Nejen, že neexistuje přesná a jednoznačná definice mimořádného intelektového nadání, ale neexistuje žádný jednoduchý, přesný a naprosto spolehlivý nástroj, jak takové nadání diagnostikovat. Na druhou stranu nějaké diagnostické nástroje existují a existuje řada projevů, které se s mimořádným intelektovým nadáním zpravidla pojí. Málokterý nadaný žák bude vykazovat všechny tyto projevy, na druhou stranu většina z těchto žáků bude manifestovat několik z nich. Každý z níže uvedených bodů je tedy takovým malým upozorněním „Nemůže jít o mimořádný intelekt?“ a čím častěji váš žák bude odpovídat popisu v některém z těchto bodů, tím větší máte pravděpodobnost na kladnou odpověď.
Školní výsledky
Bylo by na první pohled logické, aby mimořádně nadané děti měly mimořádně dobré školní výsledky. Ale skutečnost je jiná – z mnoha různých příčin najdete nadané děti nejen mezi těmi školsky úspěšnými, ale také mezi průměrnými i mezi neúspěšnými školáky. Stejně tak neplatí ani možnost tvrdit, že aspoň ti úspěšní tvoří celkem vyrovnanou skupinu nadaných dětí. Netvoří – i mezi „jedničkáři“ najdete jak děti velmi nadané, tak děti, které jsou úspěšné z jiných důvodů než je intelektové nadání. To vše má samozřejmě své důvody – důvody související s pracovitostí, vůlí, sociálním klimatem, osobními vztahy s učiteli atd.
Mimořádně nadané děti většinou velmi rychle čtou a velmi rychle jsou schopny zacházet s abstraktními symboly. S mluvením to už tak jednoznačné není a najdeme mezi nimi děti, které své vrstevníky opravdu od počátku předhánějí ve vývoji, ale na druhou stranu mnozí extrémně nadaní jedinci začali mluvit velmi pozdě, takže rodiče mohou vidět zjevný rozpor: Předškolák, který skoro nemluví, trpí řadou logopedických poruch, ovšem pracuje s počítačem, kde je schopný velmi úspěšně hrát i náročné hry, během nichž dokonce často správně reaguje na mluvené i psané podněty v angličtině a ještě k tomu je sice schopný napsat celkem hezký dopis v počítači, ale jeho grafický projev rukou jakoby odpovídal zaostání. Vývoj (nejen nadprůměrně nadaného dítěte) je zkrátka málokdy rovnoměrný a vyvážený, jen možnost konfrontovat extrémní výsledky na jedné straně o to víc dává vyniknout podprůměrným výsledkům téhož dítěte v jiných aktivitách. V testu struktury inteligence mimořádně nadané děti velmi často vykazují výborné výsledky v oblasti paměti. Ale není to v žádném případě pravidlo, týká se jen určité části mimořádně nadaných dětí; mnoho z nich, snad překvapivě právě z těch, které oplývají vysoce rozvinutými kreativními schopnostmi, mimořádnou paměť vůbec nemá. Nejsou výjimky doslova geniálních dětí s pamětí poměrně špatnou. To vše samozřejmě má souvislost se školními výsledky, které – zejména u nás – často bohužel odrážejí realitu, kdy velká část školních výsledků závisí na dobré schopnosti pamatovat si hotové informace a umět je reprodukovat.
Pro učitele nebo rodiče z toho poznání však plyne jednoduchý závěr – ze školních výsledků víceméně nemůžeme vyvozovat spolehlivé závěry týkající se intelektového nadání dětí.
Poruchy učení
Pro mnohé překvapivě ovšem platí jiná statistická vazba – intelektově mimořádně nadané děti mají své schopnosti velmi často rozložené nerovnoměrně a vysoké schopnosti na jedné straně mívají často rub v podobě poruch učení na druhé straně. Tyto disproporce jsou o to viditelnější, oč je dítě v nějaké – často úzce vymezené – oblasti nadané. Mezi nadanými dětmi tedy najdeme vysoké procento dyslektiků, dysgrafiků, dyskalkuliků i dětí s poruchami soustředění. Samozřejmě, že nemůžeme očekávat, že porucha učení bude automaticky projevem vysokého nadání, to jistě ne. Ale pokud máte ve třídě žáka s poruchami učení, je rozumné ověřit si, jak je to s jeho intelektovým nadáním.
Koníčky
Intelektově nadprůměrné děti skoro pravidelně mívají koníčky a zájmy neodpovídající jejich věku. Při realizování svého koníčku nebo prostě činnosti, která je zaujme se zpravidla dokáží velmi dlouho a velmi intenzívně soustředit. Když mají z pohledu školy štěstí, kryje se jejich zájem s některým z vyučovacích předmětů a učitel si nadání dítěte uvědomí. Počítá-li si dvanáctiletý šesťák pod lavicí rovnice hemžící se integrály, jen aby zjistil, je-li budova školy dobře navržená z hlediska tepelných úniků, matikář jeho nadání nepřehlédne. Pokud si jeho vrstevník přepisuje doma staroegyptská zaklínadla a zkouší nastudovat, jak se asi vyslovují, je možné, že dějepisář ani nikdo z učitelů jazyků za celou školní docházku nepřijdou na to, že má tento zájem a narazí-li na neosvícené učitele, těm nemusí dojít, jaké nadání může tento zájem manifestovat. A pokud desetiletá čtvrťačka studuje pod lavicí podrobnosti porodu a pohlavního styku, můžeme s velkou pravděpodobností očekávat, že jen trochu prudérní a úzkoprsá učitelka nepochopí, že se dívka vymkla svému věku a v může mít z biologie mimořádné znalosti, a naopak kázeňsky ji potrestá, za to, že do školy nosí „nemravné“ knížky. Z určitého pohledu je dokonce úplně jedno, jestli se nám líbí směr zájmu těchto dětí, důležité je, abychom si uvědomili, že čím víc se zájmy dítěte rozcházejí s jeho fyzickým věkem, tím větší nadání se může skrývat v pozadí tohoto rozporu.
Znalosti
Mimořádně nadané děti mívají v oblasti svého zájmu hluboké znalosti. Pokud se svému zájmu věnují intenzívně, uvědomme si, že to může být i několik hodin denně soustředěných na jednu úzce vymezenou oblast – a mohou sbírat vědomosti tempem vysokoškoláka připravujícího se ke zkoušce. Jejich znalosti se však liší od znalostí dvacetiletého studenta. Chybí jim kontext a chybí jim životní zkušenost. Navíc často bývají velmi jednostranně zaměřené. Když už jsem uvedl šesťáka studujícího staroegyptštinu, nejspíš to s ním bude tak, že bude mít i – ve srovnání s vrstevníky – mimořádné vědomosti o starém Egyptě a jeho historii. Jenže v dějepise se bude probírat i starý Řím (a v dalších ročnících ještě vzdálenější témata), o kterých nemusí vědět zhola nic. Pro učitele je to obtížně pochopitelné – na podzim to vypadalo, že ho žák svými znalostmi během výkladu deklasuje a na jaře o dějepis zcela ztratil zájem a má čtyřky z prověrek. To je hodně nebezpečná situace – pokud ji učitel nezvládne, žák začne celou školu ignorovat (a bude školou i učiteli často i pohrdat), začne školsky selhávat… a přesto půjde o mimořádně nadaného žáka, který jednou může svůj obor (v tomto případě historii) významným způsobem obohatit.
Musíme tedy ve třídě být pozorní k nerovnoměrnostem ve znalostech žáků. Zdánlivé výkyvy jejich výkonu mohou souviset i probíranou látkou. Narazíte-li na žáka, který v nějaké úzce vymezené oblasti prokazuje výjimečné znalosti, zpozorněte. Jde o trvalejší zájem? Je možné jej podchytit? Jak tento zájem využít k širší motivaci? atd.
Otázky
S mimořádným nadáním nedílně souvisí zvídavost. Nadané děti se ptají – a protože v některých oblastech mohou mít značné znalosti, jejich otázky bývají velmi fundované a je běžné, když překračují rámec znalostí učitele. Prostě pokládají velmi odborné otázky, na které učitel nezná odpověď a v extrémním případě není ani schopen přesně analyzovat samotnou otázku. I to je nebezpečná situace – je absolutně nezbytné, aby učitel upozadil své ublížené ego a choval se profesionálně. To znamená otevřeně říci, že zájem žáka překročil mé vlastní znalosti a odpověď mohu buď najít do příští hodiny – a nebo, pokud to lze, položenou odpověď využít jako motivaci pro práci celé třídy. Odpověď můžeme hledat společně, v týmech, můžeme na ni navázat další společnou prací…
Jde-li o diagnostiku nadání, jsou často kladené neobvyklé anebo příliš odborné otázky dobrým vodítkem.
Kritičnost
V běžném životě děláme celou řadu věcí, které neumíme bez většího zamyšlení odůvodnit. Školní řád je zpravidla plný příkazů a zákazů, jejichž logické odůvodnění je sporné. Praktikujeme je proto, že učiteli zjednodušují život. Jestli je to správné nebudeme na tomto místě hodnotit, ale musíme si uvědomit, že intelektově nadané děti často bývají velmi citlivé k logice těchto norem nebo k logice příkazů vydaných učitelem. Děti s vysokými analytickými schopnostmi hbitě najdou lapsus ve formulaci nebo myšlenkovou chybu při vytváření normy. A řada z nich nezaváhá učitele se zeptat na správnost rozhodnutí nebo normy a následně nezaváhají (zpravidla správnou) argumentací prokázat, že norma či rozhodnutí učitele jsou věcně či formálně chybné. Pokud se výjimečné nadání spojí s větším stupněm extraverze a narazí na trochu nešikovného a příliš pedantského učitele, narodí se revolucionář.
I tyto situace jsou konfliktní a svým způsobem nebezpečné. Učitel (škola) může z titulu svého formálního postavení trvat na svém omylu (a tím se zpravidla shodit nejen u nadaného rebelanta, ale i u jeho spolužáků), nebo musí uznat svou chybu. Což je často velmi osobně nepříjemné, ale pro budoucí zdravé vztahy nezbytné.
Z hlediska diagnostiky intelektově nadaných dětí s ovšem dva předchozí body můžeme snadno shrnout do poznatku, že dítě, které nám často klade nepříjemné otázky, zpochybňuje správnost toho, co říkáme, diskutuje a argumentuje – a je z našeho povrchního pohledu prostě protivné, nemusí to vše tropit z nějakého zlého úmyslu, ale prokazuje několik vlastností a schopností, které mu jednou možná pomohou formulovat správné zákony v parlamentu, odhalovat chybné kroky v práci svých vědeckých předchůdců a posouvat tak poznání lidstva kupředu.
Autonomie, nezávislost
Mimořádně nadané děti jsou zpravidla zvyklé volit vlastní tempo, vlastní myšlenkové postupy, vlastní organizaci práce. Ne vždy volí cesty optimální, ale s ohledem na okolnosti zpravidla volí postupy přiměřenější vlastním schopnostem, než které např. učitel ukazuje třídě s ohledem na průměrné děti. Nadaní lidé zkrátka už od dětství vědí, že jim tempo a myšlenkové postupy používané většinou lidí v okolí nevyhovuje a snaží se uplatňovat tempo a postupy vlastní – a to i za cenu možného chybování.
Učitel snažící se tempo či pracovní a myšlenkové postupy ve třídě sjednotit se dopouští neodpustitelné chyby. Nadaní lidé na průměrné tempo v podstatě nikdy nemohou přistoupit a výsledkem mohou být jedině obrovské mezilidské konflikty a osobní problémy nadaného žáka. Povinností učitele je vzít možnosti žáka na vědomí a pomáhat mu v žákově tempu a reflektovat jeho mnohdy zkrácené postupy práce.
Nepozornost
Nejen děti s poruchami pozornosti, ale i mimořádně nadané děti se ve třídě mohou stát zdrojem neklidu, školní „nekázně“. Zvlášť když si představíme klasickou frontální výuku, jejíž centrum spočívá v nepříliš zajímavém výkladu učitele. Mimořádně nadané děti v extrémní případě ovládají danou kapitolu lépe než učitel, v méně extrémním rozhodně lépe než většina spolužáků a proto se nudí. V lepším případě si budou číst pod lavicí, v horším budou rušit své okolí. Většina úkolů, které zadává učitel s ohledem na průměr třídy, je moc snadná, s řešením jsou rychle hotovi, často k řešení docházejí svými cestami, které nerespektují učitelem předkládané algoritmy. Máte-li ve třídě takovéhle rušící a nepozorně dítě a jste-li navíc rozpačití z nepoměru k jeho (velmi dobrým) výsledkům, zjistěte, jak je to s jeho nadáním, nepotřebuje-li individuální zaměstnání.
Nešikovnost
Že nadání bývá často jednostranné, jsme se už zmiňovali. Vysoké intelektuální nadání je nezřídka vyváženo malou fyzickou zdatností a malou šikovností. Zájmy intelektově nadaných dětí tuto disproporci ještě umocňují – zatímco část kluků jde hrát fotbal nebo v létě k rybníku, někteří z těch mimořádně nadaných jdou do knihovny a tam studují odbornou literaturu nebo doma cvičí několik hodin denně na klavír. V konečném výsledku to často bývají děti, které v tělocviku právě nevynikají; snaha mnohých budoucích špičkových vědců o kotoul často končí pobavením celé třídy.
Sociální izolace
Neplatí to vždy – záleží na charakteru nadání dítěte – a mechanismus vzniku osamocení mimořádně nadaných dětí je podobný jako v případě jejich nižší fyzické výkonnosti a šikovnosti. Mají zájmy, které s nimi jejich okolí není schopné a ochotné sdílet. Mezi nimi a ostatními – a to nezřídka včetně učitele – často existuje zeď nepochopení. I z tohoto důvodu se neúčastní mnoha radovánek třídního kolektivu, neboť mu připadají dětinské. Kolektiv nadaného žáka postupně začne vynechávat, na další podobné společné akce už ho nezve. Díky tomu samozřejmě ale klesá i sociální zkušenost a dovednost. Mnohé intelektově nadané děti se uzavřou do svého zájmu a v sociální oblasti začnou zaostávat. Chovají se často trapně, uměle, dětinsky a podle reakcí okolí si uvědomují svou sociální nedostatečnost a o to víc se uzavřou do svého zájmu. Vznikne tak začarovaný kruh, ve kterém jakoby hluboký zájem dítěte a jeho nadání bránily jeho zdravému sociálnímu růstu a vytváření sociálních vztahů.
Často jde o silné individuality, které si zvykly na auru jedinečnosti, ale mnoho mimořádně nadaných dětí touto jedinečností trpí a necítí svou výjimečnost v pozitivním smyslu, spíš si uvědomují svou odlišnost od většiny, „normálu“. Ti skutečně výjimeční většinou (překvapivě?) nebývají těmi dominantními, sebestřednými, halasnými osobnostmi a častěji se uzavírají do sebe a svého světa.
Mlčenlivé, samotářské a nesdílné dítě může tedy mít různé důvody k takovému podivínskému chování. Zdaleka nemusí jít o aroganci, slaboduchost nebo přímočaře patologický vývoj. Často může být důvodem této sociální izolace mimořádné intelektové nadání a jím vytvořené mimořádné zájmy.
Šikana
Čím autoritativnější je celkové prostředí školy nebo třídy, tím snáz v dětském kolektivu dochází k různým f
rmám šikany. K šokujícím zjištěním patří to, že kolem 50% intelektově mimořádně nadaných dětí bylo během své školní docházky různou měrou šikanováno, často s mlčenlivým vědomím školy. A pročtete-li si předchozí body, snadno vám dojde, proč tomu tak bylo a proč se právě tyto děti stávají obětí vybíjení agrese. V mnoha ohledech totiž zpravidla předčí své vrstevníky. Škola jim často nezabere moc času a přesto mívají lepší výsledky. Často „kolem nich“ vznikají složité situace. Jsou „divní“, uzavření, netáhnou s partou, často není o čem si s nimi povídat. Jejich extrémní znalosti na řadu spolužáků působí jako vytahování se. Jsou fyzicky slabší… tedy ideální oběť jakéhokoli agresora.
Máte-li ve škole šikanované dítě, nejenže situaci samozřejmě musíte vyřešit akutně, ale je to výzva – podívejte se, jak je to s jeho intelektovým nadáním.
Psychologické testy
Kromě rozhovoru použije vaše poradna některý z inteligenčních a osobnostních testů. Podrobněji o nich budeme mluvit jinde, ale je několik bodů, které bychom měli mít na zřeteli.
Pro školu – a koneckonců i pro žáka samotného – mají smysl inteligenční testy, jejichž výsledkem bude faktorová analýza, struktura schopností. Z takových se dítě doví, které z jeho schopností jsou vysoké, které průměrné a které nízké. Test, jehož výsledkem je jedna hodnota, jedno číslo má velmi malou výpovědní hodnotu.
Dobré výsledky testu jsou spolehlivější než špatné. Získat dobrý výsledek v kvalitních inteligenčních testech náhodou je velmi nepravděpodobné, testovaný, kterému test naměří vysoké schopnosti, tyto schopnosti pravděpodobně skutečně má. Na druhou stranu, jsou situace, kdy člověk může inteligenční test napsat velmi špatně, přestože nemá nízké schopnosti. Příčinou může být tréma, začínající nemoc (chřipka), starosti, únava… anebo záměr. Revoltující šestnáctiletý syn, který bude rodičům chtít dokázat, že ho nemají otravovat s gymnáziem, je schopný napsat inteligenční test, že byste mu nesvěřili ani lopatu. Na druhou stranu, pokud vyšetření provedl opravdu profesionální psycholog, doplnil ho testem osobnostním a pohovorem. Díky tomu je samozřejmě schopný odtušit, že prezentovaný nízký výkon byl záměrný a je součástí vzdoru.
<< Předchozí kapitola Následující kapitola >>
Přidejte odpověď