Malý inspiromat pro učitele HV, kteří se aspoň někdy zasnili, jaké by to bylo připravit si do hodin nějaké hudební podklady, udělat koncert, který by dobře zněl, zorganizovat ve škole malý muzikál a využít přitom techniku… a nedostali se dál než k tomu snění.
Nejdřív se zastavme u těch kláves. Vynechám oblast profesionální hudby a zaměřím se na to, co se hodí ve škole. Vybrat použitelné klávesy do školy lze dnes přitom s trochou štěstí kolem 5.000,- Kč, jistě pod 10.000,-. Profesionální nástroje samozřejmě mají mnohem víc možností a stojí… inu ty špičkové také kolem 100.000,-. Takže ty bych vynechal. Jak vybírat?
Klávesnice je to, co nám padne do oka na první pohled. Pokud máme klávesy jen na různé experimenty, klidně nám postačí klávesnice dlouhá 3-4 oktávy (49 kláves), které mohou být i zmenšené – jsou o něco kratší než klávesy na klavíru. Pro vážnější hraní a pro hráče, kteří jsou zvyklí hrát obouručně na klavír, si vybereme klávesnici standardní velikosti nejčastěji dlouhou 5 oktáv (61 kláves) a takovou, která umí hrát dynamicky. Dynamicky citlivá klávesnice snímá sílu úhozu, některé klávesnice mají ještě takzvané after touch, tedy i po úhozu lze dodatečně přitlačit na klávesu – tím lze napodobit tah smyčce či hru dechových nástrojů. Pokud nástroj tuto dynamiku má, obojím se výrobce chlubí. Nemáte-li ještě praxi, vězte, že klávesnice je na omak vždy jiná než u klavíru – je měkčí a citlivější – je podobnější klávesnici varhanní. Existují však elektronická piána, která pamatují i na to – mají klávesnici dřevěnou a vyváženou přesně podle klávesnice klavírní; jejich klávesnice je také zpravidla stejně dlouhá jako klavírní – 88 kláves. Takové nástroje ale rázem skočí do úplně jiné cenové kategorie.
Podmínkou budoucí spolupráce s počítačem jsou MIDI konektory. MIDI je norma pro výměnu dat mezi různými hudebními zařízeními – počítače, klávesové nástroje, různé multiefekty atd. Mají normovaný konektor (kulatý pětikolík).
Transponování je funkce, kterou ve škole často použijeme. Mají ji vestavěný v podstatě každý nástroj, o kterém má cenu se bavit. Rozdíly jsou v tom, jak je přístupná – pro školu budeme požadovat, aby přímo na ovládacím panelu byl přepínač nebo tlačítko, který nám transponování nahoru i dolů umožní.
Jemné doladění by mělo být přístupné také zcela bezprostředně – opět by mělo jít o tlačítka nebo o potenciometr, který nám dovolí ladit nástroj v rozsahu cca půl tónu o jemné rozdíly, abychom mohli syntetizér sladit se zobcovou flétnou, kytarou či jinými nástroji v souboru.
Výrobci v reklamních materiálech zpravidla udávají množství rejstříků (presetů či „programů“) nástroje. Programy se od presetů liší tím, že je můžeme měnit a ukládat do paměti uživatelské, tedy vlastnoručně vymyšlené rejstříky pod vlastními názvy. Bez toho se však zpravidla obejdeme – ve škole nám keyboardy s cca 100 presety poskytnou vše, co potřebujeme.
Dále bývají „samohrajky“ vybavené množstvím rytmů, které umějí hrát. Ne, že by se nám tu a tam nehodily, ale rytmické smyčky z těchto nástrojů se omrzí hodně brzy a ve škole je použijeme spíš okrajově.
Funkce „multitimbre“ nám umožňuje hrát současně různé rejstříky. U některých nástrojů je to spojené s možností rozdělit klávesnici a v levé ruce hrát jiný rejstřík než v pravé. Není to sice nezbytné, ale je to velmi příjemné. V levé ruce hrajete basu a v pravé nějaké smyčce, pady…
Nástroje se liší i způsobem tvoření hlasů. Raději se tím nebudeme moc podrobně zabývat a každý nástroj si při koupi vyzkoušíme na vlastní uši. Dnešní nástroje v dané kategorii většinou pracují jako tzv. ROMpler, neboli mají v paměti napevno uložené nahrané vzorky (samply) opravdových nástrojů. Do opravdové věrohodnosti mívají daleko, ale nevybavujeme studio – ve třídě budeme spokojeni, dnešní romplery už nezní špatně. Tedy pokud nekoupíte nějakou „no-name“ šílenost od asijských prodavačů na tržišti.
Pozornost může vzbudit funkce umožňující nám hrát v levé ruce automatické doprovody v rozložených akordech. Hudebníci se sice děsí, když vidí, jak to funguje, ale pro učitele, který není moc zběhlým hráčem, je to funkce výborná. Navolíte si třeba 3/4 rytmus, tempo a položíte prsty na A – C – E. A nástroj vám hraje rozložený akord a-moll v nějaké figuře. U těch lepších je průběžně obměňuje a snaží se nehrát jako kolovrátek to samé, ale napodobovat myšlení hráče třeba na basu. V pravé ruce můžete hrát prostou melodii a v levé základní tón akordu. Tempo, rytmus i druh rozkladu si nastaví; výsledkem je harmonický, docela dobře znějící doprovod. Dobře je tato funkce propracovaná u nástrojů Casio.
Měli bychom se také podívat, má-li nástroj vestavěné reproduktory či nikoli. Praktičtější je jednoznačně ten, který má vestavěné vlastní reproduktory a zesilovač. Při hodině v hudební učebně, kde je po ruce kvalitní zesilovač v hifi věži, bychom však stejně mohli raději volit propojení syntetizéru do tohoto zesilovače, který bude vždy kvalitnější, stejně jako nesrovnatelně lepší budou reprosoustavy. Umožní nám to docela obyčejný kabel – všechny syntetizéry mají výstup, někdy dokonce jeden zvláštní pro sluchátka a jeden či dva do zesilovače a všechny jen trochu kvalitní zesilovače a hi-fi věže mají vstup pro externí zdroj zvuku.
Než sem doplním nějaký konkrétnější přehled, koukněte na www.muziker.cz.
Některé klávesy mají vestavěný sequencer, některé sequencery dokážou spolupracovat přes MIDI. Co je sequencer? Sekvencer je zařízení, které si umí zapamatovat, co hrajeme, případně nám umožní to dále upravovat a poté přehrávat. Nahrajeme si do sekvenceru třeba nástrojový doprovod k písničce, kterou chceme děti naučit trojhlasně zpívat, a v hodině tento polotovar použijeme – umožní nám plně se věnovat zpěvu dětí a nelámat si hlavu naší klopotnou hrou těžkých partů. Sequencer také umí nahrát do různých stop různé party a přehrávat je různými rejstříky – a jeden nástroj nám pak může přehrávat hotový orchestr. O možnosti experimentování žáků se sekvencerem nemluvě. Někdy jde o samostatné zařízení, většinou profesionální a docela drahé – vlastně v sobě ukrývá specializovaný počítač. Jindy je to funkce na keyboardech (to bývá jeho nejjednodušší varianta). Nejčastěji má dnes ovšem podobu programu pro počítač. Sekvencer v počítači umožňuje ovládat jedním počítačem řadu syntetizérů současně, transponovat, předělávat aranžmá a jiné divy. Mimojiné umí z vašeho opusu vytvořit partituru a tu pak vytisknout. Chcete-li si s hudbou s žáky společně hrát, realizovat muzikály, představení atd., doporučuji poslední variantu, její možnosti stojí za to. A to přesto, že ke klávesám budete potřebovat počítač a v něm patřičný program.
Přidejte odpověď