Menhiry

 

Stojí překvapivě nejen v celé Evropě (od Malty, Korsiky… až po Skandinávii), ale i kolem Kavkazu a v dálné Asii. Nejhustěji se ovšem vyskytují v oblastech migrace někdejších „megalitiků“ a úplně nejvíc (dochovaných kolem 10.000) jich stojí na poměrně malém území v Bretani. A to i přesto, že v raném středověku byly církví systematicky ničeny a krom toho celé věky nesystematicky rozkrádány na stavební materiál. Menhir je keltský název pro „dlouhý kámen“. Při zběžném prohlédnutí bychom ho popsali asi jako špičatý kamený blok (nejčastěji žulový) zapíchnutý do země. Na mnoha místech jsou menhiry uspořádané do skupin a alejí. Nejslavnější menhirové aleje stojí přibližně u městečka Carnac, jsou tu tři a navazují na sebe. V blízkém i méně blízkém okolí jsou ale aleje (i zbytky alejí) další – často ukryté v porostu… a když se tudy chvíli touláte a nakreslíte si to vše do mapy, nejspíš také dojdete k přesvědčení, že i ty velké a malé aleje jsou jen zbytky někdejšího velkého menhirového pole. Pokud na to přistoupíme, musíme vzít na vědomí, že tady v okolí Morbihanu stálo pole tak asi ze 100.000 menhirů.

Velké menhiry mají na výšku několik metrů, nejvyšší stojící asi 11, ty Carnacké běžně kolem 5 – 7 a mnoho tun hmotnosti. Největší menhir, El Grah – stojící v dnešním Locmariaquer, má celkem asi 27m, ale bohužel už se nedochoval ve své majestátnosti – leží na zemi rozlomený na 3 kusy. Není to úplně jisté, ale na základě některých dobových pramenů se usuzuje, že ho někdy v pátém – šestém století srazil blesk, někdy se usuzuje, že se zhroutil při pohybu půdy. Možná to bylo za nějakých podobných okolností, za jakých se propadlo okolí Mt. St. Michel nebo město Ys. Každopádně je fakt, že až někdy do pátého století byla dnešní Morbihanská zátoka, na níž by od menhiru nebýt okolních domů bylo vidět, travnatou plání (a to je dneska pěkných pár kilometrů vodní plochy!)

Carnacké řady	Carnacké řady
Menhir zátka od Pekla má na výšku trochu přes 10m
a takhle to vypadá, když si Gábi osedlá splašený menhir nedaleko Plarnelu	Tenhle menhir spolu s menším bráškou stál na loučce v lese nedaleko Carnacu

 

Ačkoli to pozitivisté odmítají, je velmi pravděpodobné, že menhiry a zvlášť ty na pobřeží určitým způsobem souvisely s rovnováhou tlaků v horninách. K velkým pohybům a propadům pobřeží totiž docházelo tehdy, když docházelo k ničení menhirů. Charpentier (jemuž lze na druhou stranu věřit vždy jen s velkou ostražitostí a dopouští se mnoha faktických chyb) upozorňuje na to, že mnohé menhiry mají jméno Klíč a že jejich otočením (povalením) se otevíral zámek držící moře. Mimochodem – byl jsem u asi desetimetrového menhiru Zátka do Pekla nedaleko Dol de Bretagne, na který si ani snaživí křesťané nedovolili sáhnout. Inu, kdo by chtěl odzátkovat Peklo.

Mně menhiry evokují asociaci na akupunkturu – tak jako jehličky akupunktury stimulují nervové dráhy těla, tak menhiry v přesných místech stimulují nervové dráhy Země. Je fakt, že většina z nich stojí na místech tektonických zlomů a anomálí geomagnetického pole Země. Také proto se mi nezdá, že by byly astronomickým pozorovacím nádobíčkem, tím méně naváděcím zařízením pro mimozemšťany.

Menhir El Grah – největší z menhirů

 

A takhle vypadá v řezu

 

Kromlechy

Kamené aleje

Stavitelé megalitů

Megality a pyramidy

 

I v Čechách máme menhiry (uvádí se kolem 27), ovšem s těmi bretaňskými mají společné spíš jen vnější znaky. Často se zcela suverénně popisuje, jak je stavěli Keltové, což je ovšem jen další z rozšířených nesmyslů týkající se Keltů. I nejmladší části „mladých“ megalitických památek – jako je třeba Stonehenge – pocházejí z doby o cca 500 – 600 let před příchodem Keltů (je to podobné, jako když dnes najdeme v džungli trosky Angkoru ze středověku). Že Keltové nestavěli západoevropské megality víme zcela jistě (když je Keltové našli, už tu pár tisíc let stály), Keltové jen některé z nich používali, kdo ví, jestli stejným způsobem jako jejich tvůrci… a i kdyby, o tom vůbec nic pozitivně nevíme. Druidové nic ze svého učení nikdy nepsali a všechny dobové popisy (asi 3) druidských praktik pocházejí z pera Římanů a byly napsány jako politická agitace pro Římany, která měla odůvodnit válku proti Galům jakožto odporné a nelidské zvěři. Jestli Keltové stavěli ty české megality se jen dohadujeme. Odhaduje se, že tak asi půlka z nich pochází ze středověku a jde o docela prosté hraniční či smírčí kameny. Totéž předpokládáme o Kounovských řadách, které podle jedné verze dokonce pocházejí z 19. století. Na druhou stranu není vyloučené, že některý z našich menhirů megalitický je. Kdo ví. Každopádně i ten největší u Klobouk u Slaného má na výšku zhruba tři metry a většina našich menhirů se liší i materiálem.