Modelová hodina dějepisu

Jak na vyučování smíšených skupin, neboli skupin, ve kterých jsou namíchaní žáci různé úrovně schopností – a takových je vlastně naprostá většina. Výklad vždy znamená přizpůsobení se úrovni některých z nich (nejčastěji průměru). Nadané děti se při výkladu budou skoro vždy nudit. Co s tím?

• Můžeme si pro ně připravit individuální práci

• Je-li možné třídu rozdělit zhruba na půlku, můžeme si udělat dvě „podtřídy“ a pak s nimi pracovat zhruba stejně jako učitelé v málotřídní škole (v matematice je to často velmi praktické řešení). Znamená to samozřejmě připravit si dva různé programy a na dané dvě skupiny myslet skoro jako na dvě různé třídy

• Můžeme nahradit výklad problémovými úlohami, tuto možnost jsme si 24.2. na semináři modelovali

Modelová hodina dějepisu v 7. ročníku Zadání práce Rozdělíme třídu do skupin po cca 5 žácích. Nemáme-li s tímto stylem práce moc praxe, rozdělení si pečlivě připravíme a promyslíme předem: Zkusíme vytvořit skupiny, které vůči sobě budou relativně vyvážené, uvnitř skupin pak hodně pestré. Žáky, kteří v předmětu vynikají zkusíme rovnoměrně rozdělit do jednotlivých skupin, stejně jako žáky slabé; budeme se snažit zachovat pokud možno rovnoměrné zastoupení obou pohlaví ve skupinách, při častější skupinové práci budeme cíleně vytvářet různé skupiny. Někdy pětičlenné, jindy pěti – šestičlenné (větší už asi výjimečně), míchat jejich členy. K takovému úkolu potřebujete pomůcky: Hromádka různých knih. Nějaké učebnice, různé encyklopedie. Ideální je 1 – 2 počítače s přístupem na internet v každé třídě (je to pro výuku o mnoho lepší než 1 počítačová učebna s 30 počítači). Jednotlivých skupinám jsme rozdělili role. „Jste kronikáři žijící zhruba v polovině 7. století a pro svého panovníka vytváříte stručnou zprávu o uplynulém půlstoletí.“ Jednotlivým skupinám pak rozdělíme, jakého vlastně mají panovníka, neb každá skupina žije v jiné zemi. Předpokládejme, že máte 5 skupin (nám v semináři vyšly 4) a rozdáte jim tuto „státní příslušnost“: 1) francký kronikář žijící třeba v Metách 2) byzantský kronikář žijící v Konstantinopoli 3) kronikář panovníka kdesi na Moravě 4) kupec z Jeruzaléma 5) sběhlý mnich žijící na dvoře avarského kagana Samostatná práce Na samostatnou práci má skupina asi 20 minut. Během nich si vyhledají potřebné informace, připraví si nějaké poznámky a hlavně připraví si asi 3-5 minutovou prezentaci – panovník chce předem vědět, co se bude zapisovat. Během samostatné práce můžeme polohlasně pustit vlídnou, klidnou hudbu (když se nám povede ji tematicky sladit s tématem hodiny, bude to ideální. Než si žáci navyknou na tento styl práce, budou potřebovat průběžnou pomoc (hlavně pomoc týkající se rozdělení práce ve skupinách), rady i povzbuzování. Prezentace výsledků Až budou mít zprávu připravenou, postupně si každá skupina zvolí „mluvčího“, který zprávu přednese. Po přednesení jednotlivých zpráv napíše učitel 2-3 klíčová hesla na tabuli. Občas dojde k věcnému konfliktu – skupina tvořící pro franckého krále může zformulovat záznam, který pobouří Avary a naopak. K takovému heslu pak můžeme přidat nějaký piktogram poukazující na nesouhlas jiné skupiny. Co bude zajímavé – z pohledu jednotlivých zemí a národností se bude zpráva i pohled na onu dobu často zásadně lišit. Opakované neúspěšné obléhání Konstantinopole spojeným vojskem Avarů a Slovanů bude mít zcela jinou hodnotu pro Byzantince a pro Slovany či Avary. Pro každého bude důležité něco úplně jiného. Správný kronikář se do této role dokonale vžije, najdou se vůbec události a jména, na kterých se shodnou? Hodnocení a sebehodnocení Po přednesení všech zpráv úroveň práce zhodnotíme. Nezapomeňme na tento bod! Hodnocení by mělo vycházet z reflexe samotných žáků – mohou jednotlivé zprávy třeba obodovat apod., jednotlivé skupiny by měly mít i prostor k tomu, aby mohly ostatním vysvětlit např. kdo v dané skupině pracoval hodně a kdo málo, učitel pomůže hodnocení práce sumarizovat. Doplnění informací Většinou budeme mít po této práci klíčové údaje už připravené. Často je ale bude chtít učitel ještě doplnit několika údaji, které žáci přehlédli a tak téma doplní a věcně uzavře. Víc se do 45 minutové hodiny nevejde. Pokud si můžete domluvit 90 minutové bloky, mnoho podobných aktivit budete moci dělat lépe, víc do hloubky, bez časového stresu.

Nyní se pojďme zabývat tím, co se v této hodině vlastně dělo.

Rozdělení rolí

Vzhledem k úkolu si děti musely rozdělit role. V každé skupině musely určit někoho, kdo bude hledat informace, někoho kdo je bude zapisovat atd. Možná, že zvolí i jinou organizaci, ale jisté je, že s pomocí učitele vytvoří tým, ve kterém každý bude mít svou úlohu přiměřenou schopnostem a dovednostem. Většinou si tuto laťku dokonce každý nastaví celkem správně sám a ostatní kolegové z týmu mu nedovolí separovat se, odbýt svěřený úkol apod. Má to velký význam nejen pro zvládnutí konkrétního úkolu, ale má to obrovský význam socializační a to pro všechny zúčastněné.

Proto je důležité věnovat skladbě skupin potřebnou pozornost. Různí členové skupiny mohou mít různý přínos, každý kvalitativně jiný – tak jako v životě – a je důležité naučit se tuto diverzitu využívat. Proto má i význam určitá „svévole“ učitele, který příště vytvoří skupiny složené jinak – donutí žáky učit se spolupracovat s dalšími lidmi, nutí je k sociální flexibilitě.

Hraje roli i velikost skupiny. Skupina 3-4 žáků je hodně těsná, intimní, skupina nad cca 6 dětí už ve věku ZŠ obtížně spolupracuje. U každého úkolu je dobře se zamyslet a představit si, jak ho asi budou zpracovávat a která velikost skupiny bude optimální.

Výběr informačních zdrojů

Každý má tendenci používat sobě přiměřené zdroje. Když jako zdroj informací ponecháme všem žákům jednu uniformní učebnici, opět vyhovíme jen části průměrných žáků. Dáme jim tedy k dispozici výběr – a to jak kvantitativní, tak kvalitativní: Několik učebnic („konkurenční“ od různých nakladatelství), Ottův naučný slovní, Kroniku lidstva, Laroussovu dějepisnou encyklopedii, Dorazilovy dějiny v datech, různé další slovníky a encyklopedie, povede-li se nám získat třeba i nějaké cizojazyčné, tím lépe. Budou mezi nimi velmi jednoduché publikace s velkými barevnými ilustracemi a chudou informační hodnotou na jedné straně a odborně zaměřené příručky na straně druhé. Budeme-li moci využít pro doplnění internet, je to ještě lépe – i když není to nutné. Věřte, že každý bude mít tendenci vzít si zdroj, který odpovídá právě jemu a bude-li tam knížka cizojazyčná, i ta najde svého adresáta.

A co se děje při vlastní samostatné práci? Spousta věcí – pojďme si tuto aktivitu porovnat s typickou výkladovou hodinou. Co žáci dělají a nedělají při jednotlivých typech hodin.

Problémová úloha	Výklad
učí se vyhledat zdroj informací k zadané úloze	zdroj je daný – je to výklad učitele doplněný uniformní učebnicí
získávají informace potřebné k řešení úlohy	dostanou informace hotové
analyzují informace	dostanou informace hotové
hodnotí a srovnávají obsah informací (důležitost, správnost, konzistenci s informacemi z jiných zdrojů, hloubku informací…)	dostanou informace hotové
třídí informace – většina získaných informací nebude pro konečný produkt použita, použit bude jen výběr nejhodnotnějších informací	dostanou informace hotové
syntetizují informace do podoby zprávy přednášené panovníkovi	dostanou informace hotové a syntetizované
zůstanou jim bohaté poznámky	mají jen poznámky ze syntézy provedené učitelem
utkví jim v paměti řada souvislostí	žádné souvislosti mimo výklad nemají
díky tomu, že syntéze předcházely cílené operace s informacemi, snáze si zapamatují podstatu řešeného úkolu, a to i když zapomenou detaily a podrobnou faktografii	vzhledem k většímu prostoru věnovanému faktografii si snáze zapamatují faktografické podrobnosti, které však netvoří logický celek; snáz je naučíme, kdy byla jaká bitva, ale unikne jim jak lidé žili a proč k té bitvě doopravdy došlo
každý pracuje na úrovni odpovídající jeho osobním schopnostem a možnostem	všichni jsou nuceni pohybovat se na stejné obtížnostní úrovni
učí se prezentovat výsledky své práce	učí se reprodukovat informace získané z výkladu učitele
učí se tříbit myšlenky, názory, vymezovat sociální role při práci v týmu	nemají prostor k projevu či sociálnímu rozvoji

Je evidentní, že problémové práce poskytují velký prostor k rozvoji nejen mimořádně nadaných dětí; jsou přínosem pro všechny. Ale vytvářejí dobré prostředí pro integraci různě nadaných dětí v jedné třídě.

Obměny

Takovou hodinu bychom snadno mohli realizovat nejen v 7. ročníku, ale i ve vlastivědě ve 4. ročníku nebo na gymnáziu; samozřejmě by byla rozdílná úroveň výstupů. Mohli bychom děj situovat do různých století a situací. Jednotlivé týmy mohou představovat i kupecké klany, které procestují Evropu (mají na to vymezený fiktivní čas – např. tři roky), tu něco koupí, jinde prodají a při hodnocení budeme společně posuzovat, jak chytré jejich obchody byly (např. středověký kupec nakoupí obilí v Čechách a prodá v Itálii = špatný obchod, prodělal 10 zlatých, nakoupí vlnu v Anglii a prodá v Nizozemí, tam nakoupí látky a prodá v Paříži = dobrý obchod, zisk 20 zlatých). Úkol můžeme rozdělit do dvou částí a téma načaté v úterý můžeme ve čtvrtek dokončit apod. Můžeme zkusit jednoduché strategie…

Můžeme samozřejmě vytvářet témata vůbec nesouvisející s dějepisem či zeměpisem, o nich píšu proto, že je učím já a v těchto předmětech můžu citovat z praxe. Určitě budete umět vytvořit přírodovědné „výzkumné úkoly“, týmovou práci na konstrukčních úkolech při fyzice, řešení úkolů k nimž je třeba aplikovat výpočty odpovídající příslušným tématům v matematice. (Několik takových zkusím zformulovat a v příštích dnech je umístit do této stránky, ale pomůže-li nějaký z kolegů učící
příslušný předmět, bude to lepší. Nechcete inspirovat kolegy nápadem? Pošlete svůj nápad, určitě někomu dalšímu pomůže. Vždy půjde o úkoly pro tým lidí a v tým bude racionalizovat svou práci rozdělením úloh, kooperací – a tím vytvoří místo pro realizaci různé úrovně nadání.

Jak pokračovat?

Problémové úlohy jsou výborným odrazovým můstkem pro vytváření menších i větších víceoborových projektů. Jak bychom na tuto hodinu mohli navázat?

• V hodině českého jazyka bychom mohli zprávy literárně zpracovat

• Mohli bychom je doplnit ilustracemi, koneckonců nic nebrání kombinaci s komiksem apod.

• Mohli bychom je doplnit mapou s vyznačením jednotlivých království a třeba cest, kudy autoři jednotlivých zpráv fiktivně cestovali při získávání podkladů informací pro svého panovníka

• Možná bychom mohli zkusit zapojit fyziku a uvažovat o tom, jak zkonstruovat dostatečně účinný obléhací stroj

• A co zapojit matematiku…

• anebo přírodopis a zjistit, které plodiny byly tehdy v Evropě rozšířené…

Ideální by bylo, kdyby předfinálním produktem byla hromádka listů vytvořených v různých předmětech, s různým obsahem, ale jednotícím tématem (Sámova říše). Z nich pak sestavíme „sešit“ obsahující velkou část z nich (rozhodně dohlédneme na to, aby byly zastoupeny práce všech žáků), sešit namnožíme, aby ho mohl dostat každý, a jednotlivé kopie pak sešijeme spirálkou nebo jednoduchou vazbou. Samozřejmě – nyní si uvědomíme, že jsme dokázali zpracovat poměrně komplexní a pro žáky velmi přínosný projektový úkol. Finálním výsledkem je „časopis“, jeho „výtisk“ dostane každý z žáků – a skoro si můžeme být jisti, že se s ním bude rád chlubit.

Ne vždy musí jít o „tištěné“ zpracování. Je snadno představitelná verze, kdy počítačově zdatný žák celé vytvořené veledílo zpracuje do podoby internetové stránky. Snadno domyslíme, že tvorbou prezentace projektu inspirovaného Sámovou říší snadno zaměstnáme žáka, který je počítačovým nadšencem a dějepis by ho jinak možná vůbec nezaujal. Samozřejmě, můžeme jednotlivé formy prezentace práce kombinovat a přizpůsobovat námětům projektů – pokud se necháte tímto inspirovat, pošlete, prosím buď odkaz, nebo materiály, nějakou takovou prezentaci bychom si tady potom ukázali jako inspiraci pro další kolegy.

I nyní si snadno uvědomíme několik důležitých aspektů:

• Práce každému umožnila aktivní účast a využití vlastních dovedností. Bohatost prezentace je většinou zárukou toho, že bude zapotřebí spektrum různých dovedností a většina žáků zde najde prostor pro uplatnění. Ukáže se, že většina dětí má někde nějaké nadání, kterým převyšuje ostatní. Samozřejmě, že některé děti vybočují mnohem víc, ale jako sociální moment je výborné, že i těm relativně slabším můžeme říci „I ty máš zásluhy, i ty jsi při některé aktivitě vynikající.“

• Práce má konkrétní výsledek, hmatatelný produkt

• Práce měla nějaký smysl

• Šlo o komplexní úkol, modelování svým způsobem reálné životní situace, tedy nikoli o abstraktní z života vytržené téma ocitované z učebnice

• Práce měla sociální rozměr – k úspěšnému dokončení byla zapotřebí komunikace a kooperace.

To vše je samozřejmě důležité pro všechny děti, ale u mimořádně nadaných dětí je třeba to takto zdůraznit. Tento styl práce jim totiž umožní pracovat přesně na úroveň jejich možností (a to třeba velmi nevyrovnaných, pokud jde o jednotlivé předměty) a přitom spolupracovat s ostatními. Při tomto stylu práce nadání nevyčleňuje své nositele.

Ještě k těm mezioborovým projektům

Tak široký mezipředmětový záběr bude zpracovatelný nejsnáze pro učitele na prvním stupni, první stupeň si o mezioborové problémové úlohy doslova říká. Ale samozřejmé místo má i ve vyšších ročnících, jen bude vyžadovat určité úsilí a kooperaci o d učitelů učících stejnou třídu. S námětem takové práce nejčastěji přijde jeden a to ještě ke všemu nejčastěji to (alespoň ze začátku) přijde jaksi samovolně – nějaké téma zabere natolik, že učitel pocítí, že by bylo velmi výhodné zapracovat je do dalších předmětů – potom neváhejte být v tu chvíli tak trochu despoty a přesvědčte své kolegy, ať do toho jdou s vámi. Je to takové malé násilí – učitel dějepisu něco rozběhne a další předměty si nabalí a práci v nich vlastně trochu přizpůsobí tomu, co potřebuje. Ale je to jeden konkrétní případ. O týden později se situace může obrátit a podobným způsobem se podaří rozvést téma fyzikáři. Postupně se další kolegové naučí, že to není čas ztracený, či obětovaný jednomu příliš agilnímu členu sboru, že je to čas velmi účelně využitý. Ovšem na mezioborové projekty se zaměříme jindy.

<< Předchozí kapitola Následující kapitola >>