrobný výklad doplněný hudbou a obrázky si každý učitel sestaví sám.

Na jaké fenomény přitom narazíme? Nemůžeme minout problém nacionalismu a národního obrození (vazby na literaturu), nacionalismus jako obrannou reakci na pocit národní méněcennosti – jak z české, tak z německé strany. A konečně narazíme na samotný princip Svaté aliance. Kromě samotné Svaté aliance a reálií s ní souvisejícími si uvědomíme analogii ke smlouvě mezi Ramessem II. a Chetity anebo na Varšavskou smlouvu, která měla stejný účel. Zejména Varšavskou smlouvu můžeme dobře analyzovat a srovnat. Jde nám o to, proč obě smlouvy vznikly, kdo je domluvil, jak účinkovaly atd. Jaký společný pocit spojuje hlavy států podpisujících podobnou smlouvu? Má právo jedinec (skupina), která je přesvědčená o své pravdě, tuto pravdu vnutit jiným? Ačkoli si myslí, že je to pro jejich dobro? Lze vnutit pomoc proti vůli?

Staré řecké báje

Pro sekundu – několik tvůrčích úkolů, mimochodem se v nich seznámí s nejstarším obdobím dějin Řecka a se starořeckou mytologií. Celkově zabere téma asi šest vyučovacích hodin práce.

Zajímavým úkolem je pokusit se některé řecké báje a pověsti vysvětlit, zkusit najít jejich racionální jádro. Většinou to jde velmi dobře (nezapírám, že se přitom také můžeme šeredně zmýlit, ale to patří ke vzniku všech hypotéz…) a při dobrém rozmyšlení získáme pocit, že báje a pohádky vlastně mohou být popisem reálných dějů.

Vezměme si třeba pověst o Daidalovi a Ikarovi a také o Théseovi a Ariadně. Knósský palác skutečně připomíná labyrint a král Mínós skutečně vládl – konečně tímto jménem si mohlo říkat mnoho mínojských vladařů. A sestrojit cosi jako rogalo by nebylo nemožné ani ve starém Řecku, že to docela snadno skončilo tragicky, není třeba rozvíjet. Symbolem Mínojců byl býk, býčí rohy či býčí hlava. Na Krétě se také pravidelně pořádaly nebezpečné býčí hry; krétští býci přitom stáli za to, obrovští polodivocí s dlouhými rohy. Není ani vyloučené, že se těchto nebezpečných her mimojiné zúčastňovali otroci z porobených území. Mínojští kněží na sebe možná brali rituální masku býka. Také víme, že v raných řeckých dějinách přicházeli Achájci na Peloponésský poloostrov, kde se střetávali s Mínojci. Dost dobře je možné, že Mínojcům odváděli daň, třeba i v podobě otroků. Až jednoho dne přišel Théseus, který s ozbrojenou družinou napadl Knóss (za pomoci princezny Ariadny, která mu poskytla plány paláce) a s mečem v ruce si vymohl zrušení těchto povinností. Možná, že bychom nebyli ani úplně mimo, kdybychom se pokusili Thésea datovat: Bylo by logické, kdyby to bylo krátce po santorinském výbuchu, někdy na přelomu 16. a 15. stol. př. Kr., tehdy totiž byla hroutící se Mínojská říše zranitelná. Máme tedy hypotézu, stačí vzít pár knížek a pokusit se doplnit ji konkrétními fakty a ověřit, jestli nemá trhliny a logické smyčky.

Dobrý úkol je pokusit se vydat po stopách Odyssea. To znamená projet na mapě jeho cestu, samozřejmě ji na základě zeměpisu a znalostí Odyssey musíme zkusit rekonstruovat (možná, že budeme mít několik různých verzí).Také musíme probrat jeho příhody a pokusit se vysvětlit je. Většinou také získáme několik různých a docela hodnověrných verzí výkladu, jak to mohlo být.

„Nechci na tomto místě čtenáře nijak ovlivňovat, ale třeba při pokusu o racionalizaci pověsti o Achillově patě (neb lze snadno dokázat, že zranění na patě v žádném případě nemůže vést k okamžitému usmrcení…) a jeho
smrti dospěli naši studenti k těmto pracovním hypotézám:

1. Achilles ve skutečnosti nebyl nesmrtelný ani nezranitelný, ale protože nikdy nebyl vážněji zraněn, nepřišlo se na to. Když potom viděl své zranění na patě a uvědomil si, co mu bylo věštěno, dostal šok (infarkt, mrtvici…) a na místě zemřel na jeho následky. Na to se samozřejmě na bojišti nepřišlo: nalezli jen umírajícího Achilla s neškodnou ranou v patě.

2. Achilles byl robot a na patě měl vypínač.

3. Achilles dostal mnoho zásahů šípy, mezi nimi i několik skutečně smrtelných, ale protože všichni věděli, že je mu souzeno zemřít na zranění paty, nepovažovali ostatní zásahy za podstatné a jako příčinu smrti určili zranění na patě, které náhodou utržil také.

4. Žádný Achilles nikdy nebyl a pokud ano, není to v tomto příběhu podstatné: Šlo o válečnou lest Řeků. Tím, že rozšířili tuto pověst, chtěli si zajistit, že Trójané budou mířit (poměrně neškodně) na paty.

5. Jde o zkreslení pověsti i událostí vlivem mnohých převyprávění a špatných překladů. Ve skutečnosti zemřel Achilles na přetržení stehenní tepny způsobené nepřátelským šípem.“

Nepřehlédnutelným fenoménem bájí jsou nestvůry – draci, Kraken, Gorgony a další. Dobrým námětem na propojení s biologií je zkusit odpovědět si na otázku: Může jejich existence v bájích být dokladem toho, že v době vzniku bájí podobná zvířata žila? Což jestli to byly nějaké dnes vyhynulé druhy? Reliktní kolonie dinosaurů? Jak by se to dalo dokázat? Kde a jak hledat stopy a vysvětlení? A jak báje datovat?

Ve hře Tajemství dávných časů jsme si zadali toto dobrodružné zadání (přiznávám, že námět jsem převzal): Kdysi pradávno na Zemi přistála skupina mimozemščanů, kteří nám tu (možná omylem) ponechali některé z forem života na jejich planetě. Možná, že oni sami se pokusili kolonizovat naši Zemi. Zkrátka kdesi na Krymu se v hlouby starověku vytvořila kolonie nepřátelských tvorů, se kterými by si tehdejší lidé rozhodně nemohli poradit. Naštěstí archeologové v budoucnosti narazili na jejich stopy, spočítali si, že jedna a jedna jsou dvě a vypravili chronoplánem expedici, která dostala za úkol jejich postup zastavit. Do dějin, či spíše bájí vstoupili její členové jako bohové.

Co vše je úkolem? Zjistit, kdy se tu ti tvorové objevili, jaké měli vlastnosti atd. Kde? Homér to již nezažil, patrně celou báji někde opsal. Kde a jaká je to báje? Musíme zjistit, která báje by tomu odpovídala, kterou velkou knihovnu Homér navštívil a jaké byly dobové reálie. Vypravíme se na místo a pokusíme se do dané knihovny dostat také. Musíme zjistit, kdy se to událo, abychom mohli tam letět? Zjistíme? Samozřejmě cestou budeme muset kontaktovat řadu historických osobností, které nám mohou dát neocenitelné rady. Hra vrcholí likvidací Gorgon. Bude-li učitel mít fantazii, poznají žáci během této hry starořeckou mytologii, procestují starý Egypt, Řecko i Mezopotámii. Ponechme si na hru alespoň dvouhodinu a pro nehrající žáky si na tuto dobu připravme dostatečně zajímavou práci (třeba právě tu zmíněnou dříve).

Toto téma se nám nabízí i k tomu prodiskutovat s žáky otázku toho, co je to vlastně věda, co je historie a minulost, jak se obojí liší. Co je klasická, normální a co postnormální věda. Docela dobrou postavou spojující poměrně nedávnou minulost se světem dávné historie a mytologie je Heinrich Schliemann. Se svými čtyřiceti zvládnutými jazyky a vybudovaným bohatstvím je i důkazem, že vloží-li se do práce dostatek energie a vytrvalosti, vše je možné.

Další příjemný úkol je: nastudovat něco o některých hrdinech a bozích starořeckých bájí a pokusit se vymyslet báji vlastní, aby pro nezasvěcence působila co možná autenticky.

Výše uvedené jsem realizoval na Osmiletém gymnáziu Buďánka, publikováno v knížce Škola pro třetí tisíciletí (1995)

11561 Celkem přečteno 9 Dnes přečteno