Jak rozvíjet tvořivost

Jak rozvíjet tvořivost ve škole

Ani jeden velký objev se nezrodil bez smělého odhadu.

I. Newton

Ve škole můžeme podporovat tvořivost mnoha způsoby:

1. Dáváme časově limitované úkoly

2. Udržujeme povzbudivý kontakt se žáky

3. Kladným hodnocením za každý tvůrčí výkon žáka odměníme

4. Definujeme žákům cíle jejich snažení

5. Respektujeme střídání aktivní a latentní tvořivosti, „odpočinku“

6. Tolerujeme neúspěchy

7. Dopřejeme dětem dostatek volnosti a svobodného prostoru

Torrance dokonce uvádí 20 rad pro učitele, jak zvýšit kreativizační efektivnost pedagogické činnosti:

1. Važ si tvůrčího myšlení, podporuj originální myšlenky

2. Zvyšuj vnímavost k problémům

3. Povzbuzuj nedůvěru k autoritám, uzavřeným řešením, danosti

4. Uč se hodnotit všechny myšlenky včetně avantgardních

5. Vypěstuj toleranci a lásku k neznámému

6. Vyhýbej se vnucování rutiny

7. Pěstuj tvůrčí atmosféru

8. Uč děti poznamenávat si nápady, zavést si sešitek nápadů

9. Uč toleranci k protichůdným myšlenkám

10. Informuj žáky o mechanismu tvůrčího myšlení

11. Oslabuj strach z nového

12. Podporuj iniciativu, sklon k vlastnímu výběru činnosti

13. Nasazuj jim červíka do hlavy, ať stále o něčem přemýšlejí

14. Vytvářej situace, které tvůrčí potenciál vyšponují na hranici možností

15. Střídej období aktivní tvorby a pasivity, resp. latentní tvořivosti

16. Zpřístupňuj prostředky k realizaci tvůrčích myšlenek

17. Nauč děti měnit myšlenky v činy, čím důsledněji, tím lépe

18. Nauč žáky konstruktivní kritice

19. Podporuj široký rozhled

20. Učitel vlévá do žáků svého ducha

Holešovský uvádí poněkud jiný soubor:

1. Učivo musí rozvíjet fantazii

2. Ve škole se snažíme obohacovat zásobu představ

3. Děti se musí naučit snít (podle statistik bylo asi 60 % významných vynálezů a objevů učiněno při denním snění)

4. Podporujeme u dětí odvahu k realizaci vlastních nápadů

5. Všechny výtvory – výtvarné i jiné – mají konkrétní uplatnění

6. Důraz na individualitu

7. Tvořivost je hra

8. Děti vidí věci nekonvenčně, přílišná zkušenost je brzdou tvořivosti

9. Učitel musí milovat své žáky a tento cit jim také dát najevo

Jiné prameny doplňují důležitost tvořivé atmosféry, možnost komunikace mezi žáky při tvorbě, důraz na divergentní myšlenky, vypěstování citlivosti k problémům, přizpůsobivost situaci, schopnost přeuspořádat myšlenky či obrazy, schopnost současně zpracovávat více problémů atd.

Příznivě působí procvičování nedominantní hemisféry (tedy když praváci zaměstnávají levou ruku), neurčité stimuly, vyžadující individuální interpretaci, možnost variací, neuspořádanost, stav, který si „říká o nějakou změnu, vylepšení“.

Právě tak je však nutné odstraňovat faktory, které rozvoj tvořivosti brzdí. Jsou to především:

– strach z chyby, posměchu, špatné známky

– strnulost, neschopnost flexe operačního systému

– donucení k práci – negativní emoce

– hněv, strach, úlek

– stres – ten může být vyvolaný přetížením, hlukem, ale i přelidněním v současných „kombinátech na vzdělání“, smogem, extrémně silnými podněty a také při sledování dramatických scén v televizi. Práce vykonávaná pod tlakem, „na známku“ má velmi malou šanci na to, že bude v tvůrčím duchu a že dítě duševně obohatí.

Tvůrčí schopnosti by měly být často využívány a procvičovány. Jestliže máme být schopni řešit problémy náročné na naše tvůrčí schopnosti, musíme se s nimi neustále setkávat; je to jako s tryskáčem: Když zpomalí, spadne. I naše myšlenky když zpomalí, spadnou do přízemnosti.

Obecně se dá říci, že jakoukoli úlohu a jakýkoli úkol můžeme zadat způsobem, který bude rozvíjet tvořivost. To znamená, že musí umožňovat individuální řešení, individuální přístup každého žáka a nebude vnucovat jediné možné řešení. I v těch školách, kde se nechtějí vzdálit zaběhnutým metodám, se dobře osvědčuje, vymezíme-li žákům v rozvrhu jednu-dvě hodiny týdně volné – kdy dělají to, co potřebují.

Určitá míra svobody je nezbytnou podmínkou tvořivosti, dokonalý plán nepřipouští tvořivost.

M.I. Stein také uvádí řadu nástrojů, které máme k rozvoji tvořivosti, jmenujme z nich alespoň nácvik relaxace a autogenního tréninku, podporu snění, rozvoj hypnability u dětí, hraní rolí apod. Mimo jiné i celou hru zvanou Arcturus N. Je to jméno planety s trojnásobnou gravitací, než má Země, zvláštní atmosférou a šestiprstými obyvateli. Učitel to vše jen lehce nastíní a úkolem žáků je dotáhnout myšlenky do všech detailů.

Úlohy, hry a cvičení uvedené v zásobníku her a metod jsou záměrně voleny jako kreativizační, tedy takové, které příznivě stimulují tvořivost.

Jak rozvíjet tvořivost v rodině

Největší průpravou k tvorbě je tvorba sama.

V. Lowenfield

Jak už bylo řečeno, vliv rodiny na rozvoj tvořivosti je nejsilnější. Co pro příznivý vývoj lze udělat?

1. Každé dítě by mělo mít jeden dlouhodobější koníček, zvlášť vhodné jsou koníčky umělecké – hra na nástroj, zpěv, výtvarný kroužek, příznivě stimulující jsou i kroužky přírodovědecké – styk s živými zvířaty, výlety do přírody, pěstování rostlin. Většina vynikajících osobností měla už od dětství velmi trvalé, často neobvyklé koníčky a zájmy, které později přerostly v povolání.

2. Za každou tvůrčí činnost by dítě mělo být pochváleno, mělo by pociťovat důvěru ke své činnosti, mělo by být vedeno k samostatné, iniciativní práci, za jejíž výsledky je odpovědné. Musí cítit zájem rodičů o výsledky své práce.

3. Dítě by nemělo být zahlceno informacemi, které nedávají možnost vlastní interpretace. Mezi ně patří bohužel nejen velká část učebních plánů současné školy, ale i drtivá většina filmové a televizní tvorby. Pro zdravý psychický vývoj by v žádném případě neměla být překročena horní hranice času stráveného u televize, která je 20-30 min denně v mladším školním věku a asi 1 hodina u starších školáků.

4. Dítě by nemělo být přetíženo. Nevnucujme mu své vlastní ambice. Tvůrčí schopnosti dítěte nemusí vůbec odpovídat známkám, které má ve škole. Bude-li chodit do pěti různých kroužků, asi nebude umět nic pořádně a navíc se bude cítit velmi znaveně. Lépe je nechat na dítěti, aby si samo vybralo, čemu se chce věnovat, a poté ho jemně povzbuzovat, aby netěkalo z jednoho koníčku na druhý.

5. Nesnažme se
dítěti zorganizovat čas, byť tím nejlepším způsobem a s nejlepšími úmysly. Dítě se musí už od dětství učit hospodařit se svým časem. Dokonalý plán navíc nepřipouští žádné tvůrčí invence.

6. Dopřejme dítěti volný čas, dopřejme mu snění, hraní a dělání zdánlivě úplně neužitečných věcí, když „by se mělo učit“.

7. Podporujeme v dítěti jeho aktivitu, přiměřené sebevědomí, pocit dobrého hodnocení vlastního já. Jen člověk, který má důvěru ve svou osobu, své nápady a myšlenky, je schopen se rozvíjet a tvořit.

8. Potlačme všechny faktory, které rozvoji tvořivosti brzdí:

– Strach z chyby, ze špatné známky, neúspěchu. Člověk, který se bojí riskovat, nezkusí vymyslet a vytvořit nic, co není ověřené.

– Strach přejímat cizí řešení anebo si alespoň vždy u nějaké autority ověřit, „jestli může udělat to, co chce“; může-li použít nějaký postup.

– Pasivní postoj. Spokojenost s danými věcmi a vztahy. Nízké ambice.

– Práce z donucení je pravou metlou nejen tvořivosti, ale i vztahu k práci vůbec. Nutíme-li své dítě neustále k práci, k níž má odpor, je velká pravděpodobnost, že z něho vychováme člověka, pro něhož bude největším požitkem ležet na gauči a civět do stropu.

– Všechny negativní emoce – hněv, stres, úlek, úzkost, potlačují nejen tvořivost, ale vůbec schopnost myslet. Stálé vystavování stresu nebo úzkosti může děti poznamenat trvale. Přitom si musíme uvědomit, že k tomu stačí i sledování dramatických scén v televizi a videu. Snad bude působit komicky, když prohlásím za šťastné ty děti, jejichž rodiče nemají video anebo alespoň pečlivě vybírají, co dětem pustit.

Humor a stres

Co mají tyto pojmy společného? Vůbec nic a přece mnoho. Stres je zjednodušeně řečeno stav, při němž dochází k dramaticky zrychlenému opotřebení organismu. Příčiny, které jsou tomu na vině, mohou být psychické (dlouhodobá frustrace z neuspokojování psychických potřeb dítěte, strach…), ale i fyzické – smog, hluk, nemoc, podchlazení apod. Organismus se těmto vlivům dokáže po nějakou dobu bránit; jakmile je tato míra překročena, organismus podléhá. Bránit se lze dobrou tělesnou i duševní kondicí, dostatkem vitamínů, vlákniny a minerálů ve stravě, „otužilostí“ vůči stresujícím vlivům (k čemuž by měla směřovat výchova) a ještě lépe vyhýbáním se potenciálním stresujícím situacím, důvod je jasný – stres nás okrádá o život, pro ty, kteří umírají na infarkty a jiné civilizační choroby, to platí doslova.

A humor? Humor bychom mohli označit za antistres. Humor je prostředkem, který uvolňuje naše svaly a šlachy a v určitých směrech má podobné účinky jako hathajóga.

Potom nacházíme podivuhodnou spojitost mezi humorem a tvůrčím procesem: Tím spojovníkem je moment vhledu. Moment Aha! Stejně jako při významném vynálezu, tak i při pochopení pointy vtipu tento tvořivý moment potřebujeme.

Humor je tedy bezesporu tvůrčím počinem a jak se zdá, ony protistresové účinky jako humor může mít intenzívní tvůrčí zápal obecně. Takže za aktivní obranu proti stresu lze považovat humor a svobodnou tvůrčí práci.

Doporučená literatura:

Seleye, H.: Život a stres. Praha. Orbis, 1975.

Z knížky Škola hrou (1991)