Ve všech zemědělských společnostech platilo, že čím víc má kdo půdy, tím je bohatší. Během 16. století tato jistota začala získávat trhliny a v 19. století už bylo jasno, že svět se změnil. Bohatý byl ten kdo měl stroje, továrny… výrobní prostředky. Marx s Engelsem velmi symbolicky (a v jejich době zcela logicky) lidské počínání rozdělili na to základní (tedy hlavně zemědělství a průmyslová výroba) a na to „nadstavbové“. Školství, kulturu, služby atd. A dělící čáru nastavili podle logiky své doby – ta první skupina musí fungovat, ta druhá snad za dobrých podmínek může. Můžeme to odbýt povzdechnutím: No jo, marxismus.
Ale jenom do chvíle, kdy si uvědomíme, že mnozí naši „pravicoví“ a „liberální“ ekonomové (a politici) myslí přesně v duchu této filosofie. A jak jinak si můžeme říci. Inu, můžeme také vidět svět tak, že jsou činnosti, které našemu životu dávají smysl a pak činnosti a práce, které nám umožňují věnovat se těm prvním. A najednou zjistíme, že klíčové pro náš život nejsou kapitálové trhy, tím spíš průmyslová výroba, ale právě ta přehlížená „nadstavba“ – cestovní ruch, kultura, vzdělání. Je-li to důležité? Jak by ne. Při budování rozpočtu si totiž rázem uvědomíme, že priority našeho žití jsou jiné, než jak je definovali myslitelé 19. století.
Je ještě jeden důvod, proč změnit pohled na svět a naše utrácení. Zatímco v 19. století byl bohatcem ten, kdo vlastnil továrny, stroje a soukolí ozubených kol, v 21. století je boháčem ten, kdo umí zacházet v obecném smyslu s informacemi. Bohatý je ten, kdo za sebou má flexibilní tým vysoce kvalifikovaných odborníků. Nemluvím o blízké budoucnosti, mluvím o přítomnosti, válka v Iráku byla příkladem. Všechna ta hora železa, tanky, ozubená kola a dýmající průmysl je historií. K bohatství je třeba vysoce kvalifikované pracovní síly.
A vysoce kvalifikovaná pracovní síla ke svému zrodu – zcela přirozeně – potřebuje vysoce efektivní vzdělávací systém, který mohou tvořit… inu jen kvalitní pedagogové.
Tohle banální polopatické vyvozování pro leckoho samozřejmých závěrů má pro mnoho lidí překvapující souvislost. Kvalita vzdělávacího systému je skutečně přímo vyčíslitelnou investicí. Tvoří velkou část rozdílu mezi bohatými zeměmi „západu“ a rozvojovým světem. A není tajemstvím, že přirozenou tendencí není rozdíly postupně smazat, ale naopak. Vzdělávací systém je tak zásadní a důležitou investicí, že skutečně stojí za to potřeby vzdělání postavit jako jedno z klíčových východisek budování rozpočtu. Stojí za to drasticky omezit sociální systém tohoto státu, škrtnout všechny dotace podnikům, které produkují hory železa 19. století. Školský systém není neproduktivní „nadstavbou“ požírající notný díl HDP, školský systém je místem, kde se chystá zítřejší bohatství a kvalita vzdělávací soustavy o zítřejší prosperitě země rozhodne víc než všechny průmyslové podniky a akciové trhy. Školský systém je místem, kde se produkuje zítřejší HDP. Američtí ekonomové odhadují, že investice do vzdělání (a základního výzkumu) jsou vůbec nejefektivnější a nejjistější, protože přinášejí až 40násobný zisk.
Svět se změnil.
Nechlácholme se tím, že naše školství patří ke špičce. Naše školství bylo špičkou v době dýmajících továren.
Náš vzdělávací systém se přežil stejně jako dýmající hutě a marxistická filosofie. Už nestačí ten pomyslný dům trošku opravit a namlouvat si, že nespadne, když přistavíme dvě nová patra na podmáčené základy. Nadešel čas postavit nový vzdělávací systém, který bude odpovídat současnosti, tak jako ten stávající odpovídal potřebám 19. století. Na zelené louce bez ohlížení se, jestli není škoda opouštět pomyslný dům, který tak dlouho dobře sloužil. Tak jako funkcionalističtí architekti hodili za hlavu stále se opakující klišé svých předchůdců. To je spousta práce, pro celou generaci učitelů chce se mi říci.
Ale nebyla by to celá pravda, aby učitelé opravdu mohli vybudovat špičkový vzdělávací systém pro tuto dobu, potřebují zázemí – podporu ze strany politiků, kteří rozhodují o základních tématech, která budeme řešit, o investicích, do kterých se pustíme.
Pochopení, že nejsou přívažkem těch „ostatních“, „pracujících“, ale že jejich práce patří k těm nejsmysluplnějším.
Přidejte odpověď