Assisi

Assisi je samozřejmě slavné hlavně díky svatému Františkovi, který tu ve třináctém století zkusil obnovit původní duchovní rozměr křesťanství. Jeho pokus byl úspěšný jenom částečně: Papež uznal správnost jeho počínání a povolil mu své učení šířit a povolil mu založit mnišský řád žebravých bratří. Na druhou stranu ale zůstalo jenom u těch řečí – církevní nobilitou svatý František nehnul. Ale konečně to je asi jedno. Trochu tragikomické je, že nad hrobem světce, který hlásal chudobu a žil v malé chatrči nechali jeho náledovníci postavit nejbomastičtější a nejbohatěji vyzdobenou katedrálu, jakou jen dokázali – Samozřejmě z lásky k Františkovi, jenom to působí tak, že ho opravdu asi nejlépe poslouchali ti havrani na hřbitově…

Assisi má samozřejmě mnohem delší historii a pochází ještě z dob antického Říma. Na náměstí také stojí zachovaný antický chrám, přestavěný později na kostel. V šestém století se kolem Assisi několikrát krutě střetli Gótové krále Totily s Byzantinci, z čehož je vidět, že už tehdy šlo o bohaté a důležité lokální centrum a na vrcholu kopce skoro jistě už tehdy stálo nějaké pořádné opevnění.

Assisi je nádherné město rozložené na svahu pořádné skalnaté hory; na jejím vrcholu stojí hrad, který vidíte na fotografiích. Povídání a obrázky z města si nechám na jindy, tady se aspoň podívejte na hrad, který to vše impozatně korunuje. V této podobě pochází ze čtrnáctého století u františkův kult se jistě podepsal na jeho mohutnosti. Když tudy tedy putoval astrolog Turpin , hrad vypadal úplně jinak.

Centrem hradu je velký opevněný hradní palác, kde sídlil správce okolí a bydlela vojenská posádka. V nároží paláce pak stojí velká věž. Kolem tohoto jádra stojí mohutná hradba na zhruba obdélníkovém půdorysu a v nárožích je navíc zesílena hranolovými věžemi. Všechny ochozy byly původně vybaveny kamenným podsebitám vysazeným na krakorcích ven. Interiéry paláce dodnes dávají tušit rozlehlost a bohatství, bohužel nejsou v příliš dobrém stavu – je to typické pro většinu italských středověkých památek, když to srovnáte s Francií, o vše se starají mnohem laxněji a jako by si svých památek vlastně ani moc nevážili. Skoro jako u nás.

Protože vrch je větší než zastavěná plocha hradu, je zbytek temene uzavřen silnou zdí vybíhající od hradu a ukončenou mohutnou předsunutou věží, kterou vidíte nahoře uprostřed a vpravo. Od ní pak běžela menší zeď dolů po skále a navazovala na opevnění města. Torzo této zdi vidíte v levém okraji fotky. Nalevo za zdí svah okamžitě padá dolů téměř kolmou skálou s převýšením několika stovek metrů, takže celé to opevnění je úžasně nadsazené. On pěkně prudký je už samotný svah od města, ovšem tady to stavebníkovi také nestačilo a nechal zde postavit ještě předsunuté opevnění s bránou a barbakánem a pod něj ještě jeden pás hradeb, který dnes ukrývá docela hezkou zahradu. Když jsem tu byl, uprostřed ní bohužel stál nějaký jeřáb, který tu nejspíš nikomu nevadil, tak proč ho stěhovat… a tak ty fotky zahrady nejsou zas tak romantické. Snad příště – jestli se příště nebudu bát jet autem do Itálie, kde jízda po silnici mezi věčně předjíždějícími a troubícími bezohlednými šílenci (zlatá Praha!) připomíná střet obrněné jízdy – ale to je zase o něčem jiném.