Cvičení a úlohy k předmětu Český jazyk

literatura

Ničemu se nesmíme učit pro školu, ale pro život.

J.A.Komenský

V současné době zahrnuje český jazyk tři složky: mluvnici, sloh a literaturu. Toto dělení není právě ščastné. Literatura by totiž vůbec do českého jazyka neměla být zahrnuta, protože jde o součást estetických výchov s jazykem souvisejících jen povrchně; sloh by naopak neměl být vyučován odděleně. Zejména u menších dětí toto oddělení znamená to, že při slohu není třeba respektovat poznatky jazykové a naopak. Předmět český jazyk by proto vyučování mluvnické i slohové měl integrovat nejen ve známce na vysvědčení, ale především při vlastní výuce – cílem by mělo být rozvíjení jazykových dovedností dětí. Tedy nikoli studia stavby jazyka a teorie. Mluvnické jevy by proto měly být procvičovány především při aplikaci slohových forem a nikoli na sterilních »jazykových cvičeních«. Jakkoli poskytují tato intenzívnější výskyt procvičovaného jazykového jevu, jsou odtažitá, nekontinuální s ostatní prací a myšlením dětí. Jazyk je“ prostředkem ke komunikaci, výměně myšlenek; odloučíme-li“ myšlenky od jazyka, jazyk ztratí pro děti smysl a stane se“ nepříjemným a obtížným předmětem“. Jazykové poučky, definice, soubory nepravidelných slov atd. by neměly být vyučovány expozicí a následným nařízeným memorováním, ale především stálým používáním a aplikací mimointencionálního učení. Taháky a podobné pomůcky by neměly být zakazované, ale doporučené; stálým používáním dojde mimovolně k zapamatování jejich obsahu. Pochopitelně, že děti musí být seznámeny s procvičovaným jazykovým jevem, ale nenučme je, aby si jej pamatovaly – doveďme je k tomu cvičením a praxí.

Mnoho dětí bude mít s jazykem, respektive s jeho psanou a čtenou podobou, potíže – jde o děti se specifickými poruchami učení Čtou většinou pomalu a špatně. Jejich písemný projev je většinou v naprostém rozporu se schopnostmi a inteligencí dítěte. Většinu diktátů napíší na čistou pětku, při řešení slovních úloh v matematice nedokáží správně přečíst a dešifrovat zadání úlohy, proto také počítají naprosto zmateně příklady. Jenže tyto děti mají často dobré předpoklady pro mluvenou podobu jazyka, dobře zvládají i mluvenou podobu cizích jazyků, zpaměti umějí dobře počítat, zkrátka nemají schopnosti o nic menší než ostatní děti. Až na to, že většina známek z písemek ve všech předmětech jsou pětky a osm let tyto děti zpravidla učitelky i spolužáci v podstatě přesvědčují, že jejich schopnosti jsou podprůměrné a že jsou vlastně méněcenné.

Jak je poznáme? Krom jejich písemného projevu a špatného čtení jde dost často o leváky, dost často tyto děti nejsou schopny zachovávat normální pořádek ve svých věcech. Jak s takovými dětmi postupovat? To úplně nejhorší je: dávat jim špatné známky, nadávat jim, ironizovat je před ostatními, trestat je za špatné výsledky. Veliký význam má povzbuzení za každý pokrok, je-li úkol celkového zlepšení příliš veliký, je lepší stanovit si individuální tempo postupu a stanovit si i postupná dílčí (třeba i zdánlivě velmi malá, ve skutečnosti pro dítě velmi podstatná) vítězství. Podstatné je chválit dítě i za velmi špatné čtení a velmi špatný rukopis, pokud je zřejmé sebenepatrnější zlepšení; neznámkovat diktáty nebo je s takovými dětmi vůbec nepsat a raději je nechat dělat doplňovačky, testy, kde je možné zaškrtnout jednu z odpovědí apod.

a) Druhy slov

1. Druhy slov. Karetní hra v nabídce našeho nakladatelství. Po vysvětlení pravidel necháme dětem tuto hru hrát, kdykoliv k tomu dostanou chuč. (Ve volných chvílích při hodině, doma atd.)

2. Šifrovaná slova. Jednotlivé druhy slov si očíslujeme:

Podstatná jména 1.

Přídavná jména 2.

Zájmena 3.

Číslovky 4.

Slovesa 5.

Příslovce 6.

Předložky 7.

Spojky 8.

Částice 9.

Citoslovce 10.

Tento přehled na začátek napíšeme dětem na tabuli a necháme je, aby si jej opsaly na malé kartičky (cca 7 x 10 cm), »taháky«. Tahák budou potřebovat přitom nejen při šifrování, ale i při běžných cvičeních – je snazší označit slovo malým číslíčkem nad slovem, než se dlouze rozepisovat, např. »podstatné jméno«. Po nějaké době zjistíme, že děti »tahák« nepoužívají, protože ho umějí zpaměti. Poté si s dětmi zavedeme »šifru« – každé písmeno dostane své číslo, kód. Dětem ji buď opět dáme opsat, nebo ji můžeme vystřihnout ze stránek na konci knihy a dáme rozmnožit, anebo – což je nejlepší – děti si ji vystřihnou ze své »školy hrou« a nalepí třeba na desky na sešity.

Vlastní práce vypadá takto: Vymýšlíme dětem »záhadné« zprávy nebo si s nimi tímto způsobem korespondujeme. Zpráva musí být dostatečně atraktivní, aby děti motivovala k jejímu rozluštění.

Šifrujeme např. slovo KOZA

K = 12 – např. 6 – 6 (příslovce – příslovce) = včera a dnes

O = 16 – např. 8 – 8 (spojka – spojka) = a, ale

Z = 27 – např. 10 – 8 – 9 = ach, když, ač

A = 1 – 1 (podstatné jméno), kolotoč

Celý systém práce děti zvládnou velmi snadno a hra je pro ně natolik

přitažlivá, že se vyplatí ztratit zpočátku trochu času její přípravou.

»Tajnou abecedu« navíc budou používat i při mnoha jiných hrách i v

dalších předmětech a ročnících.

3. Rozlušti:

Běhá vesele

veverka

malá, ona, hezky

ach, uf, kéž, klidný

šest, pod

říkat

na, vedle, nikdo

pod, za

osm, mířil, jejda, my, přísně

kolotoč

veslují, skáče, před, námi

na, s, od, malé, devátý, tátův?

(Rozluštění: Jaké je počasí?)

4. Při šifrování lze i násobit nebo dělit:

LIŠKA = 13, 10, 36, 12, 1

13 = 7 – 6 předložka – příslovce

10 = 2 . 5 příd. jm. . sloveso

36 = 9 . 4 částice . číslovka

12 = 3 . 4 zájmeno . číslovka

1 = 5 : 5 sloveso : sloveso

5. Rozlušti:

oni . jedenáct

pět . pět

(plavali – zelený) – ona

(my . nikdo) – penál

devět . já

vás . nad

šlape . chytrý

(ospalá . poběží) – akát

zápasili

?

(Rozluštění: Kolik ti je?)

6. Připravte si na každou hodinu takovou kratičkou zprávu nebo část zprávy, která by pro děti byla zajímavá.

7. Na slova. Hra pro 2 – 8 hráčů. Hráči postupně přidávají po písmenku tak, aby vzniklo nějaké slovo. Až na to, že se nesmějí domlouvat na tom, jaké slovo má vzniknout, každý tedy připisuje písmeno podle toho, co si myslí, že chce napsat hráč před ním. Hru lze opět specifikovat výběrem slov – vyjmenovaná slova, druhy slov atd.

8. Písmenkové domino. Hra pro 2 – 6 hráčů. Analogické normálnímu dominu nebo sestavování křížovky. Hráči se střídají v tazích ve směru hodinových ručiček a přidávají další slova, která vždy musí mít alespoň jedno písmeno společné s některým z předchozích slov. Hru hrajeme ve čtvercové síti, kterou snadno vytvoříme i v sešitě narýsováním řady svislých linek. Kromě kreativizačních účinků jsou specifické účinky didaktické snadno modulovatelné výběrem okruhu použitelných slov. Lze použitá slova omezit třeba na: podstatná jména, přídavná jména, slovesa, vyjmenovaná slova, vlastní jména.

Příklad:

1. tah

hlava

2. tah k

o

hlava

3. tah k á

o č

hlavalmara

á

č atd.

9. Slovní kopaná. Tuto hru hrajeme ve skupinách 2 – 8 žáků, lze ji přitom hrát buď ústně nebo psát do sešitu, čímž je možná kontrola. Za základ dalšího slova lze použít buď poslední slabiku (kobyla – labuč – utěrka) nebo poslední hlásku (fotbal – lyže – ementál …) podle věku a skupiny vybraných slov. Princip využití v českém jazyce spočívá v tom, že omezíme slova, která můžeme použít. Je možné ji hrát:

– s vyjmenovanými slovy a slovy příbuznými

– podstatnými jmény

– slovesy

– podstatnými jmény rodu mužského, ženského, středního

-<-> podstatnými jmény jednotného (množného) čísla atd.

Je na fantazii učitele, jak vymezí slova, jež lze uplatnit, a které pasáže jazyka tím bude procvičovat.

10. Hra na nesmysly. Hráče nejprve rozdělíme na stejně velké skupiny po 4 – 8 dětech. Potom si hráči vezmou dlouhé a úzké proužky papíru (např. třetina stránky sešitu), každý jednu a sesednou se – vždy skupina kolem jedné lavice. Podle diktátu učitele vždy napíše každý jedno slovo, přehne lístek dozadu (takže nic z napsaného není vidět) a pošlou si lístek ve směru hodinových ručiček. Nikdo se během hry nesmí dívat, co napsali hráči před ním.

Učitel nejdřív zadává otázky a děti píší odpovědi, např.: Jaký? Kdo? Jak? Co dělal? S kým? Kde? atd. (Zkrátka jednu větu po jednotlivých slovech.) Později je možné hru zadávat takto: Přídavné jméno? Podstatné jméno? Příslovce způsobu? Sloveso? Příslovce místa? Předložka? Podstatné (vlastní) jméno? apod.

Na proud, Na nervíky – viz str. 187, 188.

b) Abeceda

11. Vynikající mimointencionální metodou k ovládnutí abecedy je používání všech druhů šifrovaných zpráv.

12. Nezadávejte žákům »naučit se abecedu zpaměti«, ale dávejte jim úkoly, při nichž budou řadu slov řadit podle abecedy. Např.: seřaď děti ve třídě podle abecedy (jejich příjmení), seřaď je podle křestních jmen, zvlášť chlapce, zvlášť dívky.

13. Vymysli nejméně 10 ptáčků, ryb, zvířat, stromů atd. Seřaď je podle abecedy a napiš.

14. Otevři penál. Je tam spousta věcí. Seřaď je podle abecedy a napiš.

15. Vymysli ke každému písmenu v abecedě nejméně 3 slova, která na něj začínají, a jedno z nich napiš. Snaž se vymyslet taková, která nikdo druhý nebude mít.

16. Zkus si vymyslet vlastní písmo – na každé písmeno si vymysli nějaký úplně nový znak, kterým si s kamarádem budete moci psát šifrované dopisy.

17. Vymysli si obrázkové písmo. Například:

S = slunce M = měsíc R = ryba apod. Ke každému písmenu jeden obrázek, jeden znak tak, aby tímto písmem šly psát dopisy.

18. Písmenkové domino – abeceda. Viz cvičení č. 8. Specifikum je v tom, že první slovo začíná na A, druhé na B, třetí na C atd.

1. tah akát

2. tah

b

á

b

o

v

k

akát

3. tah b

á

cibule

o

v

k

akát atd.

19. Seřaď děti ve třídě před tabulí podle abecedy.

c) Souhlásky a samohlásky

20. Bez samohlásek. Hra. Zkuste na tabuli napsat několik slov, každý jedno, ve kterých vynecháte samohlásky. Třída je zkusí přečíst a vyluštit. Zkuste si v lavicích napsat kratičké dopisy tímto způsobem – bez samohlásek.

21. Bez tvrdých souhlásek. Zkuste podobně jako v předchozím cvičení vynechávat všechny tvrdé souhlásky. Můžete je také nahradit nějakou měkkou souhláskou, třeba ř. A přitom si procvičit a zkontrolovat její správnou výslovnost.

22. Bez měkkých souhlásek. Hrajeme jiný den, místo nich použijeme třeba r. Další den vyzkoušíme vynechávat obojetné a psát místo nich r a ř.

23. Zkuste na tabuli napsat několik slov (každý jedno), ale tak, že vynecháme všechny souhlásky a zbydou jenom samohlásky. Třída zkusí doplnit, jaká všechna slova by z nich šla utvořit.

24. Na zakleté království. Hra na bázi cvičení 20. až 25. V zakletém království zapomněli říkat některé z hlásek, a proto teď celou hodinu musí vydržet domluvit se bez nich. Kdo se splete 3x, toho král (čaroděj) zavře do věže (poslední lavice) a tam musí krasopisně napsat všechny hlásky, které má zakázáno vyslovovat.

d) Znělé a neznělé souhlásky

25. Týmová práce v hodině. 5 heterogenních skupin. Úvod, písnička 3 min; závěr, hodnocení 7 min. Skupiny mají kartičky s úkoly, po cca 7 min si je vymění (systém kolotoč) a pokračují na dalších úkolech:

– 1. Tato slova ve dvojicích jsou velmi podobná, přesto se píší jinak a znamenají něco jiného. Opiš si je do sešitu a nakresli ke každému malý obrázek: let – led, dup – dub, běs – bez, pod – pot, les – lez.

– 2. Vymysli co nejvíce dalších takových dvojic, jaká jsou v předchozím cvičení.

– 3. Vždy jedno slovo z těchto dvojic je v nějakém cizím jazyce a znamená něco úplně jiného než v češtině. Kdo pozná, jaký je to jazyk? Kdo je bude umět přeložit? Dort – dort, ret – red, sup – sup. Umíš-li je přeložit, nakresli je.

– 4. V těchto slovech doplň souhlásky. Napiš do sešitu správnou podobu a odůvodni ji: chlu-, pe-, blí-ko, ve-nice, blý-kat se, le-ka, kru-, rámu-, tvaro-, je- na výle-, me-, ha- má v zube- je-, na skleničce je ry-ka, hři-, du-.

– 5. Běžte k tabuli. U tabule společná práce s učitelem: Žáci píší na tabuli nebo v prvních lavicích do sešitu slova, která jim učitel diktuje (k tabuli se vejde 6-7 dětí). Diktát: Král pravil princi: Běž v hustý les, tam uvidíš obrovský dub, vlez do otvoru pod jeho kořeny a něco tam uvidíš. Společně opravte chyby. Zbyde-li vám čas, zkuste vymýšlet, jak by pohádka mohla pokračovat.

e) Slova příbuzná, kořen slova

26. Problémová úloha: Učitel napíše na tabuli slova: les, mlynář, mlýnice, lesník, lesopark, mlýn, polesí, lesní (zvěř). – Rozděl tato slova do tří skupin. – Podle čeho všeho je můžeme rozdělit? (Někteří žáci je rozdělí podle kořene slova.) Co mají slova v těchto skupinách společné?

27. Vymysli co nejvíce přípon a předpon ke kořenu písk -. Vytvoř tím co nejvíce příbuzných slov.

28. Přejmenovaná třída. Zkuste každý ke svému jménu (příjmení) přidat nebo ubrat přípony, předpony, abyste si změnili jméno. Jde to se všemi jmény?

29. Vymysli co nejvíc slov s kořenem

– let – (letadlo…)

– vod – (voda…)

– písk – (pískat, píščala…)

– mýt – (omývat…)

30. Vymysli co nejvíce slov příbuzných ke slovům: loď, světlo, vidět, oslovení.

31. Vymysli co nejvíce příbuzných slov ke slovům vyjmenovaným, která budou začínat od písmene v.

32. Se slovy lze hrát spoustu her a vymýšlet řadu hádanek a rébusů. Např. (kreslíme si na tabuli): Napiš slovo tvaroh do tří »chlívečků«, přitom do každého smíš napsat jen jedno písmeno. (řešení: napíšeme t – v – a a roh je tvořen stěnami »chlívečku«.) Nebo: Jaký obrázek musíš přikreslit za G – O – L, aby vznikly golfáče. Jaký je za j – e, aby vznikl jelen? Vymyslete další, každý alespoň dvě podobné hříčky se slovy.

f) Vyjmenovaná slova

33. Vyjmenovaná slova. Karetní sada v nabídce nakladatelství. Umožňuje hrát všechny oblíbené karetní hry – prší, kvarteto, žolíky, kanastu atd., přičemž mimointencionální cestou vede k zapamatování vyjmenovaných lov.

34. Slovní kopaná, omezená na vyjmenovaná a příbuzná slova.

35. Skupinová práce v hodině, 5 skupin – systém kolotoč. Střídání po cca 7 min, úvod – písnička 3 min, závěr – hodnocení 7 min. Skupiny dostanou kartičky s úkoly, které vypracují, po 7 min si je vždy vymění za další:

– 1. Slova opiš do sešitu a doplň v nich i – ý.

skl-z-, m-č, bl-zko, s-rk-, J-rka, p-še, m-sto, b-lek, l-zátko, dv-řka, om-l, p-rko, div-zna, l-pa, v-rostla, M-rek, medv-dek, m-val, l-stí, v-ška, z-ma.

– 2. Podívej se do učebnice na vyjmenovaná slova po v. Vyber si 5 z nich a vymysli na ně nějaké komické věty. Vyber si ještě jedno a vymysli na ně souvětí skládající se ze tří vět.

– 3. Máš tato tři slova: vír, bydlit, hmyz. Vymysli k nim co nejvíce příbuzných slov, tj. slov se stejným kořenem, a napiš je do sešitu.

– 4. Nakresli k těmto slovům nějaký vtipný obrázek, můžeš se pokusit o kreslený vtip, kde by se uplatnila všechna tři: lýtko, sýček, lysý.

– 5. Přečti si tento odstavec.

Namísto pomlček v něm doplň hlásky tak, jak mají být správně a jak bys správné psaní odůvodnil: Jitka – M-lou šly odpoledne sáňkova-. B-lo krásné počasí a všude se třp-til čerstvě napadlý sní-. Jenže co to nev-dí? Nahoře na ko-ci stojí vel-k- sněhulá-! Kluc- ho tu uváleli obro-sk— sněhový- koulí. Teď tu stojí a pozoruje děti, jak sáňkují a koulují se.

36. Písmenkové domino – vyjmenovaná slova

Výběr slov je omezen na vyjmenovaná slova a slova příbuzná.

Příklad:

1. tah mlýn

2. tah m

ml<BI>ý“n

t

i

n

a

3. tah m

ml<BI>ý“n

t

bydl<BI>i“t

n

a

37. Napiš na každé vyjmenované slovo jednu větu, kterou nikdo druhý ve třídě nebude mít. Toto cvičení zařadíme vždy při přibírání slov po další souhlásce.

38. Zkus alespoň na tři vyjmenovaná slova po b (l, m, p…) napsat kratičkou básničku.

39. Zkus vymyslet věty složené jen z vyjmenovaných a příbuzných slov. Kdo je vymyslí nejvtipnější, kdo nejdelší?

g) Podstatná jména, vlastní jména

40. Vymysli co nejvíc slov s podobným významem ke slovům:

chůze loď dům

balón čert kluk

lupič květina prkno

Jak se jednotlivá slova liší významovými nebo citovými odstíny?

41. Některá slova jsou zvláštní tím, že v ženském rodě znamenají něco úplně jiného než v mužském.

Např.:

trubec (u včel) – trubka (vodovodní, hudební nástroj)

čep (součástka) – čepice

had – hadice

krab – krabice

kos – kosa

Snaž se vymyslet co nejvíce dalších takových slov.

42. Podstatná jména. Sada karetních her v nabídce nakladatelství.

Určena převážně pro 4. ročník.

43. Týmová práce – 3. ročník. Třída se rozdělí na pět skupin. Ve skupinách žáci spolupracují, proto se i polohlasně domlouvají. Po cca 7 min si vymění kartičky (systém kolotoč). Úvod, písnička 3 minuty, samostatná práce 5krát 7 minut – celkem 35 minut, závěr a hodnocení 7 minut.

1. Vymysli metafory, jaké v jiných skupinách nebudou mít:

vysoký jako …

vzteklý jako …

veselý jako …

hodný jako …

utíkal jako …

pracuje jako …

plave jako …

píše jako …

Na každý obrat můžete vymyslet i několik variant.

2. Každá věc, činnost má nějaké vlastnosti. Ryba je mokrá, studená, mrštná atd. Vymysli, jaké vlastnosti jsou charakteristické pro: vodu, sůl, papír, školu, sklo, slunce, léto, rybník, déšč, vítr, lidi, pravítko, ráno, mlhu.

3. Slova, která jsou na kartičkách dole, roztřiď do skupin, kam podle tvého názoru patří (každé slovo je na malé kartičce): rybník, penál, vážka, maliny, borůvky, kružítko, guma, žížala, kapr, rybářský prut, smrk, pero, liška, tužka. Vyzkoušejte různé varianty a odůvodněte je.

4. Vymyslete 10 obecných podstatných jmen a 10 vlastních jmen. Napište si je do sešitu.

5. Dole je napsáno několik slov, každé z nich zastupuje jednu skupinu slov. Vymyslete, podle čeho budou skupiny rozděleny. Vymyslete ke každému slovu tři další, která budou patřit do stejné skupiny, a napište je. Adam, skála, Labe, Praha, Říp, běh, růže.

44. Vymýšlej metafory, které ve třídě nikdo nebude mít a budou přiléhavé

a trefné:

hořký jako …

kyselý jako …

velký jako …

studený jako …

sladký jako …

je teplo jako …

je zima jako …

je rámus jako …

je nevlídno jako …

je sucho jako …

h) Věta a souvětí

45. Čím se pozná věta jednoduchá od souvětí? Má každé souvětí spojku? Píše se v každém souvětí čárka? Je v každé větě sloveso? Najdeš souvětí, kde by bylo jen jedno sloveso? (Co je tedy bezpečným poznávacím znakem souvětí od věty jednoduché?) Problémová metoda k pochopení rozdílu mezi souvětím a větou jednoduchou. Prvních pět otázek můžeme napsat žákům na tabuli a necháme je zcela samostatně hledat odpovědi cca 10 – 15 min. Žáci sami by měli vyvodit zobecnění z odpovědí, které zjistí.

46. Zkuste se teď 5 minut bavit v lavicích, ale pouze v souvětích skládajících se alespoň ze dvou vět.

47. Vzpomeň si na nějaký pěkný film, který jsi v poslední době viděl. Napiš, o čem byl, ale pozor! Musíš si to promyslet tak, aby se ti celý vešel do pěti větných celků. Podtrhni vlnovkou slovesa. Napiš vzorec větných celků.

48. Kdo vymyslí souvětí, kde bude jen jedno sloveso?

i) Podstatná jména, skloňování

49. Podstatná jména. Sada karetních her v nabídce nakladatelství. Žáci se při hře naučí pádové otázky, vzory podstatných jmen atd.

50. Metoda šifrovaných zpráv, viz cv. 2. Rozhodující tentokrát nebude slovní druh, ale pád, číslo a rod.

Pád: 1 – 7

Číslo: 1 – 2

Rod: mužský – 1, ženský – 2, střední – 3.

Jednotlivá čísla mezi sebou vynásobíme, např. slovo kočka:

k – 12 6 . 2 . 1 = 6. jedn. mužský = (o) Mirkovi

o – 16 4 . 2 . 2 = 4. množ. ženský = (vidím) holky

č – 28 7 . 2 . 2 = 7. množ. ženský = (s) květinami

k – 12 3 . 2 . 2 = 3. množ. ženský = maminkám

a – 1 1 . 1 . 1 = 1. množ. mužský – hrad

Dětem bychom tedy slovo kočka mohli napsat na tabuli v této šifře:

(o) Mirkovi, (vidím) holky, (s) květinami, maminkám, hrad. Některá čísla bychom museli složit ze dvou slov – třeba 26, 13, apod.

Zprávy šifrované do této podoby by měly být kratší než ve cvičení 2 nebo v matematice, asi do 20 písmen (jinak budou pro děti únavné) a sdělujeme jimi něco, co je pro děti atraktivní.

51. Zkratky. Zkuste vymýšlet nejrůznější zkratky na nejrůznější věci – oběd, jídelna, přestávka, hodina, pero atd. Nakonec vznikne jazyk, kterému nebude rozumět nikdo, kromě skupiny dětí, která zkratky vymýšlí a používá.

52. Skupinová práce. 3. třída. 5 skupin po 7 min, kartička s úkoly, systém kolotoč. Úvod, písnička – 3 min, závěr a hodnocení 7 minut.

1. Vyber z těchto vět podstatná jména v 1. pádu: Na nábřeží stojí dům. Michal přijel na kole a koupal se v rybníce. Přišel mi balíček, asi tam bude něco na zub. Rozhodčí píská na píščalku a končí tím celý zápas. Na obloze bylo vidět černé mraky, přijde bouřka.

2. Vymysli a napiš věty, kde použiješ tato slova v tomto tvaru: pytel

– j.č., 6.p.; námořník – mn. č., 1.p.; vlaštovka – mn. č., 7.p.

3. Zkus sestavit co nejvíc podstatných jmen z těchto písmen: A, L, M, P, O, R, E, S, B, C, D, Č, Ľ, K, E, N, T, A, Ć, Z (tato písmena jsou na malých nastříhaných kartičkách v obálce).

4. Kdo vymyslí víc podstatných jmen rodu středního v jednotném čísle a 1. pádě?

5. Urči u těchto podst. jmen rod, číslo a pád: mléko, (na) stromech, (sním) vánočku, (jedu) autobusem, kapky, (rýsuji) kružítkem a tužkou, (potkal jsem) Petra, výstup na Sněžku.

53. Skupinová práce. 4. třída. 5 skupin po 7 min, kartička s úkoly -systém kolotoč. Úvod, písnička 3 min, závěr a hodnocení 7 min.

1. Vyber z těchto vět podstatná jména v 1. pádu: Na střechy i okna bušily deščové kapky a proudy vody odtékaly okapy do kanálů. V kleci se lvy létala hejna much. Telefon byl hluchý, někdo asi přerušil telefonní kabel. Hudební skupina hrála řadu písniček a diváci se zájmem poslouchali.

2. Kdo vymyslí víc podstatných jmen rodu mužského životného, vzor pán a kdo víc rodu středního podle vzoru moře?

3. Použij tato slova v krátkém vyprávění nebo básničce:

velryba – j. č., pád 3.

sůl – j. č., pád 2.

vítr – mn. č., pád 1.

vlny – mn. č., pád 5.

4. Urči u těchto podst. jmen rod, pád, číslo a vzor: hrnek, (na) plotně, (o) ježcích, (na) třešních, děla, (pět) hodin, křečkovi, (na) výletě, (čtyři) páni, Honzův, lodí, (ve) výtahu, (bez) deštníku, kalamář. (Vložené přídavné jméno by žáci bez nápovědy měli vyřadit.)

5. Sestav z těchto písmen co nejvíce podst. jmen rodu mužského životného:

A, A, E, E, Ć, O, Ľ, L, M, P, R, S, T, Z, B, C, Č, D, K, N.

j) Slovesa, časování

54. Nepoužívejte výraz »neurčitek«, přestože je v učebnicích a metodikách. Za pár let by se děti pracně přeučovaly, že neurčitek je vlastně infinitiv. Zaveďte infinitiv od začátku.

55. Šifrované zprávy.

Osoba 1., 2., 3., číslo 1, množné = 2, čas min. 1, přít. 2, budoucí 3. Jednotlivá čísla skládáme ze 2-3 sloves. Šifrování slovesy je tedy nejpracnější a samostatně by měla mít sdělení do 10 písmen. Lze použít i kombinaci podstatných jmen a sloves a do šifry zapojit i druhy slov – 1 podst. jm., 5 slovesa.

56. Skupinová práce. 3. třída. 3 skupiny (oddělení) po 12 min. Úvod písnička 3 min, hodnocení a závěr 6 min.1. Vymysli a napiš legrační vyprávění, ve kterém použiješ stejné sloveso (můžeš si je vybrat) ve všech osobách a časech. To je celkem v 18 různých tvarech.

2. Společná práce s učitelem.

3. Po doplnění i/ý zkus z tohoto článečku udělat kratičkou básničku, můžeš změnit slova i věty – zachovej pouze obsah.

57. Skupinová práce. 4. třída. 3 skupiny (oddělení) po 12 min. Úvod písnička 3 min, hodnocení a závěr 6 min.1. Vyber si nějaké sloveso – každý své. Každý zkuste vymyslet a napsat nějaké legrační vyprávění, kde toto sloveso použijete ve všech osobách minulého a budoucího času – tedy celkem 12x.

2. Společná práce s učitelem.

3. Vymysli kratičkou básničku, ve které použiješ tato slovesa:

pípat (3. os., stř. r., mn. č., min. čas)

běhat (1. os., mn. číslo, min. čas)

skákat (2. os., jed. číslo, bud. čas)

k) Holá věta

58. Tichomořští domorodci. Hra. Zkuste na sebe jeden den mluvit v holých větách jako tichomořští domorodci. Je jednoduché se takto domluvit?

59. Skupinová práce. 5. třída. 5 skupin má kartičky s úkoly, výměna po 7 minutách. Úvod – písnička 3 min, hodnocení a závěr 7 min.

1. Z těchto písmen slož holé věty. Kdo víc? Kdo vtipnější? A, A, Č, B, Č, G, J, E, ë, I, O, U, Ú, L, K, S, Š, T, Z, V.

2. Napiš z těchto vět jen podmět a přísudek: Dnes je venku krásné počasí. Sluníčko hřeje a celá příroda se na něj usmívá. Jana si zula boty. Tráva je ten nejlepší koberec. Jana po ní může běhat, válet se a skotačit. Příroda na jaře je celá skotačivá.

3. Vytvoř z těchto slov celé rozvité věty, použij je jako podmět a přísudek, přičemž je mezi sebou můžeš i různě zpřeházet a dát do jiných tvarů: pes, vítr, Honza, kolo, míč – běhat, skákat, skučet, točit se, hopsat.

4. Vymysli k těmto slovesům nějaká podstatná jména, se kterými by tvořila vtipné věty: česat se, červenat, pištět, psát, pilovat, vrtět se, posílat, trhat, chodit, mířit, smát se, dovádět.

5. Vymysli krátké povídání (asi 5 vět) o tom, co se ti zdálo. Podtrhej v něm podmět a přísudek. Kdo ho má nejzajímavější?

60. Šifrované zprávy umíme psát v podstatných jménech i slovesech. Zkusme je tedy psát v krátkých holých větách. Stačí třeba jen jedno slovo předat tímto způsobem.

l) Podmět a přísudek

61. Kdo vymyslí nejvtipnější větu s nevyjádřeným (rozvitým, několikanásobným…) podmětem?

62. Zkuste napsat kratičkou básničku … (viz cv. 61).

63. Domlouvejte se výhradně ve větách s nevyjádřeným (rozvitým, několikanásobným…) podmětem.

m) Shoda podmětu a přísudku

64. Slovní domino.“ Nastříháme si s žáky asi 300 kartiček cca 4 x 8 cm. Můžeme zvolit i tuto organizaci: každý si vystřihne 12 kartiček (všechny ve třídě musí být stejně velké!). Každou kartičku rozdělí černou čarou napůl, jako u normálního domina. Teď má každý 24 okének 4 x 4 cm na 12 kartičkách. Libovolným způsobem do nich rozdělí těchto 24 slov: 12 podstatných jmen v 1. pádě, množném čísle – od každého vzoru po jednom. Okénka se slovy podle vzoru pán, muž obtáhneme červeným lemem (budou 2), okénka podle vzoru hrad, stroj a ženského rodu obtáhneme modře a okénka se slovy podle stř. rodu neobtahujeme vůbec. Do zbývajících 12 okének dopíšeme 12 sloves ve 3. os. min. času – 3 budou končit -li a obtáhneme jejich okénka červeně, 5 bude končit -ly a okénka s nimi obtáhneme modře, 4 budou končit -la a ta neobtahujeme. Nejlépe se bude hrát s kartičkami, které budou mít na každé půlce různá slova, různě lemovaná. Když máme hru připravenu, rozdělíme se do skupin cca po 8 – 10 hráčích; nejlépe se bude hrát na zemi – proto si uděláme místo; hráči se sesednou do kruhu a mohou hrát. Ve směru hodinových ručiček se střídají v přidávání dominových kartiček a sestavují z nich jednoduché holé věty. Na sloveso vždy navazuje podstatné jméno a naopak. Přitom musí navazovat i správná koncovka (na »hřebíky« nemůže navazovat »běhala«), v čemž nám napomáhá barevné lemování kartiček. Kdo neví nebo přiložil nesprávně, získává trestný bod, event. musí vzít svou kartičku zpět. Vítězí hráč, který se prvním správným způsobem zbaví všech kartiček.

Tato hra děti velmi baví, vyhraďme jí 15 – 20 minutové bloky ke konci hodiny. Postupně si také žáci budou přidělávat další kartičky, pomocí nichž budou skládat často velmi komická spojení.

Po skončení hry je nejjednodušší, když celá skupina složí své domino do pytlíčku (obálky) a uloží ho buď u učitele nebo ve skříňce ve třídě. Je také zábavné jednotlivé sady si ve skupinách prohazovat nebo jejich kartičky míchat mezi sebou. Můžeme také všechny kartičky spojit a hru hrát formou skupinového vyučování (třetina třídy).

Na závěr kapitoly o českém jazyce jedno připomenutí: Věnujeme spoustu sil na ovládnutí psaného projevu, přičemž se často zabýváme pro většinu lidí zcela neúčelným a neužitečným balastem (větné členy, druhy vedlejších vět, hlásková skladba…). Všiml si některý češtinář vůbec toho, jak trpí projev mluvený? Nemám přitom na mysli jen slovní zásobu, ale otázky přímo logopedické. Rodiče se dnes věnují dětem velmi málo, tím děti pochopitelně strádají – nejen psychicky, ale strádá i jejich mateřština – už sám název napovídá, že je to jazyk, kterým nás naučí mluvit matka. Rodiče, kteří čtete tuto knížku, sáhněte do svého svědomí: kolik času denně věnujete svým dětem, co vše děláte pro rozvoj jejich slovní zásoby, sledujete jejich správnou výslovnost? To, co zanedbáváte při rozvoji řeči v nejútlejším věku, bude školák těžce, pomalu a ne vždy úspěšně odstraňovat a napravovat. Má-li dítě poruchy řeči a výslovnosti, bývá to zpravidla nevhodným prostředím – rodiče se mu příliš nevěnují. Škola však přece jen také leccos zmůže: učitelé by měli dětem nechat dost prostoru ke komunikaci, měli by sledovat výslovnost dětí a buď ji sami opravovat, nebo v případě větších problémů co nejdříve, tj. během první třídy, zajistit, aby se dítě dostalo do logopedické poradny. Přestože odstranění špatné výslovnosti je vždy komplikovanější než přímé osvojení správné, vždy je možné. Základní školu nemusí opouštět jediný ráčkující a patlající žák. Pokud takové dítě osm let prochází mimo pozornost učitelů, je to velmi špatná vizitka školy a pedagoga.

Sloh

Slohová cvičení by měla mnohem integrálněji zapadat do výuky »mluvnické« části českého jazyka a naopak český jazyk do výuky slohu. Při výuce slohu můžeme v maximální míře vycházet z reálného života a reálných potřeb dětí, proto bychom tuto možnost měli plně využívat. Měli bychom si stanovit určitá pravidla pro výuku slohu:

1. Slohová cvičení jsou kontinuální součástí života dětí, když budeme psát dopis, musí to být dopis skutečný, který také odešleme, když budeme cvičit vyprávění, musí to být skutečné vyprávění autentických prožitků dětí. Nikdy žádné »jako« a sterilní příklady z učebnice.

2. Nejvíce bychom měli rozvíjet schopnosti v těch formách, které budou děti v životě potřebovat. Co jim bude platný precizně zvládnutý nácvik popisu májových či jiných absurdních oslav, když se neumějí přít, diskutovat, argumentovat atd.

3. Hodnotíme-li známkou, mělo by jít vždy o hodnocení povzbuzující a nikdy ne stresující. Do forem slohového výcviku bychom měli zařadit i nácvik základních technik tvůrčí práce a kreativizační cvičení. Pro život člověka jsou tyto dovednosti užitečnější než plané verbalismy a neužitečné informace.

1. Zkuste iniciovat u dětí vydávání časopisu nebo většinou spíše časopisů, protože je začne psát několik nezávislých skupinek. Časopis bude mít asi nejčastěji formát A 5 – malý sešit, budou v něm kreslené a vlepované obrázky, křížovky, hádanky a rébusy z vlastní tvorby dětí, »recenze« filmů a knížek, básničky dětí, komiksové příběhy, kratičké povídky nejrůznějšího charakteru a obsahu atd. Slohová cvičení se změní v jakousi »konzultační« činnost učitele. Tato forma je pro děti velmi přitažlivá. Třída se změní v redakci, kde každý má nějakou funkci v týmové dělbě práce, každá vydavatelská skupina (cca 2 – 5 dětí) se snaží mít obsahově nejlepší dílo. V »redakční místnosti« (třídě) hraje při práci polohlasně příjemná hudba (česky zpívané písničky by děti rušily v toku verbálních projevů). Během roku přibývají nová čísla časopisů, děti si časopisy půjčují mezi sebou a hodiny slohu jsou pro ně příležitostí naučit se něco dalšího, jak by své časopisy mohly dělat lépe.

2. Hra na představy. Na malé lístečky všichni napíší po jednom slově. Snaží se přitom vymýšlet slova označující něco neobvyklého nebo úplně obyčejného, co nikdo druhý nebude mít. Potom se všechny lístečky sesypou na hromádku (do pytlíčku). Děti chodí jednotlivě k tabuli, poslepu si každý vytáhne lísteček, přečte ho a řekne svou asociaci na toto slovo (často jsou to asociace velmi komické). Potom zkusí vymyslet osnovu o 3 – 5 bodech, která by charakterizovala příběh, jaký by se o dané asociaci dal vymyslet.

3. Novinářský šotek. Hra rozvíjející cit pro jazykový styl. Děti mají za úkol vystřihnout si doma každý jeden krátký článek v novinách. Nejlépe článek vcelku nezajímavý. Hra vypadá takto: Vymýšlíme různé způsoby zpracování, western, komedie, tragédie, báseň, oslavná óda atd. Když určíme (děti samy vymýšlejí řadu stylových nuancí) styl, vyvoláme vždy některého z žáků. Ten nejdříve přečte svůj článek z novin a pak se snaží jeho obsah zpracovat v zadaném jazykovém stylu, přičemž vyprávění by měl doprovázet odpovídajícím výrazem mimickým a hlasovým.

4. Brainstorming. Učitel vybere v knize nebo časopise článek, který je pro děti dostatečně zajímavý, a v úvodní části hodiny jim ho přečte. Poté uspořádá brainstormingové sezení zaměřené na vytvoření nového názvu, nadpisu k článku, rozvrhnutí osnovy (článek by měl být na cca 2 – 4 str.). Toto sezení lze uspořádat během asi 15 – 20 min a výsledky zhodnotit výjimečně bezprostředně po jeho skončení.

5. K pojmu uveď co nejvíce přívlastků:

židle

moře

voda

loď

pero

inkoust

světlo

vzduch

vítr

vlasy

zvuky

papír atd.

6. Nový význam. Hra s textem a se slovy. Článek v novinách (lépe psaný větším písmem) rozstříháme na jednotlivá slova a zkoušíme z nich složit úplně jiné texty s úplně jiným významem.

7. Štafetový příběh. Děti vymýšlejí společný příběh. Sedí v kruhu a postupně každý řekne 3 věty. Potom dalšímu vypravěči pošeptá nějaké jedno slovo, které jakýmsi způsobem musí ovlivnit jeho tři věty. Lze třídu rozdělit na 2 – 3 skupinky a nechat je samostatně hrát.

8. Popis kresby. Jeden z žáků si sedne za katedru a nakreslí jednoduchý obrázek. Ostatním ho neukazuje a výhradně slovními prostředky se jim snaží ho popsat. Třída podle popisu kreslí obrázky tak, aby byly co nejvíce věrné předpokládané předloze. Snadno zkontrolujeme výsledky a tím i dovednost toho, kdo popisoval. Postupně se v roli kreslíře popisujícího svou kresbu může vystřídat více dětí a jejich popisované kresby s narůstající slovní obratností mohou být složitější.

9. Štafetový popis po telefonu. Jde o variaci na předchozí úlohu. Ve třídě domluvíme řetěz, v jakém si děti budou doma volat. První z nich doma nakreslí svou kresbu a její popis odtelefonuje druhému. Ten si nezapisuje slovní podobu popisu, ale rovnou kreslí obrázek. Po skončení hovoru podle svého obrázku napíše vlastní verzi slovního popisu. Ten potom do telefonu nadiktuje třetímu (ten opět rovnou kreslí) a tak dále. Hra je u konce, když poslední z dětí nakreslí svůj obrázek, napíše popis a tento popis odtelefonuje prvnímu. První kontrolu může po skončení hry provést autor kresby srovnáním své kresby, svého popisu a přijatého popisu. Zajímavé bude určitě porovnání všech obrázků a popisů druhý den ve škole. Čím menší děti hrají tuto hru, tím kratší řetěz vytvoříme (u mladších školáků rozdělíme třídu na skupiny cca po 5-6 dětech, starší školáky po cca10-15). Budeme-li hru hrát poprvé, dovolíme ještě hráčům klást doplňující otázky, později možnost doplňujících otázek zakážeme – bude více záležet na přesnosti popisu. Zpočátku také navrhneme obrázky jednodušší, později může jít i o figurální kresby, složitější budovy, zvířata, vymyšlenou vedutu města, hradu, krajiny apod.

10. Vymysli pět nových her, které lze hrát se třídou v přírodě. Vymysli pět her do místnosti (když prší).

11. Nadpisy. Děti si nejdříve doma vystříhají z novin nadpisy článků. Nejlépe nějaké neutrální – např. »Velké očekávání«, »Myslí to vážně?« atd. Necháme jim volný výběr. Potom při hodině se snaží vymyslet nějaké krátké vyprávění, které by sedělo k nadpisu souseda – tedy vyprávění, jež nemá nic společného s původním obsahem článku.

12. Zkus vymyslet vyprávění na základě těchto (nebo jiných, která učitel vymyslí a zadá) slov:

dopis Veronika kružítko

deka píščalka ubrus

Zkus z nich vymyslet dopis.

13. Hračka. Každý si přinese do školy nějakou hračku. Zkuste vymyslet a napsat, event. nakreslit, jak by se dala vylepšit. Zkuste přitom dát fantazii co největší rozlet.

14. Zkus se zamyslet a napsat úvahu o tom, jak by se dalo vylepšit lidské tělo. Lidé vymýšlejí a neustále zdokonalují vše okolo sebe, ale vlastní těla máme postupně spíše horší než lepší, naši prapředci byli patrně mnohem zdravější, silnější, odolnější… Avšak my se nemusíme stát pralidmi, my můžeme vymyslet tisíce věcí, které by nás vylepšily, tisíce našich nedostatků, které by šly odstranit.

15. Fronta na oběd. Lidé jsou často nuceni stát frontu – na oběd, do samoobsluhy atd. Vymysli alespoň pět činností (nebo her), které by šly provozovat při čekání ve frontě a které by nám ukrátily dlouhou chvíli.

16. Inzerát je velmi specifický druh sdělení. Do několika slov je nutné vměstnat mnoho myšlenek. Zkuste vymýšlet různé inzeráty – prodej domu, auta, seznámení atd. Každý přečte svůj inzerát a třída diskutuje o tom, je-li výstižný, je-li atraktivní, je-li v něm vše podstatné atd. Jde o to naučit se do mála slov vložit ty pravé myšlenky a představy.

17. Představ si, že ti ministr kultury uložil, abys zřídil nové muzeum. Takové, které chybí. Máš za úkol vymyslet, jaké muzeum by to mělo být, vyprávěj, co by v něm bylo vystaveno a proč ty bys založil právě takové muzeum. Jiné děti by patrně založily muzea úplně jiná. Diskutujte o tom.

18. Hádka. Lidé se často neumějí domluvit, když mají různé názory. Často je ani různé nemají a pohádají se. Naučme se vést spory kulturním a inteligentním způsobem. V životě tuto dovednost patrně uplatníme častěji než určování větných členů a výpočet plochy kosodélníku. Vyprovokujme u dětí situace, v nichž se jejich názory různí. Stačí několik banálních otázek »vhodně« položených: jaké jídlo je nejlepší, který sport je nejlepší, které auto nejrychlejší a který filmový hrdina nejhezčí. Budete šokováni, jak málo stačí k vyvolání »nesmiřitelného« sporu. Předem však musíte vytyčit několik pravidel pro vedení slovního boje, tedy hádky:

1. Hádka má jasně stanovený předmět sporu. Při hádce nelze odbočovat k problémům jiným.

2. Hádka je střet názorů, ne lidí. Bojujeme argumenty, nikdy neurážíme ani neosočujeme soupeře. To je faul. Špatný kritik kritizuje autora místo jeho básní.

3. Každému musí být dán prostor k pronesení všech argumentů a myšlenek. Je zakázáno skákat si do řeči nebo se překřikovat. To je také faul.

4. Hádka musí dospět k řešení, nelze odcházet z bojiště se slovy »… s tebou se stejně nemá cenu bavit…«, přičemž řešením může být i vzájemné uznání, že každý má svůj díl pravdy a je dobré díl pravdy toho druhého respektovat. Toto řešení je v životě dokonce nejběžnější.

5. Hádka musí být uzavřená, dohraná – stejně jako sportovní zápas. Soupeři si podají ruku a odcházejí s pocitem »do smrti dobrý«. Udobření je přece lepší řešení, než kletby cezené přes monokl.

Tedy hádejme se často a nekompromisně, vede to k tříbení názorů a rétorické zběhlosti, naučme se to ale provádět kulturně jako lidé.

19. Vědecká konference. Uspořádání vědecké konference je vítanou příležitostí k procvičení schopností hádky. Třídu rozdělíme do 2 – 3 pracovišč po 8 – 12 dětech a zhruba týden předem zadáme téma: Auta ve městech? UFO? Písničky v rádiu? Moderní architektura? Jak má vypadat ideální škola? atd. Každý si téma promyslí, ale je zakázáno o tématu diskutovat dříve než na »konferenci«. Témata vymýšlíme s ohledem na úroveň žáků i na jejich konkrétní zájmy a zkušenosti. Konference probíhá u sražených lavic (dvě vedle sebe a tři za sebou), čímž vzniknou dlouhé stoly. Jednotliví aktéři mohou mít z domova připraveny heslovité poznámky a mají blok a tužku.

Nejdříve jeden po druhém přednesou své hlavní myšlenky. V této fázi je zakázáno kritizovat! Kdo s něčím nesouhlasí nebo by chtěl něco rozvinout hlouběji, dělá si heslovité poznámky. Když skončí první kolo, »vědecké referáty«, začne druhé kolo, kdy účastníci pronášejí kritiku a připomínky k jednotlivým myšlenkám. Tak se pokračuje v dalších kolech, do vyčerpání tématu. Tuto metodu bychom měli aplikovat zhruba 4x do roka, zdaleka nejde jen o povrchní hru. Podstatně se tříbí názory, děti se učí kultivovaně komunikovat (dramatické zasazení do rolí vědeckých pracovníků, filmových kritiků atd. jim nedovolí hádat se nekultivovaně), argumentovat, tříbí se jazykové dovednosti i psychické schopnosti empatie a asertivity. Tento způsob práce také nedovolí nikomu být tiše v pasivitě, při normální frontální práci se třídou zůstává v pasivitě zpravidla více než polovina dětí.

20. Řečník. Na lístečky papíru napíšeme různá témata. Např. houby, letiště, žížaly, telefon apod. Řečník jde k tabuli a z klobouku si vytáhne jeden lísteček. Na téma uvedené na lístečku pak musí 2 minuty plynule hovořit, kdo udělá pauzu delší než 5 s, vypadává ze hry. Hodnotí se v první řadě uvolněnost, tedy schopnost patřičnou dobu hovořit, a můžeme hodnotit i vtipnost proslovu.

21. Nezničitelný řečník, variace na předchozí úlohu. Řečník si svůj proslov může 1 minutu předem rozmyslet, na druhou stranu musí potom přestát destrukční snahy svých posluchačů: Ostatní děti ve třídě totiž mají za úkol řečníka rozesmát a překazit mu tím jeho projev – přitom ovšem mohou používat pouze mimiku a pantomimu, hlasité projevy obecenstva nejsou povoleny.

22. Řečník a argumenty. Také při této hře si řečník inspiraci pro svůj výkon tahá z klobouku, kde je řada lístečků s často rozporuplnými tvrzeními. Např.: Ve vesmíru žije spousta mimozemščanů. Stavět obrovské vodní elektrárny je jediná cesta, jak v naší zemi můžeme získat energii. Čím více aut bude po silnicích jezdit, tím se budeme mít lépe apod. Toto tvrzení řečník nahlas přečte a jeho posluchači mu postupně dávají otázky, kterými se ho snaží přesvědčit, že tvrzení není pravdivé. Řečník sám naopak (bez ohledu na vlastní skutečný názor) má za úkol tvrzení obhájit. Jde o to, která strana vymyslí přesvědčivější argumenty pro své stanovisko.

23. Argumenty. Hra pro dva zhruba pětičlenné týmy. Dva týmy protihráčů si sednou před tabulí proti sobě, učitel jim zadá otázku (Je důležitější charakter nebo schopnosti? Je prospěšná internátní škola? Jsou známky ve škole optimálním způsobem hodnocení? Je životní úroveň odrazem ekonomiky?); současně se určí, který tým bude pro obhajobu tvrzení a který pro jeho vyvrácení. Nyní mají obě strany 10 minut na to, aby vymyslely co nejpádnější argumenty pro své přesvědčení. Zbytek třídy má zatím asi 10 minut na jinou práci.Po deseti minutách své argumenty napíší do sloupců na tabuli – na levé straně budu argumenty pro, na pravé argumenty proti. Zbytek třídy vstupuje do hry až v tuto chvíli, má za úkol rozhodnout, které argumenty jsou přesvědčivější, které jsou lépe formulované a který tým svou úlohu zvládl lépe.

24. Soudní spor. Jde o cvičení na pomezí sociodramatu, učitel zadá příčinu sporu, uvede několik stěžejních věcných faktů a vybere porotu, tři soudce, obhájce, prokurátora atd. (Je zřejmé, že jiné obsazení i průběh bude mít rozvod, jiný spor dvou sousedů o jablka ze stromu rostoucího ze zahrady jednoho, ale jehož větev roste na zahradu druhého anebo třeba soudní přelíčení s bankovními lupiči.)

25. Kdo promluvil? Na tabuli napíšeme nějaké velmi obecné sdělení, třeba toto: V neděli bylo velmi hezké počasí, už dlouho nepršelo. Třída se mezitím zamyslí a každý si vybere nějakou osobu – traktorista, ministr, lékař, zedník, diskžokej atd. – nejlépe každý ve třídě jinou. »Svou« osobu napíše na lísteček a svoji identtu pečlivě tají. Žáci postupně vstávají a obecné tvrzení z tabule říkají tak, jak by je pronesla »jejich« osoba. Snaží se přitom napodobit slovník i dikci dotyčných lidí. Ostatní si při tom vždy dělají nějaké poznámky a snaží se uhodnout, o koho mělo jít. V závěru hry vždy jeden po druhém vstává a ptá se ostatních, jestli ho odhalili – ostatní říkají své tipy, nejlepší dubler je »odhalen« největším počtem dětí.

26. Příběh. Na tabuli napíšeme tento příběh: „Byl večer a pan x vyšel před dům. Chvíli váhal, pak si odchod rozmyslel a vrátil se dovnitř“. S tímto materiálem nyní děti samostatně pracují: Mají za úkol vymyslet co nejvíce podrobností příběhu, co předcházelo popsané scéně a co po ní následovalo, v jakém prostředí se děj odehrál, jak se jmenovaly postavy v ději. Asi po 10 – 15 minutách budou mít žáci své verze příběhu. (Každý nejspíš zcela jinou.) Přečtěte si některé z nich.

Zkuste pak vymyslet další možnosti: co z příběhu udělat western, vyprávějte si několik westernových verzí, jak by z něho bylo možné udělat komedii, jak zpravodajství z televizních novin?

27. Vysypaná kartotéka. Každý z hráčů napíše kratičké vyprávění, vyprávění bude mít 5 vět a každá věta bude na zvláštní malé kartičce. Poté všechny kartičky sesypeme dohromady a zamícháme. Z hromádky pak lovíme poslepu kartičky a vždy z pěti se pokusíme sestavit nové vyprávění.

28. Kartářka. K této hře budeme potřebovat balíček karet a podle situace černou plachetku, křiščálovou kouli, černého kocoura, netopýry, hady a pach síry. Baba kartářka (případně dědek kartář) si sednou ke stolu a z karet věští budoucnost těm, kdo o to požádají.

Zamíchá si karty a lícem dolů je klade na čtyři hromádky, poslední čtyři karty položí lícem vzhůru. Z těchto čtyř karet se bude věštit. Baba kartářka si musí vymyslet takovou budoucnost, která vychází právě z těchto čtyř karet, která je přitom věrohodná, je přijatelná pro dotyčného a především, která je vtipná. Kartářka musí působit velmi sugestivním dojmem, jen tak jí bude zákazník důvěřovat. Zkuste se zamyslet nad tím, jak na vás takové předpovědi působí; jakou váhu jim přikládáte, nakolik se jimi necháte ovlivnit.

29. Tabu historky. Jsou určitá témata, slova historky, o nichž si myslíme, že jsou tabu, že se nehodí je vyprávět veřejně, nebo bychom se sami styděli to udělat. Tak teď se pustíme právě do takových historek, příběhů anebo zážitků. Každý píše samostatně a anonymně, vyprávění by nemělo být dlouhé, spíše velmi krátké a měli bychom se snažit psát maximálně úhledně a čitelně. Ve druhém kole totiž příběhy vybereme, zamícháme a zveme si k tabuli vypravěče, který si poslepu vždy vytáhne jedno vyprávění a přečte ho ostatním. Tento postup má tu výhodu, že nikdo se nemusí stydět příběh číst, protože žák u tabule skutečně jen čte příběh napsaný někým, kdo může zůstat, bude-li chtít, v anonymitě.

30. Kámen ve vodě. Začneme tím, že napíšeme jedno slovo. Třeba voda. Potom máme za úkol vymyslet na každé písmeno tohoto slova další slovo – třeba: v“ětev, o“pasek, d“íra, a“kord. A pokračujeme dále – čím více vymýšlíme, tím víc slov nás zavaluje. V jednu chvíli si můžeme říci „Dost!“ Začneme se slovy pracovat: můžeme je použít jako materiál na vyprávění, dopis apod.

31. Zkuste vyprávět, co by bylo, kdyby se s vámi utrhl výtah a odletěl na Měsíc (propadl se do Austrálie apod.). Zkuste každý vymyslet svou originální verzi příběhu.

32. Pověste si ve třídě na zeď reprodukci nějakého obrazu – pro začátek nelépe barokní či romantické krajinomalby. (Nebo si ji alepoň promítněte z diapozitivu.) Vyprávějte, jak byste se asi cítili, kdybyste se mohli ocitnout »v obraze«. Srovnejte si několik různých obrazů: Kam byste se chtěli dostat a kam ne (a proč)?

Z knížky Tomáš Houška: Škola hrou, 1991

77934 Celkem přečteno 3 Dnes přečteno