Patří k nejstarším stavbám na této planetě – jejich stáří se odhaduje prům. na cca 6.000 let – a stavěli je “lidé megalitické kultury”, národ, pro který ani nemáme pořádné jméno. Když je našli Keltové, byly už opuštěné a tak je lidé začali nazývat buď pojmem dol – mane (”stůl z kamene”) nebo sídh (posvátné místo). Některé zasypali hlínou (mohyla) a pohřbívali do nich. Tak vznikl obecně rozšířený omyl, že šlo o hrobky.
Verča u dolmenu |
Vstup do dolmenu |
zasypaný dolmen |
U ostrovních Keltů ovšem sídh zůstal posvátnou komorou, kde sídlí “víly ze sídhu” (bane sidh, banshee). Smrtleníkům byl do sídhů zakázaný vstup – ti, kdo zákaz porušili, nalezli v sídhu či krátce po jeho opuštění smrt. Slyšeli zpívat víly ze sídhu, tak vzniklo spojení – slyšet zpívat banshee znamená slyšet příchod vlastní smrti. A tak se lidé dolmenům vyhýbali. S výjimkou několika vyvolených, kteří zážitkem smrti těla nalezli své božství a sjednotili se s ním; ve znovuzrozeném těle se pak vraceli na svět obdařeni “nadpřirozenými” schopnostmi.
Váha stropních desek je v řádu tun |
Detail uložení stropních desek – ideální pro maximální rezonanci |
V noci při svíčce, občas zcela potmě jsme nahrávali hudbu pro zpívající vílu |
Vstupte do světla! kliknutím na obrázek si ho stáhnete jako tapetu 800×600 |
Do sídhů dnes v Bretani bez obav přicházejí i mnozí turisté. Nemohou tam slyšet víly, protože jsou hluší, a nemohou tam zemřít, protože jsou mrtvi. Ovšem víly tam zpívají a když si najdete dobu, kdy vás nebudou rušit turisté, můžete je zažít. Pozdravte sídh i víly… a zazpívejte jim, budete-li trpěliví, odpoví vám.
Myslím, že správný název těchto staveb je Zpívající kámen, protože jsou stavěné tak, aby stropní deska (většinou žulová a vážící i desítky tun) co nejlépe rezonovala – zněla. Každý má “svůj tón”, rozezpíváte-li uvnitř na správném místě ten, na který je sídh naladěn, rozezvučí se váš hlas velkým množstvím alikvót a sídh se rozezní nádherným kulatým flétnovým zvukem – a rozechvěje se, až jsme občas měli strach, aby nám stropní deska nepukla nad hlavou. Nepukla – řízené rozvibrování na vlastním rezonančním kmitočtu kamene byl totiž způsob jak sem byly obrovské desky stěhovány, a to i ze vzdálenosti mnoha kilometrů.
Tento dolmen, respektive jeho zbytek, stojí uprostřed Broceliandského lesa na dutém (!) pahorku. Říká se mu hrob víly Vivien. Scházejí vám další legendární postavy? Nemusí – nedaleko odtud najdete jezero, kde od Vivien dostal Artuš slavný Excalibur, hrob čaroděje Merlina a v lese ukrytý docela pěkný kromlech, kde Merlin možná probouzel své draky.
I vy to se svými žáky můžete zažít, budete-li chtít, provedu vás a vaše žáky cestou po svém Languedoku, která vás nebude stát nijak závratnou sumu (autobus + bydlení v kempu). Hrady, horská údolí, jeskyně, středověké vesničky… Připravím pro vás hru, při které se mnozí naučí z dějepisu středověku a zeměpisu západní Evropy víc než za celý rok. Víc informací o cestě najdete zde >>.
Přidejte odpověď