Možnost hrát na nástroj
Vidí-li děti učitele nebo spolužáka dobře hrát na nějaký nástroj, velmi brzy u nich vznikne touha hrát také. Hrát na nástroj se stane silnou potřebou; hrát na nástroj je totiž současně prestižní otázkou. Člověk hrající na hudební nástroj je mezi dětmi vždy žádoucí. Dopřejme proto dětem přístup k nástroji a možnost cvičení přímo ve třídě o přestávkách. Každá třída by měla mít jednu společnou „erární“ kytaru, na kterou mohou všichni žáci kdykoliv hrát. Je-li ve třídě piano, nezamykejte je (!) před dětmi, ale nechte je na ně hrát. Během krátké doby bude leckdo překvapen proměnou mnohých dětí. Je možné, že na kytaře v péči dětí tu a tam praskne struna, je dokonce možné, i když nepravděpodobné, že piano bude muset být častěji laděno, ale je piano stojící ve třídě určené jen k oprašování a občasnému přestěhování z jednoho kouta do druhého?
Snad se budu opakovat, ale dovolím si malou poznámku: Ve škole, kde učím, jsme zavedli nepovinný předmět „Hra na kytaru“, do kterého se během půlroku přihlásili téměř všichni mí žáci, aniž je k tomu kdokoli přemlouval. To samozřejmě neříkám proto, abych se pochlubil, jde totiž o naprosto přirozený jev: Viděli mne hrát na kytaru a to pro ně bylo dostatečnou motivací k tomu, aby sami zatoužili to alespoň trochu umět. Kterýkoli učitel hudební výchovy, jenž před svými žáky hraje na nástroj (může jít i o klavír) s chutí a radostí – což oni velmi dobře vycítí – a hraje věci, které mají šanci se žákům zalíbit, dokáže podobné. Pak již jen jde o to svým žákům k dovednosti hrát pomoci.
Pro hudebníka je jasný i druhý aspekt: Aby žák mohl pochopit cokoli z hudební nauky nebo harmonie, musí hrát na nějaký nástroj, jinak jsou to pro něj mrtvé a zbytečné informace. Budeme-li ho k tomu nutit, začne prostě hudbu (i nás) upřímně nenávidět. Naopak, žák hrající na kytaru nebo klavír nám bude vděčný za pomoc: nauka se pro něj stane velmi cenným pomocníkem při transponování písniček, při odvození neznámých akordů od stupnice a vymyšlení jejich hmatů.
Krátce řečeno, máme-li hudební výchovu vést opravdu efektivně, nestačíme s českou Orffovou školou a jejími cinkátky a tamburínami – nijak tím její význam nechci srážet – ale musíme jako volitelný předmět zavést i hru na nástroj. Očekávejme, že několik dětí se bude chtít učit na klávesy, několik na flétny a mnoho na kytaru.
Když to sečteme a podtrhneme, zjistíme, že budeme-li úspěšní, budeme mít ve třídě (škole) docela slušný instrumentální soubor: různé klávesy, kytary, zobcové flétny (sopránové, altové a aspoň jednu tenorovou), perkuse a bicí nástroje nejrůznější podoby a zvuku, z nichž si velkou část můžeme sami udělat, a možná, že i akordeon, violoncello a housle.
Přidejte odpověď