Donjon v Beaugency

Donjon Beaugency od západu

Donjon

Fotka v záhlaví této stránky je z malebného městečka Beaugency. Je to na řece Loiře, asi 20 km západně od Orleans – a tedy co by kamenem dohodil i k druhému nádhernému donjonu, do Loches.

Nejdříve úplně prosté vysvětlení – co je to donjon? To je takový hrad v kostce. Vše v jednom. Obrovská budova, která většinou byla doplněná už jenom jednoduchou ohradní zdí a která obsahovala kompletně celý hrad. Donjon jako takový je francouzským vynálezem – přestože i jinde ve světě jsou stavby, které se mu podobají. Rozkvět stavění donjonů nastal zhruba v 11. a 12. století, nejvíc jich stojí tady, ve střední Francii, ovšem móda donjonů se postupně rozšířila i do vzdálenějších koutů Evropy. V Českých zemích jsou nejčastěji zmiňovány dva – jeden z nich tvoří jádro hradu Rabí, druhým je v žalostném stavu chátrající Přimda těsně u hranic s Německem.

Donjon Beaugency od západuDonjon Beaugency od jihuDonjon Beaugency od východu

Tady máte Beaugency ze tří světových stran, abyste si o donjonu mohli udělat představu. Tohle je klasika – přízemí, dvě podzemní podlaží, čtyři nadzemní + podkroví s dřevěným ochozem a podsebitím. Ta velká okna jsou samozřejmě vybouraná dodatečně, naopak, podíváte-li se pozorně, uvidíte, že některá románská okna jsou zase zazděná, asi se jim později nelíbila.

Když ho srovnáváte s těmi mnoha hrady s dokonalým flankováním a uvědomíte si, že tady stála vlastně jen obytná budova a chtěli jste-li ji hájit, museli jste k tomu použít okna (relativně velká) obytných místností, máte pocit, že to vojensky nebylo moc chytré. Jenže ne vše je tak, jak vypadá. Prvním argumentem je, že donjon si stavěl pán tak bohatý, že si nějaké velké obléhání vlastního hradu příliš nepřipouštěl; cítil se tak silný… kdo by si na něj dovolil? (Staří Mínojci třeba kolem svým měst nestavěli hradby, kdo by si k nim na ostrov troufl?! Je to analogické.) A krom toho, když se podíváte z těch oken dvacet – třicet metrů vysoko, přímo cítíte tu pýchu. Z této výšky si udržíte nepřítele dost daleko od těla i bez nějakých věží… Donjon měl sílu právě v tom psychickém odstupu.

Donjon v LochesDonjony jsou něco tak monstrózního, že i když je vídáte většinou obestavěné mladšími budovami a hradbami (a většinou nijak drobnými), vedle donjonu všechno vypadá jako nicka. Dodnes je donjon nejvyšší stavbou Beaugency a převyšuje ho jen špička kostelní věže, ovšem opticky ani náhodou. Opticky ční donjon nad celé městečko jako pastýř mezi ovcemi. To není náhodou. Donjon byl víc než jen sídlem nebo obranným opatřením. Byl symbolem, výrazem postavení. Jeho páni bydleli dvacet – třicet metrů nad okolním terénem, často měli pod okny celý kraj…

Co vše se do donjonu vešlo? V podzemí sklady, spižírny, zbrojnice, studna… V přízemí různé provozní místnosti, strážnice, kuchyně ap., v prvním patře pak býval velký slavnostní sál a ve druhém, případně ve druhém a třetím patře soukromé místnosti vládce. Pokud to bylo skutečně přes dvě patra, většinou v tom spodním, blíž sálu, byly místnosti „pánské“, cosi jako prezidentská pracovna a v těch vrchní místnosti „dámské“, fraucimor, ložnice. Ve druhém patře bývala i maličká kaplička, většinou jenom takový výklenek (nebo arkýř) ve východní stěně. V podkroví pak často bývala ložnice vojenské posádky (kolem 20-30 lidí), případně i nějakého služebnictva. Stropy tu bývaly dřevěné trámové (proto se bohužel nedochovaly), ovšem většinou se naštěstí dochovalo mnoho stavebních detailů na vnitřních stěnách, takže si o místnostech můžeme udělat dobrou představu.

Chodby tu vlastně nebývaly žádné, zato tu bývalo jedno až dvě schodiště, většinou nějak vetknutá do tlouštky zdi a ve Francii bylo zcela samozřejmé, že každé patro bylo vybavené vlastním prévétem (záchodem). V jednom donjonu jsem viděl prévét s dvěma sedadly vedle sebe (jak když máte kočárek pro dvojčata) a výjimkou nebylo, když prévét v „soukromém“ patře byl umístěný v takové menší místnosti… správně: v koupelně. Že vás ve škole učili, jak byli ve středověku všichni špinaví? Ve Francii? Kdepak, tady římskou tradici cítíte i v tom nejstředověčejším hradě. Prostě nobilita měla u ložnic koupelnu se záchodem. (Fridrich II. měl doma v Castelu koupelny se záchodem hned tři a záchody byly odvedené do septiku… Zlaté třinácté století.)

4686 Celkem přečteno 3 Dnes přečteno