Faktory ovlivňující míru tvořivosti

škola hrou

Skutečně revoluční a významný pokrok nevychází z empirie.

J. B. Conant

Komplexnost a složitost struktury rysů osobnosti napovídá, že určit jednoznačnou podmíněnost není možné. Různé prameny také jednotlivým faktorům přiznávají různou důležitost.

Faktor pohlaví

Podle některých šetření se ukazuje, že buď nehraje roli vůbec, nebo ženy mívají tvůrčí potenciál nepatrně vyšší. Camilla Benbowová naopak publikovala výsledky vlastních průzkumů, podle kterých má hormon testosteron vliv na větší rozvoj pravé hemisféry, čímž, mimojiné, vysvětluje větší výskyt talentovaných lidí mezi leváky. Ovšem velkou roli zde hraje vliv tradice a výchovy. Muži bývají vychováváni k analogovému „logickému“ myšlení a ženy naopak k submisivním, méně aktivním postojům. Optimální tvůrčí tým by proto měl být smíšený.

Faktor věku

Dá se říci, že křivka úrovně tvůrčích schopností se kryje s křivkou rozvoje celé osobnosti. Počátky dynamického vzestupu jsou ve věku okolo 8-10 let, vše ostatní (tj. strmost, asymetričnost i max. hodnoty) je individuální a rozdíly jsou zásadní. I tento faktor je ovlivněn řadou aspektů. Mladý člověk mívá větší motivaci k aktivitě. Stálou tvůrčí činností a cvičením může však klesání schopností oddálit do velmi pozdního věku. (R.B. Catell uvádí výsledky šetření v USA, že v chemii je vrchol tvůrčích schopností ve věku 26-30 let, v matematice 30-34 let, ve filosofii 35-40 let. Nejvíce objevů učinili vědci v daných oborech právě v tomto věku.) Naproti tomu mnoho uměleckých či vědeckých děl vymyslí autoři v podstatě na začátku své kariéry a teprve později se jim podaří dílo elaborovat, publikovat či uplatnit.

Je těžké rozhodnout, jak silný vliv věku vůbec je. Rozdíly v hodnocení mezi autory také mohou spočívat v rozdílném pojetí samotné tvořivosti.

Faktor dědičných vloh a rodinného prostředí

Je těžké také zhodnotit, nakolik mohou být předpoklady k tvořivým schopnostem dědičné – uložené v genech (domnívám se, že dědičné vlohy budou rozloženy přibližně podle Gaussovy křivky četnosti), nakolik se na jejich vzniku podílejí vnitřní i vnější vlivy v prenatálním období, porod, rané dětství a pozdější rodinné vlivy. Všechny tyto faktory neoddiskutovatelně nalézáme. Tento komplex rodinných dispozic a vlivu rodinné výchovy je patrně vůbec nejsilnější. Příznivě lze tvořivost ovlivnit v mnoha směrech; proto rozvoji tvořivosti v rodině věnuji zvláštní kapitolu.

Povolání

Povolání má velký vliv na rozvoj tvůrčích schopností. Kladný vliv mají povolání vyžadující neustálé tvůrčí nasazení. Podle Osborna je výrazně stimulační stálý pracovní styk s dětmi ve věku 8-12 let. Tvůrčí momenty lze však nalézt téměř v každé činnosti a člověk s tvůrčími schopnostmi bude jednat tvořivě v každém povolání. Záporný vliv na mnoha pracovištích však sehraje konformní tlak prostředí.

Pro rozvoj tvůrčích schopností je důležitá otázka spolupracovníků. Spolupráce s tvůrčí osobností či asistovat jí je velmi dobrý stimul rozvoje vlastní tvořivosti.

Snad by bylo i účelné zmínit se o tom (pro někoho snad samozřejmém), že výsledky práce a množství dosažených akademických titulů nemusí mít vůbec žádnou souvislost nejen s tvůrčími schopnostmi, ale se schopnostmi vůbec. Velká většina takzvaných vědců nedokázala za celý život nic jiného, než prosedět dlouhé hodiny po knihovnách a opisovat tam myšlenky jiných lidí. Jejich vědecké dílo je pak ubohým konglomerátem bez hlavy a paty; pro lidstvo většinou zcela nezajímavé.

Faktory vzdělání a inteligence

Ukazuje se, že existuje určitá prahová míra inteligence a vzdělání, nezbytná k uplatnění tvůrčích schopností. Vzdělání ani inteligence nad touto hranicí s mírou tvůrčích schopností nekorelují. Extrémní vzdělanost, právě tak jako „zázračná“ inteligence nad IQ 150, zpravidla vykazuje podle pramenů korelaci spíše zápornou.

Ubíjející vliv vysoké vzdělanosti na tvořivost je nesporný. S extrémními schopnostmi už to tak jasné není. V praxi získaná zkušenost zatím říká spíše tolik, že extrémně inteligentní děti jsou statisticky častěji také vysoce tvořivé; jejich častým problémem je nízká ochota a chuť pečlivě elaborovat vlastní myšlenky a dovést je do konce. To by mohla být i jedna z možných odpovědí na otázku, jak někteří autoři došli k tvrzení o nižší tvořivosti extrémně inteligentních dětí.

Z knížky Škola hrou (1991)

5880 Celkem přečteno 6 Dnes přečteno