Pár her a slov hlavně pro přírodovědu

Když pedagogičtí teoretikové naší země vypracovávali základní koncepci naší školy, podařilo se jim v zájmu racionality velmi racionálním způsobem zničit vše racionální, co v přírodovědě či přírodopisu bylo. To našemu školství bohužel zůstalo dodnes.

Místo do přírody byly děti zahnány do škol a místo přírody jim byla dána do rukou kniha, uši zaplaveny slovy. Nežijme v domnění, že vyučujeme přírodovědě, my ji jen popisujeme. Co je dětem platné, že umějí zařadit kočku mezi obratlovce a vodní vážku mezi bezobratlé, když celé dny sedí ve třídě a na katedru se dostane maximálně padesát let stará relikvie vycpané kočky. Co je platné, že jsme se naučili zaškatulkovat každého živočicha a každou rostlinku, když z tohoto katalogu budeme umět jen škrtat ty formy života, které svým »racionálním« počínáním zahubíme.

Zkrátka kočka je pro nás srozumitelná doma na půdě, je pro nás srozumitelná ve starém Egyptě, není pro mne srozumitelná mezi obratlovci. Také užovku cítím v rybníce, zajímá mne, proč je had ve znaku lékařů, zajímá mne, jací hadi žijí v Africe a jak tam žijí. Nezajímá mne, je-li had obratlovec nebo členovec: To jsou, prosím za prominutí, okrajové věci. Biolog promine, děti nejsou biology a ani já se jím coby dospělý necítím být. Příroda pro mne znamená přírodu vsazenou do konkrétního prostředí a konkrétní doby, zážitek a snahu o její uchování; neznamená pro mne třídění, vytváření a definování prázných a nezajímavých pojmů, jak tomu bývalo za časů Verneových podivínských vědců.

Mezipředmětový pohled na věc je pro nás mnohem přijatelnější, aťsi mají biologové systémy třídění: Pro děti je to balast. Podstatné je pro děti sama příroda, jak a kde který živočich žije, k čemu se pěstuje tato rostlina a co by se stalo, kdyby jeden druh zmizel z přírody.

POBYT V PŘÍRODĚ

Měli bychom se méně věnovat katalogizaci a formální systemizaci a více se věnovat přírodě samé. To ale znamená vzít děti ven ze třídy do lesa, do zemědělských podniků, na venkov, do ZOO a botanických zahrad. V čase 45 minutových hodin se toto zvládnout nedá, proto doporučuji vytvořit z přírodovědných, zeměpisných a dějepisných hodin několikadenní integrované bloky, které by to umožňovaly. Projektové metody jsou pro toto jako stvořené.

FILM, VIDEO A LITERATURA

Je pochopitelné, že není možné, aby děti poznaly vše z vlastní přímé zkušenosti. Film, video a literatura by měly tvořit druhou hlavní metodu vedle přímého, názorného bezprostředního styku s přírodou. (Byl jednou jeden život, Kniha džunglí, Život v přírodě, Záhadná planeta, Od hlavy k patě apod.)

KAŽDODENNÍ STYK S PŘÍRODOU A PÉČE O NI

Bude-li dítě vědět, jak má pečovat o rostliny, které si pěstuje v truhlíku za oknem, je to víc, než umí-li zpaměti celý proces fotosyntézy, včetně výpočtu rovnic. Je lepší, vede-li si dítě doma experimenty, jejichž závěry může zobecnit, než dáme-li mu naučit se zpaměti poučky a definice. Každodenní péče o vlastnoručně vypěstované rostliny, pěstování bonsají, péče o křečka, psa nebo rybičky, to vše dá dítěti více – je lepší motivací a podporuje kladný citový vztah k přírodě. Děti by proto měly mít alespoň malé zvířátko, o které se musí starat, a truhlík, kde si pěstují rostliny podle vlastního výběru.

Výklad bychom měli maximálně omezit, vždy by měl být doplněn bohatým vizuálním materiálem – OBRAZY, DIAPOZITIVY, PŘÍRODNINAMI V KAŽDÉ LAVICI“.

1. Co jsem? Hra – protagonista hry si představí, že je nějaký živočich, a vypráví ostatním, jak vypadá, jak je veliký, čím se živí, kde žije atd. a ostatní hádají, jakým tvorem je. Obdobně lze hrát i na rostliny.

2. Zkus vymyslet, jak to udělat, abychom se zbavili škodlivých zplodin z auta. Problémová úloha. Už od třetí třídy jsou děti schopny vymyslet řadu zajímavých alternativ. Důležité je, že je podobné úlohy vedou k přemýšlení nad tímto problémem.

3. Co já sám mohu udělat pro zlepšení ovzduší? Problémová úloha.

4. Jaké úpravy by se daly ve městě (sídlišti) udělat, aby v nich byl lepší vzduch? Jak bys navrhoval postavit město (sídliště), aby se v něm zdravě žilo? Doplň nákresem.

5. Najdi v novinách několik fotografií měst a lidmi poničené přírody. Zkus do těchto obrázků dokreslit to, co tam schází, zkus je předělat tak, jak si myslíš, že by měly vypadat.

6. Kde žiji, kde se mi žije dobře a kde špatně. Tato hra je variantou hry »Co jsem?«. V první fázi děti hádají, o jakého tvora jde, v druhé se snaží správně ho zařadit do jeho životního prostředí, to znamená, že sám jim ho nesmí prozradit.

7. Chovejte ve třídě v akváriu morče nebo křečka. Děti se o něj určitě rády a ochotně postarají. Pravděpodobně se dokonce stane jakýmsi talismanem, jednotícím miláčkem třídy.

8. PëSTUJTE VE TŘÍDë ROSTLINY“. Každý alespoň tři různé. Mohou to být kaktusy, bonsaje, stejně jako okrasné květiny nebo rajská jablíčka. Tento styk s přírodou může mnohým pomoci vyvážit nedostatky domácího prostředí a také pomůže zútulnit školu a zpříjemnit pobyt v ní.

9. Orientální náboženství, jako taoismus nebo japonský šintoismus, nevycházejí od člověka, ale od přírody. Měřítkem úvah není prospěch člověka, ale harmonie přírody – mimochodem právě Číňané jsou mistry v nadzemsky poetických krajinomalbách. Zkuste se posadit, zavřít oči a představovat si: Vidíš pohled do krajiny, jsou v ní mírné kopce, někde porostlé trávou, někde je na nich pole, les, meze, mezi kopci se vine silnice. Co když ty kopce jsou živými tvory – jaké mají vlastnosti, jaké mají povahy, co si asi povídají?

10. Lewis Thomas v knížce Myšlenky pozdě v noci dochází k paradoxní úvaze: V lidském organismu existuje spousta jiných nezávislých organismů, přičemž samostatný život každého z nás je vyloučen. Když se to přežene, naše tělo není jedním živočichem, ale velice složitým společenstvím živočichů. A naopak – naše planeta nemusí být chápána jako místo, kde žije mnoho nezávislých tvorů, ale jako jeden velmi složitý organismus. Zkuste si ve třídě udělat projekt zaměřený na »anatomii« tohoto organismu. Zkuste se dlouhodoběji zabývat vzájemnými vztahy těch zdánlivě nejvzdálenějších údů tohoto organismu, hledejte asociace s lidským tělem: Člověk se narodí, dospívá, chodí do školy a vzdělává se, otužuje, dbá na zdravou životosprávu, může být nemocný, může si zlomit ruku, léčí se, má koníčky atd. Jak je to s živočichem Země?

11. Když ve Spojených státech dělali pokusy s nejbližšími příbuznými člověka, totiž šimpanzi a gorilami, došli vědci k šokujícím zjištěním, jak moc jsme si vlastně blízcí a podobní, mnohem víc, než si »normálně« vlastně připouštíme. Zkuste si ve třídě přečíst některé z dialogů mezi učiteli a šimpanzím žákem Nimem z knížky Šimpanz Nim od H.S.Terrace. Není třeba četbu příliš komentovat, samotný obsah rozhovorů vede k otázce: Jsme skutečně tak jedinečnými a nedostižnými tvory na této planetě? Zkuste se zamyslet také nad dalšími živočichy, co vše asi cítí, jaký asi může být jejich pohled na svět?

Z knížky Škola hrou (1991)

14425 Celkem přečteno 6 Dnes přečteno

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


21 + = 24