Učitelé si už zvykli na slovo optimalizace. Mělo by vyjadřovat myšlenku vyladění školského systému do nejlepšího stavu, nicméně většinou už ho vnímáme jen jako jakýsi eufemismus pro rušení škol.
Za poslední léta velmi výrazně ubylo školou povinných dětí. Srovnáme-li současné populační ročníky s těmi, na které byl náš školský systém projektován, dojdeme k závěru, že naše školství je zhruba dvakrát předimenzované. Mohlo by se zdát, že tedy prostě máme zrušit půlku učitelských míst, zavřít půlku tříd a škol… a bude. K překvapení mnohých víme, že tak jednoduché to není.
Prvním důvodem je, že naše školství bylo projektováno velmi špatně, a vlastně předem počítalo s třídami, které měly pravidelně přes 30 žáků. Přitom všichni víme, že ideální počet žáků na třídu je poloviční, kvalitní třída by neměla mít přes 20 žáků a ve třídě nad 25 žáků se stěží dá mluvit o efektivní práci. To znamená, že ona občas vzpomínaná dvojnásobná přebujelost školství neodpovídá realitě. Nicméně smiřme se s faktem že cca 15% škol je skutečně nadbytečných a musí zaniknout – v zájmu udržení kvality těch ostatních. Otázka je, které to budou.
Řešení čistě ekonomické
Má svou nepopiratelnou logiku a spravedlnost. Stát bude školám vyplácet dotaci přísně podle normativu přepočítaného na žáka. Kvalitní školy budou mít hodně žáků, nekvalitní skončí ekonomickými úbytěmi. Toto řešení, nebude-li doplněné o další nástroje, má ale některá úskalí:
-
Ekonomický tlak zahubí nejdříve malé školy a bude přát monstrózním komplexům. Víme, že jde-li o kvalitu, vítězí skoro pravidelně přesně proti ekonomice školy malé, zatímco velké školy jsou nejčastěji psychologicky konfliktním místem.
-
Druhým nechtěným důsledkem může být urychlené vylidnění a zestárnutí venkova ruku v ruce se zostřením nedostatku kvalitního bydlení ve městech. Zkušenost opět skoro pravidelně ukazuje, že kde zanikla venkovská škola, tam došlo k odchodu mladých rodin, a tam se z obce za pár let stal skanzen.
Řešení úřednické
Pověřený úředník vypracuje seznam, u každé školy navrhované na zrušení popíše odůvodnění, gremiální porada seznam odsouhlasí a je to. Zruší správné nebo nesprávné školy? Těžko říct. Centralistické řízení je lákavé i nebezpečné současně. Čestný, moudrý a schopný úředník by překvapivě mohl zapracovat kvalitně, rychle a efektivně. Bohužel život nám mnohokrát ukázal, že taková práce se skoro vždy ve finále stane terčem mnoha tlaků, osobních zájmů, protekcí a také korupce. Nehledě k tomu, že prakticky nikdy neexistují potřebné kontrolní a opravné mechanismy.
Sloučit školy?
To je nyní módní praxe – kvalitní malá škola se sloučí s blízkou velkou. Obecní úředníci mají chvíli pocit, že vyřešili složitou situaci. Ale většinou jen řešení odloží. Celá operace zpravidla končí rozčarováním všech zúčastněných. Takový subjekt se řídí jen obtížně, ekonomický přínos je mizivý a často končí vzájemnou animozitou mezi učiteli a rodiči obou škol vzájemně. Nejhorší, co navíc zřizovatel může udělat je, když malou školu prostě připojí k velké, aniž by vypisoval výběrové řízení na místo ředitele – v podstatě nového – školského subjektu a staral se o zájem žáků.
Existuje vůbec řešení?
Dokud budeme jen čekat na štědrou ruku státu, bude to čím dál obtížnější. Stále častěji si budeme muset uvědomit, že veřejná správa nečítá toliko stát, ale i kraje a obce. A čím blíž škole, tím by měl narůstat zájem na tom, aby děti místních lidí dostali kvalitní vzdělání. A občanskou povinností každého by mělo ohlídat si rozhodnutí obecních úřadů. Zájmem obce by tedy mělo být, že nebude nejdřív rušit několik menších škol a ponechá si jednu mnohatřídní, ale nejdříve zjistí situaci, ověří si kvalitu jednotlivých škol i jejich vedení, ověří si spokojenost rodičů a navrhne řešení které zohlední nejen ukazatele ekonomické, ale i ukazatele lidské a pedagogické. Nechci předvídat, ale v mnoha situacích se pak může ukázat, že je lépe zrušit jednu velkou školu a ponechat tři malé, než to udělat obráceně.
Státní dotace je vlastně splněním povinnosti, kterou na sebe stát bere při výběru daní. Státní dotace by skutečně měla být spravedlivá, normativní a neměla brát ohled na zřizovatele, místo atd., všechny děti mají právo na stejný díl státního příspěvku na vzdělání na určité škole.
Jenže stát kromě této povinnosti může uplatňovat i určitou regionální politiku. Stát může říci, že je jeho zájmem, aby v obcích s počtem obyvatel v určitém rozpětí zůstala škola zachovaná, a proto na školy v těchto místech vyčlení zvláštní dotaci, která bude poskytnuta – za předpokladu, že přispěje i kraj a obec. Tato dotace nemá nic společného s normativem – ani morálně, ani ekonomicky. Takže pokud se obec rozhodne, že o zachování školy bude usilovat, neměla by čekat na pomoc státu, ale v první řadě začít školu dotovat ze svých prostředků, obrátit se na kraj – a ten by také podle své vlastní demografické politiky měl usoudit, není-li uchování života v malých obcích v jeho zájmu – a pokud ano, tak by měl obci pomoci… a pokud tyto dva subjekty ukážou takto přesvědčivě, že o školu stojí, byť ji musí ekonomicky pomáhat, měl by stát posoudit, jde-li o kvalitní školu, je-li v souladu se státní politikou, aby školy v menších obcích zůstaly …a eventuálně se se svou troškou do mlýna přidat.
Za oba tyto nástroje, byť samozřejmě dotažené do konce a dobře právně ošetřené, se přimlouvám. Hrubá ekonomická „optimalizace“ totiž přes své globální opodstatnění může nadělat spoustu škody. Zájmem státu by nemělo být udržení venkova, ale jeho revitalizace – tedy vytvoření podmínek, aby se tu dobře žilo a aby se tu rádi usazovali mladí lidé měst. Tato revitalizace má mnoho souvislostí – když už jsme začali ekonomikou, také u ní skončíme. Na venkově je spousta místa k bydlení a není tu práce, ve městech je tomu naopak. Zájmem státu by tedy měla být podpora životního stylu, který řadu pracovních míst přenese z měst na venkov, ostatně toto téma se zcela vážně začíná řešit v rámci celé EU. Udržení venkovských škol je přitom určitým přemostěním – kde je škola, tam je možné stimulovat vznik pracovních míst pro mladé lidi… Jsou to rozhodně lépe investované peníze, než rozdat je ve formě dávek v nezaměstnanosti.
Přidejte odpověď