Děti se rády a s chutí naučí zhruba dvě písně týdně. To je asi 80 za školní rok a více než 600 během školní docházky. Pochopitelně, že existuje jakási kostra, základní plán písní, o nichž si myslíme, že by je děti měly umět, a které jsme zařadili do svého Zpěvníku, buďme ovšem přizpůsobiví k dětem a jejich potřebám. Snažme se, aby popud k naučení písně vycházel od dětí, a to i tehdy, vyberou-li píseň, se kterou jsme původně vůbec nepočítali. Zpěvník bude pro děti fungovat především jako zásoba písniček. Písničky jsou řazeny abecedně,a tedy pro pedagoga zdánlivě „nesystematicky“ (koledy a vánoční písničky jsou z pochopitelných důvodů pohromadě na konci Zpěvníku).
Systém spočívá v něčem jiném – na každé písničce lze nalézt jevy hudební nauky či harmonie, dokonce na každé písničce jich lze nalézt mnoho na různém stupni obtížnosti. Alespoň ty nejmarkantnější jsou pod písničkami uváděny a jsou spojeny s úkoly pro děti. Tím, že děti tyto úkoly řeší, objevují si aktivně to obecné, co ve starších učebnicích bývalo napsáno tučným písmem: „Toto se nauč zpaměti a na příkladech si to pak zopakuj.“ Koncepce Zpěvníku představuje pojetí opačné; počítá s vysokým stupněm samostatnosti a aktivity žáků. Děti si samy vyberou písničku, kterou se chtějí naučit. Mohou si ji samy doprovázet na kytaru, klavír nebo flétnu podle hmatů pro tyto tři nástroje, které jsou uvedeny na všech stránkách. Učitel se podívá na stránce pod písničku a ještě do obsahu; tam totiž najde vždy několik inspirací, k čemu může písničku použít. Jsou uváděny tance, které lze na písničku tancovat, jsou uváděny intervaly nebo tónové řady, kterými písničky začínají a jichž lze použít jako opěrky pro nácvik intonace apod. Úlohy uváděné pod písničkami jsou navíc formulovány tak, že se nejen bezprostředně vztahují k písničkám, ale žák podle nich může postupovat naprosto samostatně, povedou ho k zvládnutí několika základních dovedností – naučí se od stupnice v dané tónině odvodit stejnojmenné akordy, dokáže si od ní odvodit i kadenci akordů, které bude v písničkách této tóniny nejčastěji používat. Postupně se tak naučí orientovat na svém nástroji při doprovodu písničky a dokáže si transponovat písničku do pohodlnější tóniny.S aktivní nástrojovou hrou žáků se tu velmi počítá, jednak ji považuji za velice potřebnou pro další hudební rozvoj dětí a jednak právě ona je velikým prostředkem motivačním. Konec konců je třeba zmínit, že všechny písničky ve Zpěvníku jsou psány tak, aby všemi třemi uvedenými nástroji byly pohodlně doprovoditelné.Naprosto cílevědomě je Zpěvník uspořádán tak, aby klasickou učebnici dětem co nejméně připomínal – písničky jsou řazeny podle abecedy a ne podle didaktického systému, Zpěvník není určen pro přesný ročník školní docházky a „učebnicově“ vůbec nevypadá: snažil jsem se dát mu takovou podobu, aby ho žáci používali spontánně i mimo školu – na mejdanech nebo u táboráku, zkrátka aby se stal jejich oblíbenou knížkou i dávno poté, co opustí školu. (Není to krásná představa, že žáci na mejdanu potutelně vytáhnou učebnici a budou si opakovat písničky, které se učili ve škole?)
ZPĚV PŘED KAŽDOU HODINOU
Zpěv, to není jen rozvoj speciálních hudebních schopností. Zpěv je nejlepší a nejsnáze dostupnou relaxační technikou. Všichni, kdo někdy zkoušeli cvičit autogenní trénink, hathajógu apod., pochopí brzy, že zpěvem okamžitě a snadno dosáhnou podobných účinků. Zpěv je vynikajícím dechovým cvičením. Při zpěvu dýcháme zhluboka, uvolněně a zcela přirozeně. Zpěv je lék na neurózy, trému před zkouškou a vůbec řadu nepříznivých stavů. Nezkoušejte žádná komplikovaná odreagování a zpívejte. Indové vymysleli soubory cviků k ovládnutí těla a ducha, Češi umějí tělo a ducha ovládnout a pročistit jedinou komplexní činností – zpěvem. Proto zpívejme jednu písničku na začátku každé vyučovací hodiny (nejlépe za doprovodu kytary), ať je to čeština, matematika nebo chemie. Dosáhneme u dětí větší soustředěnost, duševní pohodu a klid. Řada lidí namítne, že nemá hudební sluch – s největší pravděpodobností to nebude pravda. Malý důkaz: Některé jazyky (zejména asijské) jsou tonální, to znamená, že stejná hláska vyslovená v jiné intonaci má jiný význam. Lidé hovořící tímto jazykem mají zkrátka všichni hudební sluch. Nemohou ho nemít, nemohli by se domluvit svou mateřštinou. Jejich genetická výbava přitom není tak odlišná od naší. Prostě drtivá většina populace přichází na svět s celkem dobrými předpoklady k provozování hudby, tyto schopnosti v sobě však necháváme dřímat – nepoužíváme je v přesvědčení o jejich absenci. Přitom u většiny nemuzikantů není třeba příliš; nemluvím o fenomenálních výkonech koncertních umělců, ale o schopnosti intonačně správně si pro radost zazpívat a doprovodit se přitom jednoduchou hrou na nějaký hudební nástroj (nejspíš kytaru nebo klavír). Tu totiž máme v podstatě všichni a je k naší škodě, odpíráme-li si ji.Každé dítě má ve své podstatě vlohy pro zpěv a hru na nástroj, na nás je tuto vlohu rozvinout, dát dítěti dost sebedůvěry a dostatečně ho pro hudbu motivovat.
INTONACE
– za nejsnazší metodu k nácviku intonace (a případnému zpěvu z not) považuji metodu, kdy se jednotlivé intervaly, případně tónové řady odvozují od počátečních tónů jednotlivých písniček. Nácvik intonace intervalu tedy vyvodíme z nácviku příslušné písničky, zpěvák si zapamatuje začátek písničky a podle něj pak dokáže správně intonovat interval, se kterým se setká v notopisu písničky. Existuje samozřejmě mnoho jiných intonačních metod, které uvádí literatura. (Sedlák, F.: Didaktika hudební výchovy.) Zpěvník obsahuje ke každému intervalu i delší tónové řadě několik alternativních písniček, o něž lze nácvik intonace opřít.Intonační nácvik je dobře začínat od snazších intervalů – velká tercie, čistá kvinta (Ovčáci, čtveráci), čistá kvarta (Hoří). Pokračujeme velkou sekundou (začátek stupnice), malou sekundou, malou tercií, oktávou a sextou. K poměrně obtížným intervalům patří prima, malá a ještě více velká septima. Intonační opěrky podle písniček ve Zpěvníku
“Prima“:
Ach synku, synku 2; Andulko šafářova 11; Až já pojedu přes ten les 17; Diana 57, Frankie dlouhán 77, Hájku, háječku 85, Kdyby tady byla 150.
malá sekunda: (jeden půltón):
Dievča, čo robiš 59; Dobrú noc, má milá 60; Haj, husičky, haj 84; Kde domov můj 141.
velká sekunda: (jeden tón):
A vy páni muzikanti 15; Bejvávalo 27; Ej, padá, padá rosička 75; Holubí dům 93; Husita 103; Chodíval k nám, chodíval 105; Išla Marína 111, Okolo Súče; Okoř 225;
malá tercie:
(jeden a půl tónu): Čtyři koně ve dvoře 52; Dej mi víc své lásky 55; Ezop a brabenec 73; Hejha husy 83; Hop hej, cibuláři 96; Išiel Macek 110; Jede, jede poštovský panáček 122; Tancuj, tancuj, vykrúcaj 308velká tercie“: (dva tóny): Hrály dudy 98; Honky, tonky blues 99; Já do lesa nepojedu 112; Když jsem byl malučký 155; Nešťastný šafářův dvoreček 214; Plavaly husičky po Dunaji.
kvarta:
A já sám 4; Až se k nám právo vrátí 18; Bude zima, bude mráz 37; Buráky 39; Červená se line záře 47; Čtyři koně jdou 51; Hajej, můj zlatoušku 80; Holka modrooká 95; Chodíme, chodíme 106, Hoří, Já na vojnu se dal 118; Jeníčku bloudíš 125; Když jsem k vám chodíval 152; Láska, bože, láska 181; Měla jsem milého hulána 193, Muzikanti, co děláte 200; Na našem dvoře 205; Ó řebíčku 227; Za císaře pána 371.
kvinta:
Čí to husičky 50; Ej lásko, lásko 71; Hajej můj zlatoušku 80; Loučení 185; Měla jsem milého sokolíka 194; Okolo Pavlovic 221; Tomášku, člověče 327; To ta Helpa, to je pekné mesto 328; Valaši, Valaši 349; Zlatokop Tom 385
sexta:
Doney Gal 63; Kdo má počernú galánku 144; My pluli dál; Neťukej a neťukej 216; Počkej, já povím 242; Rozvíjej se, poupátko 259; Osiřelo dítě 228; U panského dvora 338; Zlatokop Tom 385.
malá septima:
Chovejte mě, má matičko 107; Kdo ví, co bude pak 147.
velká septima:
Hej, lepšie na dolině 91; Chytil táta sojku 108; Quadalcancanal 225.
oktáva:
Kdybys byl, Honzíčku 149; Keď vojáček narukoval 163.
Trojzvuky, čtyřzvuky a vícetónové řady
Durový kvintakord:
Blues Folsomské věznice 32; Červená, modrá fiala 44; Červená růžičko, rozvíjej se 46; Já do lesa nepojedu 112; Kanonýr Jabůrek 139; Když jsem byl malučký, malušenký 155; Letěla husička 182; Lodnická 184; Marnivá sestřenice 190; Měla babka 191; Na Bílé hoře 202; Na našem dvoře 205; Na tú svatú Katerinu 209; Neviděli jste tu mé panenky 219; Ovčáci, čtveráci 229; Pod dubem, za dubem 243; Pod tým naším okenečkom 245; Šel myslivec do hájíčka 275; Šli vojáci po silnici 289; Štěně 293; Tam okolo Levoči 307; Teče voda proti vodě 311; Ten Chlumecký zámek 315; Utíkej, Káčo, utíkej 342; Už koníček pádí 345; Voděnka studená 365; Zahraj mně, dudáčku 372; Zelený hájové 378; Žádnyj neví jako já 38; Žežuličko, kde jsi byla 390; Žloutnou už trávy 393.
Durový sextakord:
Já bych rád k Betlému 397.
Durový kvartsextakord:
Běží, voda běží 30; Červená řeka 45; Já mám panenku v Roudnici 117; Sivá holubičko 274; Tráva neroste 332; Žloutnou už trávy 393.
Durový septakord:
Kozaka bych tancovala 171.
Mollový kvintakord:
Bedna vod whisky 25; Išiel Macek do Malacek 110; Když mě brali za vojáka; Toulavej 329; Válka růží 352; V domě straší duch 357.
Mollový kvartsextakord:
Čis něbyl doma 49.
Stupnice a jejich části:
Holubí dům 93 (E-Fis-G-A); Kolíne, Kolíne 166 (D-Fis-G-A-H); Husita (C-D-E-G-F-E) ; Jo ti povidam 131 (E-F-G-A-G); Ovčák 230 (D-E-Fis); Teče voda z javora 314 (C-D-E-F-G-A); U těch našich vrátek 341 (D-E-Fis-G-A); Vyletěla holubička ze skály 367 (D-E-Fis-G-A-H-Cis); Z jedné strany chvojka 382 (D-E-Fis-G-A-H).
DÝCHÁNÍ
Literatura samozřejmě zmiňuje mnohem více, zde si popíšeme jen několik nejjednodušších her a cvičení k rozvoji správného dýchání.
V hathajóze znají cvik zvaný uddijána bandha a cvik zvaný agnisára dhautí. V knížce Škola hrou jsme si ho pro děti přejmenovali na mlýnek a je uveden v kapitole Tělesná výchova. Je zaměřený především na posílení bránice a rozvoj bráničního dýchání, což se nám bude při zpěvu docela hodit.
Další cvik na procvičení bránice: Zkuste na sebe místo mluvení štěkat“.
Jak se naučit správně dýchat: Přivoňte si ke kytičce“. Ta voní! Zívněte si“. To jsme se krásně nadechli! Můžeme si také během cvičení položit lehce jednu ruku na břicho a cítit, jak se při nádechu naplní vzduchem jako bubínek a při výdechu splaskne.
Dobrá zábava a cvik na pomalé vydechování je pro děti hra na parník“. Je to vlastně taková malá soutěž. Doprostřed se postaví lavice a soutěžící mají za úkol po odstartování běhat kolem lavice, přitom musí neustále na jedno nadechnutí houkat jako parník (hůůůů). Vítězí ten, komu se podaří nejvíce obeplutí lavice na jedno nadechnutí. Je u toho samozřejmě trochu rámusu.
Další podrobná cvičení na nácvik různých druhů dýchání jsem uvedl v učebnicích Sám sebou a v knížce Dotek vesmíru.
TRANSPONUJEME PÍSNIČKU
Nejen při zpěvu ze Zpěvníku narazíme na fakt, že písnička je napsána příliš vysoko nebo naopak příliš nízko. Může se to stát z různých důvodů a učitel by na tuto okolnost měl umět vždy pružně zareagovat – transponovat si písničku do tóniny, která je pro danou skupinu dětí ke zpěvu příhodnější.
První způsob, jak na to, je muzikantsky „nejčistší“, ovšem také nejnáročnější – písničku opravdu hrát v nové tónině. Poměrně snadno se transponuje většina lidových písniček a také mnoho písniček trampských. S řadou písniček od Beatles, Ježka či od dvojice Šlitr-Suchý se méně zběhlý učitel dostane do nesnází. Celkem dobře lze transponovat o tón nahoru nebo dolů (z C do B či D) a na základě znalosti kadencí je snadné transponovat o kvartu nebo kvintu – tedy do tóniny subdominantní či dominantní (z tóniny C do F či G). Většinou by toto mělo postačovat.
Vím, že ne každý má dost improvizační pohotovosti, aby takovou operaci zvládl. Pak nastupují metody pomocné. Učitel hrající na kytaru v tomto okamžiku může použít kapotastr (který by proto měl mít vždy pohotově po ruce), kterým kytaru vlastně přeladí o několik půltónů nahoru. Není to zcela dokonalé – čím větší přeladění, tím víc je zasažena barva zvuku, stává se nepříjemně vysoko položenou (zmizí basy) a často drnkavou. Prakticky je kapotastr rozumně použitelný do cca pátého pražce – pak je citelná újma barvy zvuku. Jde tedy o transpozice z C do Cis až cca F.
Učitel, který umí zahrát písničku v baré hmatech, stejně dobře transponuje o několik půltónů oběma směry, v baré hmatech je to snadné – pokud ne na samotnou hru, tak na orientaci v hudebním materiálu jistě.
Učitel klavírista, který nedokáže z listu transponovat, má jedinou možnost – použít místo pianina keyboardy, které transpozici mají jako standardně vestavěnou funkci. Pak už z hlediska hráčského nejde vůbec o žádnou změnu. Nepříjemné změny v barvě (známé z kapotastru) by neměly nastat. Funkce „transponse“ poskytuje libovolný pohyb po celé stupnici nahoru i dolů.
Třetí poněkud krkolomnou možností je pomoc ze strany flétnistů. Pokud předepsané noty dáme přehrát flétnistovi hrajícímu na altovou flétnu místo na sopránovou, automaticky nám je transponuje o kvintu.
Přidejte odpověď